Suzanne

Na Suzanne sme boli počas strednej školy v kine v rámci nejakej osvety proti drogám, či niečomu podobnému. Vačšina z nej mala pomerne veľkú srandu, mne sa film vtedy relatívne páčil. Minimálne tým, že sa snažil tváriť pomerne drsne a závažne. Spracovanie a naivita niektorých pasáží, ach tie Kramárove preslovy, musí byť dnes ešte omnoho neznesiteľnejšia, ako v dobe vzniku. Ale určitým spôsobom v roku 1996 film svoj účel splnil. Dnes by som to znova vidieť nechcel, možno by som hodnotil už nekompromisným odpadom. (19.10.2013)

,,ODPUSŤ MI DIEŤA MOJE!" ,,DIEŤA MOJE MI MÔŽE HOVORIŤ IBA ULICA." __ Filmy Dušana Rapoša sa žiaľ nevyznačujú výraznejšou kvalitou spracovania, ale ,,Suzanne" som dal šancu, keďže som bol zvedavý na film zo života slovenských narkomanov. Výsledok je značne bolestivý a to najmä vinou slabého scenára prevareného v absolútne zbytočnej 130 minútovej dĺžke s ktorým si neporadia ani viac či menej vhodne obsadení herci. Postava Mariána Geišberga je pre vývoj deja zbytočná, Stano Dančiak ako taxikár pôsobí rušivo a uznávaná Božidara Turzonovová tu má až smiešnu mikro úlohu. Vejmělková, Slovák a Polívka - ktorý do filmu zbytočne dodal francúzsku vsuvku so svojou manželkou - nie sú vo svojich úlohách vyslovene zlí, ale viacej zaujmú svojim výzorom. Rovnako to platí o Marošovi Kramárovi s krátkym účesom a čiernymi očnými linkami pokým mu nezačnú z úst vyliezať čoraz patetickejšie žvásty (predávanie duší v bazári stratených snov, strkať mince Cháronovi, ,,Bez teba som iba kolotoč v opustenom lunaparku.") znejúce smiešne, umelo a nepresvedčivo. Zvláštne pôsobia čierne prechody v strihu a celé nevydarené antidrogové predstavenie s občasnými svetlejšími momentmi korunuje tragický záver, ktorý jedným šmahom drví všetko dovtedy budované a ja som iba nemo zízal na obrazovku. Napokon ,,Fontánu pre Zuzanu 2" vnímam ako lepší film. (823. hodnotenie, 52. komentár k filmu) (12.02.2019)

Že jsou drogy cestou rovnou do náručí smrti ví asi každý. Ale není na škodu si to připomenout třeba takovým příběhem s krásnou Evou Vejmělkovou, která v tomto filmu drogám propadá a spolu s Marošem Kramárem si jedou svou soukromou dálnicí rovnou vstříc drogovému rauši. Když se k tomu přidá Bolek Polívka jako ztracený otec hlavní hrdinky, je pak zaděláno i na rodinné drama plné výčitek, zášti a hledání odpuštění a cesty k sobě. Film oplývá řadou klišé, stejně tak působí možná až příliš učebnicově moralisticky, navíc zde je výrazný look devadesátek a zvláštní klipovitý střih. Ale mě to celou dobu bavilo, respektive vůbec jsem se nenudil a závěr byl možná už trochu přestřelený, ale zvláštně smutný a nezapomenutelný. A hodně pobavil začátek z vlakového nástupiště. Jsem rád, že jsem měl možnost film objevit a vidět. Určitě velmi neobvyklý a zajímavý zážitek. [30. Art Film Fest Košice] (28.06.2024)

Stejně jako "mis-ko" a "pp" jsem byl nucen toto veledílko o narkomanech shlédnout v rámci školního představení. No místo školy to šlo, ale jinak hrozné, zvlášť kvůli tomu, že prváci a druháci (toho času já) šli na Suzanne a třeťáci a čtvrťáci šli na Trainspotting, což dodnes vnímám jako neuvěřitelnou nespravedlnost. (25.06.2006)

Na tomto slovenském propadáku se nepovedlo: 1) námět-má to být závažný sociální příběh ale je to fantasmagorická slátanina 2) hudba - nejhroznější směs špatně sejmutého rapu a preludování na sólovku, sem tam indies 3) scénář - tak blbé dialogy musel psát nějaký primitiv 4) režie - no ale zrežíroval Rapoš něco dobře? Aspoň je i tu standardní 5) herci - Vejmelková se sice snaží ale feťačku ji málokdo uvěří, Kramár hraje blbě ale to on vždy. Nejvíc mě dojalo, že Polívka je zběhlý moravan do Francie, kde jest slavným dirigentem, nemá přízvuk a neví že má dceru. Tento film si vážně dělá z diváka velkou prdel. Jo a zapomněl jsem na kameru, taky na hovno! (08.07.2011)