The Loved Ones

Školní horor o jednom plese a jedné smutné princezně Lole, která je stejně nejradši doma s taťkou a spolu dávají co proto všem těm nevděčným mladým klukům :-)))) . Jo, spojuje to v sobě inspiraci z různejch exploatačních válů a hororů (šílená rodina atd.) a kříží je se školní teenge story typu kalby, plesy, baby, hulení, hustá gothic sympaťanda Mia která hrozně kalí atd :-) . Po dobu děje tyhle věci relativně drží pohromadě, ale zdůrazňuji relativně, postupně by se o soudržnosti filmu jako celku dalo trochu polemizovat. S přibližujícím se koncem to pak docela začína standardnět a mění se v takovou tu klasickou honičku. Zajímavé je využití naprosto precizní a těžce profi vizuální stránky, která je zde nasazena a kontrastuje se syrově exploatačním filmovým jádrem. Je to zde záměrně a přijde mi to až jako experiment, že si tvůrci řekli, uvidíme co to udělá. Jinak teda ten profi vizuál je opravdová pastva pro oči - jak už jsem psal dřív, já tohle vždy ocením - ty syté barvy a odstíny a spousta šikovných detailů - Loliny leskle růžové šaty, blízké záběry obličejů, Loliny zpocené tváře, pití mléka, zbytky jídla kolem úst - hraničí to tady opravdu až s fetišizací některých momentů. Sedne to dobře i se skvělým hereckým výkonem Robin McLeavy, která ji zahrála jako hodně šílenou (a zároveň docela sexy :-) ) potvoru :-) . Na druhou stranu ale tenhle vizuál zase v některých momentech zbytečně ční - např. v "jámě lvové", tam by mi spíš sedlo mnohem prostější a syrovější ztvárnění. Ale to už je věc názoru. Suma sumárum, má to jak dobré momenty tak mouchy, takže trojka na to sedne nejlíp. Jinak ta míra brutality tady není zase nějaká ultra, takže to můžu doporučit i normálnějším divákům, kteří mi jinak za ty jiný hrůzy vždycky říkají že sem magor :-) . (26.12.2010)

Sympatický mladík Brent (Xavier Samuel) řídí auto, když mu náhle do cesty vstoupí jiný zkrvavený mladík, strhne volant na stranu a při nehodě zemře jeho otec. Zvláštní, že se v průběhu děje existence záhadného mladíka vůbec neřeší a děj se jen posune o půl roku dopředu. Brent má delší vlasy, chodí s dívkou Holly, ale je do něj tajně zamilovaná spolužačka Lola, s kterou odmítl jít na školní ples. Zhrzená Lola se rozhodne se svým otcem ho unést k sobě domů a tam si na něm "ujetá" dvojka vybije svoje komplexy. Následuje mučení a názorné předvedení širokého spektra využití nástrojů pro kutily, které rozhodně neuvidíte ani v pořadu Přemka Podlahy. Lole bych se pod kladívko nebo vrtačku dostat rozhodně nechtěl a ona si pojem "stát se královnou plesu " vykládá hodně po svém. Překvapilo mě však, že ji nehrála opravdu ošklivá herečka, protože Lola vypadala normálně, ale byla to pěkně vyšinutá blbka, a jak se později ukázalo, Brent nebyl jediný mladík, kterého se svým tatínkem unesla. Slovo "extrém" tady dosáhne nového rozměru v okamžiku, kdy se divák dozví, jak povedená dvojka naložila s mladíky před Brentem. The Loved ones je překvapení z Austrálie, které se zrodilo (asi v pološílené) hlavě scenáristy a režiséra v jedné osobě Seana Byrna, a je docela možné, že něco podobného zažil on sám, pak o tom natočil tento horor. Viděl jsem sice lepší a možná nápaditější horory, ale dobrý výběr herců, několik scén vyvedených do extrému (někdy byly směšné, někdy tolik ne), dobrý výběr hudby a hlavně ústřední písně s působivým textem, plus hodně nevyužitá Jessica McNamee ve vedlejší roli, a nepříliš povedené finále, dávají dohromady celkem působivý horor, z kterého je ale cítit, že se jedná o debut. V rukou zkušenějšího režiséra by možná film vypadal mnohem vyzráleji. (17.11.2010)

