The Hound of the Baskervilles
Režie:
Sidney LanfieldScénář:
Ernest PascalKamera:
J. Peverell MarleyHrají:
Richard Greene, Basil Rathbone, Wendy Barrie, Nigel Bruce, Lionel Atwill, John Carradine, Barlowe Borland, Beryl Mercer, Ralph Forbes, Nigel De Brulier (více)Obsahy(1)
Slavný detektiv Sherlock Holmes (Basil Rathbone) a jeho kolega dr. Watson (Nigel Bruce) mají nejen vyšetřit záhadné okolnosti umrtí sira Charlese Baskervilla, ale zároveň ochránit jeho synovce Henryho (Richard Greene) před přízrakem obrovského pekelného psa, který podle legendy žije na Dartmoorských blatech a lační po Baskervillské krvi. Černobílá filmová adaptace známého příběhu sira Arthura Conana Doyla byla natočena roku 1939. (mahler)
(více)Recenze (25)
Budu se opakovat, ale Basil Rathbone je prostě nejlepší Sherlock Holmes a Pes baskervillský detektivův nejznámější případ, takže proč psát víc? ()
Basil Rathbone je totálne famózny ako Sherlock, exteriéry sú tiež na jednotku, ale po expozícii to akosi stratí dych. Výrazne preferujem verziu s Petrom Cushingom. ()
Zhlédnuto bezprostředně po dočtení stejnojmenné literární předlohy A. C. Doyla. Ačkoli se tato filmová adaptace drží předlohy poměrně věrně, rozdíly zde přece jen najdeme. Z barvitého děje byla vypuštěna celá řada postav i motivů, což je tak nějak i pochopitelné, chcete-li směstnat děj 200 stránkové knížky do 80 minutového filmu. Osobně si nejsem jistý, jestli bych se kvůli tomu v ději filmu bez znalosti původní předlohy orientoval, film působí skutečně mimořádně zhuštěně a pádí doslova zběsilým tempem ke svému závěru. V určitých scénách dokonce jedna replika stíhá druhou tak rychle, že člověk sotva stíhá číst titulky! (snahu porozumět relativně archaické angličtině herců jsem vzdal hned na začátku). Za hlavní klad tohoto filmu bych označil herecké obsazení: protagonisté postav Sherlocka Holmese a dr. Watsona se pro své role opravdu výborně typově hodí, a totéž lze říct i o zbytku hereckého ansámblu. Jinak samozřejmě platí, že je film výrazně poznamenaný dobou svého vzniku, která se podepsala mj. na podobě exteriérů, ale osobně jsem dalek toho považovat to za nedostatek - naopak, proboha, přesně tyhle detaily tomu přece dodávají onen nenapodobitelný punc autentického filmového retra ze starých zlatých časů Hollywoodu. Ó ano, ten film je samozřejmě tak trochu naivní a pitomoučký, ale totéž platí stejnou měrou i o Doylově předloze a tvoří to zcela neodmyslitelně její charakteristický rys, aniž bych to myslel nějak pejorativně. Máte-li tento typ starých černobílých bijáků v oblibě jako já, pak samozřejmě neváhejte - tenhle film i po více než 70 letech od svého vzniku stále stojí za vidění. ()
Další verze Baskervila a další trefa. Lanfield si dal práci, a odvedl jí skvěle. Rathbone v roli Holmese nezklamal a byl naprosto úžásnej. A i ostatní herci hrály dobře. Jen škoda že se ve filmu tak strašně povídá, ne nebyly to hloupé dialogy, ale bylo jich až příliš a to sráží hodnocení na 4*. Protože atmosféra byla tak dokonalá že jsem na to koukal s otevřenou hubou. K čemuž dopomohla i hudba která byla parádní, a když se k tomu přidalo vytí psa tak jsem měl málem orgasmus. Jen prostě škoda přespřílišných keců. ()
