Občanský průkaz

Dokonalé! Dokonalý film s dokonalými postavami, které jsou ztvárněny dokonalými herci, a to vše s dokonalým a atraktivním dějem. V té době jsem nežil, takže nemohu posuzovat, nakolik je film realitou a nakolik fikcí, ale minimálně v tomto případě jsem věřil, že se skutečně vše mohlo stát tak, jak je zde uváděno. A o to byl tento film zajímavější. Skutečně od začátku do konce se jednalo o zajímavý příběh, který mě dokázal absolutně strhnout a který jsem si do sytosti užil. Mladí herci byli ve svých rolích naprosto perfektní, ale to lze říci i o představitelích dospělých rolí, takový Václav Kopta velmi mile překvapil a Martin Myšička mi dokázal, že není jen tím tuctovým seriálovým hercem ze seriálu Ulice, ale že umí zahrát i zajímavější role a tím u mě docela stoupl v ceně. Co více říci? Tahle hořká komedie z doby normalizace mi neuvěřitelně sedla a jsem přesvědčen, že se zařadí mezi těch několik málo nezapomenutelných filmů, které si vybavím i po mnoha letech od jejich prvního zhlédnutí. Nemám co více dodat, rozhodně příjemné překvapení, které si zaslouží maximální možné hodnocení. Je to za pět hvězd. (22.08.2011)

Dalo by se skoro říci, že děj ze sedmdesátých let s trpkým podtónem je úsměvný i smutný. Domnívám se, že v tomto směru poodhaluje reálnou pravdu a vystihuje dobře ducha té doby. Je taky dobré vědět, že má co říci i k minulosti, kterou nelze prostě jen tak škrtnout. Možná, že i z tohoto důvodu stojí film o něco málo výše než současná česká filmová produkce. Herecké obsazení je typově dobré. Vulgarita mluvy přesně sedí, prostě se tak mluvilo. Vlastně to dnes není o nic jiné. Pochválit lze mnohé, ale policajt a naprostý analfabet ve vysoké funkci to vyznívá ve scéně divně. To je myslím trochu blbost. Přes to všechno zůstává Občanský průkaz hodnověrnou a dobrou zábavou na nostalgický večer. (01.05.2011)

Občanský průkaz Ondřeje Trojana chce cíleně přijít s nějakým novým, pravdivějším poselstvím o době normalizovaného socialismu u nás. Sám režisér zapojený do značné míry konspirativních kruhů kolem divadla Sklep, stojícího spíše vně než uvnitř oficiálního kulturního dění té doby a zhusta tepajícího neduhy šedé zóny tehdejšího establishmentu, je dobrým vypravěčem podobenství, stejně jako je dobrým pozorovatelem s citem pro detail a symboliku doby a režimu. Právě tak i Petr Šabach, jehož stejnojmennou knihu režisér Trojan zadaptoval. Tady už je ovšem první minusové znaménko filmu - ač Šabach popisuje ve své knize mnohem širší období a obsáhl téměř celé období 70. i 80. let, Ondřej Trojan a hlavně scénárista Petr Jarchovský se rozhodli zpracovat jen výsek, tedy několik málo let v období nejtužší normalizace. Sonda do šedého a bezvýchodného období gulášového socialismu je ovšem přesto ve výsledku zase až příliš smířlivá a pakliže uvážíme, že hlavní hrdinové se rekrutují z pomezí undergroundu a jsou ,,máničkami", tedy nepříteli socialismu a zřízení, je opět smířlivě falešná. Skutečný popis společenského podhoubí a neoficiální kultury i společnosti je, co se týče filmu, podán ve vynikajícím černobílém (tak symbolickém provedení k tehdejší šedavé době) Nikolaově ...a bude hůř a v mrazivých Poutech, Občanský průkaz je bohužel zase jen nostalgicky vyznívající tragikomedií, i když komedií podařenou a skutečně zajímavou. To postižení ryze chlapeckého světa, střetu generací a pubertálního rebelantství (které je vlastní každé době mimo panující režimy), dokonalé postižení hudebně-kulturního rozměru vzdoru proti oficiálně prezentované kultuře a především ona zdařilá determinace života mladého muže, symbolicky ohraničeného dvěma barevně specifikovanými dokumenty - život od červené knihy k modré, od občanského průkazu k obstarání si modré knížky (i názvy bigbítových kapel z té doby jsou plny důkazů - Blue Effect, DG 307...), sám dobře vím, o co šlo, protože jsem též hrdým majitelem onoho ,,modrého efektu", který zachránil člověka před ztrátou dvou roků života, důstojnosti a možná ještě horších věcí... Podobné filmy: Pouta, Pelíšky (26.10.2010)

Sedmdesátá léta očima máničky. Estébáci jsou do jednoho hloupí (někteří dokonce negramotní) a agresivní. Smysl má poezie, holky, chlast a revolta. Kdo nerevoltuje, nežije. Není-li vydáván za autentický obraz doby, nevadí mi, když film nahlíží na určité období jednostranně. U Občanského průkazu mi zároveň nevadí nahrazení solidní dramatické linie vrstvením lehce propojených epizod, jež pokrývají značnou část pojmů spojovaných s normalizací (tuzex, bony, Plastici, tesil…). Přítomno je zkrátka téměř vše, co naleznete i v tom nejpovrchnějším článku o daném období. Tvůrci si dávají hodně záležet, aby bylo vidět, jakou péči věnovali výpravě. Ano, takto budou mít normalizaci zafixovanou generace, které ji nezažily. Občanský průkaz zkrátka nic nemění na představě, jakou podporuje drtivá většina médií. Nic kriticky nepřehodnocuje, nabízí žádané. Ovšem bez křečovitého humoru, s dobrými herci i snaživými neherci a několika scénami, při nichž – jakkoli si uvědomujete režisérovo přehánění – mrazí. Odvážná délka není na obtíž, s postavami jsem chtěl trávit čas, s některými více, než kolik jim pro „exkurzivní“ charakter vyprávění bylo poskytnuto (Pivoňková), spíše mi bylo jedno, jestli OP skončí za třicet minut nebo za dvě hodiny. Po doběhnutí titulků jsem měl z filmu pocit velmi dobrý a ze sebe, že jsem někdy v průběhu těch stočtyřicetin minut ztratil odstup. Což možná značí, že Trojan natočil po Poutech druhý nejlepší český film roku 2010 a možná jen… že jsem ztratil odstup. Apendix: Proč jen mám pocit, že školství se z těch let zatím nevzpamatovalo? 80% Zajímavé komentáře: Marigold, Radek99, Niktorius, NinadeL, J.Connor, fuckme, old_school (23.01.2011)

Dobrá práce. A trošku se mi při sledování filmu jitřily mé vlastní vzpomínky na tu dobu, kdy coby mladý rocker jsem demonstroval svůj malý naivní osobní vzdor vůči tehdejšímu establishmentu s džískou pokrytou nášivkami METALLICA, ACCEPT, IRON MAIDEN A HELLOWEEN :o) O STB-áckém špiclování naší rodiny bych mohl vyprávět hodiny. Nebyla to hezká doba, ale jedno pozitivum měla. A tím byla ta pevná, příjemná pospolitost lidí „na druhém břehu“, rockerů, metaláků a všech podobných živlů, kteří nejeli na státem povolené oficiální vlně a tajně se setkávali na nepovolených burzách, kde si vyměňovali desky s Floydy, Zeppelíny apod. a protirežimně si zanadávali v hospodách či na čundrech. Muzika tehdy byla symbol vzdoru, která lidi spojovala, to už se dneska nezažije. (10.04.2011)