Občanský průkaz

Svůj soud záměrně formuluji výlučně na zážitku ze zhlédnutí předmětného díla, tj. z OBČANSKÉHO PRŮKAZU jako takového. PRŮKAZ je nesporně filmem generační zkušenosti, generace, která byla příliš mláda na to, aby do svého vědomí integrovala prvky a tradice Pražského jara, a na druhé straně příliš dospělá na vlastní výraznější živé účastenství v počátcích něžného listopadového převratu. Dost přesně ji vystihuje rok narození čtyř protagonistů filmu: 1959. Úzký záběr reality, který jí film vymezuje, je i její výstižnou charakteristikou. Kdybychom hledali jeji předchůdce, nalezneme je ve Škvoreckého prózách typu SEDMIRAMENNÉHO SVÍCNU či NYLONOVÉHO VĚKU. Odsouzena k sice chabě zajištěné, ale přece jen jistotě hmotné existence, žije naplno svou generační virtuální realitou. I ona sdílí postupný rozpad hodnot, v jejichž znamení předlistopadový  režim po 21. srpnu vznikal, s jistotou, kterou si sice neuvědomovala, ale bez které by vůbec její představa protestu nebyla představitelnou ani udržitelnou (jistotou faktu, že teror padesátých let se nebude opakovat). Od generace "zlatých šedesátých" let se odlišuje menším hladem po vzdělání a o poznání větší jednorozměrností svého vnímání světa. PRŮKAZ plně sdílí přednosti i nedostatky časové řady obdobných děl, kterou kdysi, před osmnácti lety, zahájila ŠAKALÍ LÉTA (nejvíc patrné je to na retrospektivní scéně v Masně, kam vtrhne ruská "báryšňa", aby vykoupila zásobu masa - podobná scéna se mohla stát v Bubenči "hanspaulské generace", zatímco parta se schází delší dobu na svazích hlubočepského Žvahova, jak naznačuje i pohled do ne příliš vábného vysvědčení jednoho z protagonistů; navíc první posrpnová léta byla charakterizována relativně velmi solidním zásobováním; podobná scéna by patřila spíše do let 1961-1963, kdy regály byly opravdu "vyholené" a problémem bylo sehnat - do bandasky - mléko a do papíru balené máslo). To nemění nic na tom, že i tak se jedná o dílo v polistopadovém kontextu viditelně nadprůměrné, které nejenže nezápasí se základy filmařského řemesla, ale naopak nabízí celou řadu mimořádně zajímavých a divácky vděčných scén. (11.12.2011)

Se snímky jako je Občanský průkaz, ve mně vždy svitne malá naděje, že přece jen ještě stále, při mizerném stavu naší kinematografie, existují poctivé a kvalitní kousky opravdové filmařiny. Ústřední čtveřice hochů je skvěle typově vybrána, mě zaujal především Matouš Vrba. Z počátku mě sice trochu tahala za uši mluva ústředního hrdiny, který celý příběh vypráví a přišla mi docela amatérská, stejně jako některé dialogy mezi kluky. Postupem děje jsem si na to zvykla a ke konci mi to už vůbec nevadilo. Pak jsem si všimla, že ani jeden z nich nemá s herectvím žádné zkušenosti a zřejmě ani žádný vztah k filmu jako takovému. Myslím, že vzhledem k tomuto faktu byly jejich výkony velmi slušné i přirozené. A takovou čtyřku neznámých tváří vždy ve filmu uvidím raději, než většinu současných českých, mladých a provařených tváří. (09.01.2013)

Bakalářský slepenec všech možných předlistopadových klišé, podtržený kostrbatým výkonem ústřední čtveřice (o roli tatínka se raději nezmiňovat, jen doufejme, že Myšička se v Ulici rolí cirkusáka snad časem "vyhraje"), i přes přepálenou stopáž plyne překvapivě rychle. Nic naplat, Jarchovský se pomalu ale jistě stává novodobým Dietlem. 45% Tá da ta dá dá, tá da ta dádadá ♪♫♪♪... (11.05.2011)

Revoltující, usmívající i plačící. Vzhledem k tomu, jak moc jsem otrávený z toho, do kterých míst se tuzemští filmaři neustále otáčejí, je Občanka až neuvěřitelně povznášejícím zážitkem. Navíc to, že Jarchovský tentokrát píše pro Trojana, je nápadem doslova spásným, protože Hřebejkovi bych už návraty do minulosti nevěřil ani za pětky pod trikem. (17.01.2014)

Patnáctka za námi, rudé občanky v kapse, takže teď nám polibte prdel. Revolta ale nakonec docela hodně bolí a Ondřej Trojan to moc dobře ví a předkládá normalizaci jako dobu vtipnou i hodně neradostnou. Socialistický „ráj“ tu v jeho podání není rozhodně jen o nějakých alkoholních eskapádách nebo symbolickém natrhávání stránky v nové občance. Není to film vyloženě pro pobavení plný člověkášství v těžké době á la Pelíšky. Klukovské úlety začínají být „o hubu“, zemitý humor jde stranou a film nabírá na vážnosti. Morální čistotu přesto mnozí berou vážně. Trojan mezitím lpí na detailech, nabízí velké množství dialogů a dává prostor hercům, kteří se mu (na české poměry) měrou vrchovatou odměňují. Výtky určitě jsou, ale o těch se mi momentálně psát nechce. S ohledem na jiné tuzemské výtvory by to byla až zbytečná rána pod pás!! Občanský průkaz totiž má hodně co nabídnout, a já se nestydím mu šoupnout zasloužené čtyři hvězdy!! (13.02.2013)