Při vší úctě k Peteru Cushingovi či Jeremy Brettovi, nejlepším představitelem Sherlocka Holmese byl patrně Basil Rathbone. A nejlepší a relativně nejvěrnější adaptací nejslavnější Doylovy knížky je právě tato verze z roku 1939. Fajnšmekři se tu totiž dočkají i proslavených okřídlených vět, jako je třeba: "Pane Holmesi, byly to stopy obrovského psa!" a tak podobně. Sympatický je rovněž to, že na rozdíl od pozdějších adaptací, které všechny začínají baskervillskou legendou a padouchem sirem Hugem, tento příběh začíná smrtí sira Charlese. Takže až na několik změn v ději zvláště v závěru nemám co vytknout, to jsou ovšem změny kosmetické, jen oproti knize, jako film to drží pohromadě a vytknout pořádně není co. Já jsem nadšený a dávám plný počet. ()
Knižnú predlohu pozná azda každý a o jej kvalitách niet pochýb. Takže otázkou zostáva, ako sa filmoví tvorcovia vysporiadajú s atmosférou predlohy. A títo to zvládli výborne. ()
V dokonalých štúdiových dekoráciách a lokáciách ( bažiny ) sa odohráva známy príbeh, ktorý je ale touto verziou prevedený ako dosť nudný. A pritom som čakal, že táto snímka bude jednou z najlepších adaptácií tejto knihy. ()
Přemýšlím, která verze Psa Baskervilského na mě udělala větší dojem. Jestli tato nebo ta barevná s Peterem Cushingem. Obě byly výborné, každá byla jinak trochu jinak pojatá a Sherlock byl v každé osobitý sympaťák. Tato verze byla možná o dost temnější. Atmosféra na blatech byla doopravdy strašidelná. Ve filmu je plno vtipných momentů - viz. tvrzení, že vytí psa Baskervilského bude nejspíš vítr :-) ()
,,... TAM VZNIKAJÚ ZLOČINY A TAM SA AJ RIEŠIA. ...VO FANTÁZII." __ Vzhľadom na skutočnosť aké hororové klenoty vznikali v časoch nakrúcania tejto verzie slávneho Doyleovho príbehu v Hollywoode musím konštatovať sklamanie a nenaplnenie všetkých možností, ktoré látka ponúkala. Rathbone síce zodpovedá určitým (už zaužívaným) štandardom ako si predstavujeme výzor slávneho detektíva, no rozhodne nie je na zahodenie a osobne ho radím k tým lepším hereckým predstaviteľom. Atmosféra hmlistých slatín je vskutku úžasná, priam až hororová, toto sa však v zásade podarilo vytvoriť takmer každej adaptácii, ktorú som zatiaľ videl. Väčší problém je však v celkovom vyznení filmu, ktorý sa v mnohom odklonil od knižnej predlohy, odstránil takmer všetky vedľajšie dejové línie, čím príbeh ohlodal na kosť, ktorá sa napriek krátkej minutáži utápa vo vlastnej nekonzistentnosti a nemá prakticky čím upútať. Filmu chýba výraznejší dramatický oblúk a to či už v jeho jadre, tak aj v závere, kedy (ako poznamenal fradge) sa na prenasledovanie Stapletona jednoducho všetci vykašlú. Väčšie vypätie mohla zaobstarať aspoň hudba, tá sa záhadne takmer vôbec neozýva, alebo je prepočuteľná. A ešte som nevidel človeka, ktorý by pri napadnutí zúrivým psom zo seba nevydal ani hlásku ako to bolo v prípade sira Henryho, keď ho trhal ten nepríliš veľký diabolský hafan. (138. hodnotenie, 12. komentár k filmu) ()
Prostredie bolo ponuré, temné a stvorené na legendu. Holmesovi to neuveriteľne pálilo a rozhovor s jeho priateľom Watsonom bolo vtipné i sympatické ako aj herecké prejavy, neboli dokonalé, ale slušné boli určite. Film je silno ladený do gotického hororu, všade samá hmla, cintorín, ponuré sídlo a tak u mňa prevláda spokojnosť. ()
Celkově mírné zklamání. Působivá atmosféra, skvěle typově vybraný Sherlock Holmes. Ale místo plnokrevné jihoamerické krásky, kterou by měla Beryl Stapletonová býti, máme tu nudnou, fádní a nepříliš půvabnou blondýnu. Dr. Watson je až moc trouba a navíc i buran, ale hlavně: nenechat diváka, aby se popásl na obrazech smrti hlavního bídáka, toť zločin proti pravidlům žánru! ()
První a velmi zajímavá adaptace knižní předlohy v černobílém provedení.... 80% ()
Asi každý ví, že Basil Rathbone je jedním z TOP2 představitelů Velkého detektiva (společně s Jeremy Brettem) a kdo to neví, ať se stydí! Toť na úvod. Obvyklí podezřelí (Rathbone a Nigel Bruce jako Watson) v jednom z prvních dílů jejich předlouhé série, který ale do ní zas tolik nepatří. Jde o klasickou adaptaci (sice je to krapet osekané, ale vůbec to nevadí), je to od Foxu a odehrává se to ve správné době. Tahle adaptace sice není nejlepší ze všech, ale rozhodně se řadí k těm nejvydařenějším. Má naprosto strhující atmosféru, místy je sympaticky teatrální (ale nepatrně) a asi jako jediná má psa, který vypadá... inu, no jako PES. Hudební doprovod je taky fajn a herci hrají jak diví, jen se tam trošku víc mluví a děj plyne pomalejším tempem, než by se možná slušelo. Ale o to víc je ta sympaticky ponurá atmosféra blat vtahující. Já jsem nesmírně spokojen, ale těch osmdesát let je na tom fakt strašně znát. 78%. ()
Klasika odolávající času. U meziválečného The Hound of the Baskervilles naopak platí, že čím je starší, tím je působivější. A to hlavně díky perfektně zvládnuté atmosféře, která budí dojem že byl film točen v době ve které se děj odehrává. Pochopitelně je to jen iluze, případ prokletého rodu se ve skutečnosti udál téměř o čtyřicet let dříve. Tento detail režisér umně zamaskoval prostředky, k nimž už se nikdy žádný novodobý film nedostane. Krásná ukázka meziválečného mysteriózního thrilleru. ()
Doted byla mou nejpblibenejsi verzi ta sovetska (Приключения Шерлока Холмса и доктора Ватсона: Собака Баскервилей). Ale tohle je proste bomba. :) Svizna hodinovka, britske, zabavne, bezchybne. ()
Psa baskervillského jsem znal jen podle názvu a jsem rád, že jsem si opět trošku doplnit své vzdělání. Protože zde vystupují pánové Holmes a Watson, jedná se v podstatě o detektivku, nikoliv o horor (pokud nepovažujete přerostlého psa za hororovou rekvizitiu). Čehože se týká moje jediná výtka. Jinak ovšem klobouk dolů - výborný film s perfektním spádem, skvělými představiteli titulní dvojice a úžasnou atomsférou bažin. ()
Dodnes jeden z nejklasičtějších filmů o Sherlocku Holmesovi. U nás bohužel neprávem naprosto opomíjený. Málokterá detektivka natočená na motivy románu sira Arthura Conana Doyla se může pyšnit tak působivou mrazivou atmosférou. Basil Rathbone se na roli Holmese hodí lépe, než kterýkoliv jiný představitel, jež jsem zatím měl možnost vidět. Pokud budete mít šanci, tento snímek shlédnout, rozhodně se na něj podívejte. Jinak se připravíte o mistrovský kousek konce třicátých let, ve kterém se nevídaným způsobem snoubí mlhavá ponurá atmosféra s vynikajícími hereckými výkony. Upraveno - Jeremy Brett a Peter Cushing se Rathboneovi minimálně vyrovnají. ()
Basil Rathbone skutečně je nejzajímavějším představitelem Sherlocka Holmese. Tato verze je oproti Doyleovu románu hodně upravená (a hodně zkrácená), což mi místy nepřipadalo úplně funkční a trochu to kazilo atmosféru. Ale jinak kvalitní snímek se skvělými hereckými výkony. ()
Nedosahuje to kvalit mé oblíbené verze z roku 1958, je to pojato komorněji, všechno plyne velice rychle a ve výsledku to není tak působivé ani napínavé. Nicméně se stále jedná o zajímavou podívanou. ()
Můj třetí Pes Baskervillský, tentokrát slavná verze s Basilem Rathbonem. Pokud jde o herecké obsazení, Rathbone se typově na Holmese hodí a podává vcelku dobrý přirozený výkon, ale podobně jako Richardson trpí příliš dobrou naladěností. Zároveň jsem měla v jeho případě pocit zbytečného nadužívání dýmky, z níž bafá i na blatech, jako by Holmese dělala jen čapka a dýmka (přičemž ta čapka je sama o sobě nesmysl). Mortimer je v rozporu s knihou opět starý. Watson působí místy trochu jako ňouma, byť je to způsobeno spíše jen jeho fyziognomií než jeho hereckým partem. Některé výkony ostatních jsou místy lehce teatrální a rádoby dramatické, naštěstí ne příliš, ale celkově mi chyběla ona anglická rezervovanost. Sir Henry nebyl zvolen špatně, dobrý je i výběr manželů Barrymorových a Stapletona. Krajina je tvořena pouze kulisami, čímž pokulhává za výpravou filmů z let 83 a 88 i za verzí ruskou. Navíc mi vadí, že ve snaze o ponurost jsou blata neustále zahalena do mlhy a tmy, takže není takřka rozdíl mezi dnem a nocí, což by podle knihy měl být dle Watsonova líčení rozdíl výrazný. Co se děje týká, film se rámcově drží předlohy, ale zároveň vypouští řadu věcí a některé nesmyslně předělává. (SPOILER) Nechybí tu sledování sira Henryho na londýnské ulici ani scéna s drožkářem známé z knihy, druhá je však příliš odfláknutá a její komický potenciál z mého pohledu zcela zazděn. Naproti tomu se i zde stejně jako ve verzích z roku 1939 a 1983 setkáme se střelbou na sira Henryho na londýnské ulici, která nemá oporu v knize. Klasický to příklad scénáristického opisování. Nesmyslem je pak i to, že dopis s varováním je hozen siru Henrymu do drožky místo zaslán do hotelu (Beryl Stapletonová by těžko k něčemu takovému měla vůbec příležitost, navíc musela zachovat před svým manželem největší opatrnost, což takovéto chování na ulici vylučuje.). Holmes už od samého začátku bez jakýchkoli indicií (ještě před návštěvou dr. Mortimera a okamžitě poté, co si přečetl v novinách informaci o příjezdu jakéhosi sira Henryho) předpokládá, že sir Henry bude zavražděn, takže je asi nejen skvělým detektivem, ale i věštcem. Mortimerův pes už v tutéž dobu pro změnu mrtvý je. Následují absurdní scény, kdy slečna Stapletonová na koni zachrání sira Henryho před vstupem do bažiny, zbytečná duchařská seance manželky dr. Mortimera, Holmes jako vandrák, který pozve Watsona dopisem do své skrýše na blatech, kde ho Watson nepozná (sám se představí jako Sherlock Holmes) a Holmes mu ještě stihne zahrát na citeru a posléze i na housle (Co všechno ten Holmes do terénu netahá, že?). Zde se nabízí otázka, proč byla do filmu vložena podivná figura pana Franklanda, když klíčová linie s jeho dcerou Laurou chybí zcela a sám nesehrál oproti knize v objevu Holmesovy skrýše žádnou roli. Nikoho tím pádem nezajímá ani to, proč se sir Charles motal večer venku u branky na blata, což byla ve skutečnosti v Holmesově pátrání významná část skládačky. Ve výsledku to ubírá Holmesově dedukci a jeden si až říká, na základě jakých důkazů vlastně vyvodil svůj závěr ohledně motivu a identity pachatele. Sir Henry a slečna Stapletonová se chovají po americku nevázaně. Watson je přichytí na blatech při líbání, přičemž Stapletonova žárlivá scéna chybí, neboť slečna Stapletonová je skutečně Stapletonovou sestrou místou manželkou (Srdečně se pak s bratrem i v soukromí baví o své svatbě se sirem Henrym a on tento záměr schvaluje, místo toho, aby se ho bála, a on ji na konci uvěznil a svázal, aby nemohla sira Henryho varovat, jak tomu bylo v knize i ve verzi s Jeremy Brettem.). Sir Henry oznamuje Holmesovi, že odjíždí se slečnou Stapletonovou do Kanady (přitom v knize se chtěl v Anglii usadit) a hodlají se vzít, takže večeře u Stapletona je de facto večeří zásnubní. Sir Henry se z ní vrací domů procházkou z vlastní vůle, nikoli na Holmesovu radu, což je v rozporu s knihou (Holmes sice siru Henrymu neřekl, co jej v noci čeká, a předstíral i před ním, že s Watsonem odjíždějí do Londýna, ale dal mu přesné instrukce, které musí daný večer beze zbytku dodržet.). Holmes a Watson jsou kvůli nehodě vozu nuceni běžet směrem na Baskerville Hall přes blata, aby stihli sira Henryho a psa, díky čemuž se sir Henry se psem pere celou věčnost (a jak zde někdo poznamenal, činí tak překvapivě zcela potichu), přičemž pes vůbec není natřený fosforem. Absence tohoto důležitého detailu překvapí vzhledem k tomu, že dle Holmesových slov v knize by Seldena nepřiměl k útěku pouhý pes, a byl to vedle jeho velikosti právě jeho planoucí zjev přízraku jakoby vynořivšího se přímo z pekla, který vyvolal takový děs nejen v siru Charlesovi, ale i v tak otrlém zločinci, jakým byl několikanásobný vrah Selden. Na blatech vidíme nejen pozůstatky nějakého kromlechu, ale současně i ruiny jakéhosi kostela: právě někde zde nalezne Holmes úkryt psa, aby se v něm nechal Stapletonem zcela hloupě uvěznit (!). Zbytek je pak už naprostá hloupost. Stapleton se vrací na Baskerville Hall, aby obalamutil nic netušícího Watsona (posílá ho na blata za Holmesem) a pokusil se otrávit sira Henryho. Holmes se však vrací včas, takže Stapletonovi nezbývá než v duchu amerických gangsterek zmizet se zbraní v ruce, aby se ještě ve dveřích srazil s Watsonem, který snad jako jediný pořád ještě netuší, že jde o pachatele. Uteče pak směrem na blata, aniž by se o jeho osud kdokoli nějak staral včetně scénáristy a režiséra, kteří divákům neposkytnou ani žádný dovětek naznačující jeho smrt. (KONEC SPOILERU) A celkové shrnutí? Snímek s Basilem Rathbonem je jako film sledovatelný bez pocitu trapnosti (na rozdíl od verze s Cushingem), má jisté kouzlo dobových snímků, avšak o nejzdařilejší a nejvěrnější adaptaci se rozhodně nejedná. Tou i nadále zůstává film z roku 1988, jenž je až na pár skutečně nepodstatných drobností předloze nejvěrnější, disponuje asi nejlepšími hereckými výkony i v případě vedlejších postav, ponurou atmosférou s reálnými exteriéry i interiéry a především samotným Brettem, který v roli Holmese překonal všechny své předchůdce i následovníky (hodnoceno i v rámci celého seriálu TV Granady). Zatímco série s Brettem včetně Psa baskervillského se neomrzí nikdy a sáhnou po ní milovníci knihy, kteří se zajímají především o samotný příběh s jeho detektivní logikou a vykreslením postav, a kteří touží po klasickém a co nejpietnějším uchopení, snímek s Basilem Rathbonem tak stačí vidět pouze jednou, přičemž bude oblíbený především u diváků, kteří si Psa baskervillského nespojují s ničím jiným než tmavými blaty a přítomností psa a stačí jim to ke štěstí. () (méně) (více)