Australáci opět nezklamali! Tak kvalitně natočené béčko aby divák pohledal. Stejně jako u prvního Wolfs Creeku mě příjemně překvapilo, jak si tvůrci dali záležet na vykreslení hlavní postavy, než ji nechali podrobit nelítostné tortuře - na to nejsem u podobných amerických kousků zvyklý, jsou mnohem povrchnější. A herečka v malé roli mučedníkovy matky se svého partu zhostila málem ve stylu náročných severských psychologických dramat. A možná taky proto jsem jediný viditelnější "skřípot" filmu zaznamenal tehdy, když se podobné "bergmanovsky" vážné okamžiky střídaly s výjevy v mučícím pokoji, protože dédy se svou pošahanou dcerkou naopak šaškovali a přehrávali o sto šest, hlavně tedy taťka. Takže drobná "nevyváženost" je jediné mírně kritické slůvko, které ve svém komentu použiju, jinak maximální spokojenost. Třeba jen ta skvělá kamera, která - světe div se - je většinou na stativu a neskáče nějakému joudovi v ruce. Silné čtyři! Oblíbené scény: Bylo jich strašně moc. Velmi blízce příbuzný film: http://www.csfd.cz/film/243480-mamka-tatka/komentare/ / A ostatně soudím, že plánované cenzurování "sprostých" slov v komentářích musí být KURVA zničeno! (08.10.2015)

Po celodenním rozhodování ty 4 hvězdy, s odřenýma ušima, dám. Je to ale jen tak tak, jelikož element, které podle mě byl jen použit pro natažení stopáže, byl vcelku výrazný. Tím elementem je samozřejmě část filmu s Brentovým "kamarádem" a černovláskou, kterou vytáhl na ples. Ne že by se na slečnu dívalo špatně, ale jejich část jsem ve filmu vůbec nepochopil. Kdyby aspoň později byli nějak do Brentova příběhu zainteresovaní, ale to ne. Fakt nechápu jejich úlohu ve filmu kromě natažení stopáže. No nic. Naštěstí Brentův děj je od začátku zajímavý, i když... ale raději nic. Upřímně jsem dlouho nepobíral zdejší hodnocení a hodnocení na imdb. Za co sakra? Pochopil jsem ve 30 minutě a až do konce filmu. Vztah Loly a jejího otce je, jak to říci. Divný? Asi. Atmosféra začíná houstnout a postava Loly v podání Robin McLeavy se začíná krásně klubat na povrch. Lola se stává více a více šílenou a podle mě předvádí naprosto bezkonkurenční výkon, kdy ona začíná táhnout film a ostatní na ní nemají ani zdaleka. Opravdu skvělá postava bez které by snímek byl jen průměrné něco. Brutální nebo jakékoliv scény není víceméně problém dnes již ztvárnit, ale zahrát roli tak jako Robin McLeavy, to klobouk dolů a hlavně za ní ty 4 hvězdy a pokud se ke snímku někdy rád vrátím, tak jen a jen kvůli ní. Jinak mě upřímně, i přes kvality, ke snímku nějak nic znovu neláká. (08.07.2013)

Australané se za poslední roky stále více tlačí na pomyslný hororový „vrchol“. Jejich snímky samozřejmě nemůžou konkurovat těm asijským, severským či španělským, ale tu a tam se objeví nějaký ten „klenot“, který uchvátí fanoušky tohoto filmového žánru. Za poslední dobu jsem narazil (a věřím, že nejen já) na několik opravdu solidních filmů a The Loved Ones určitě patří k těm (jenž se vám z hlavy jen tak rychle nevykouří…). I tentokrát si pro nás protinožci připravili pěkně zlomyslnou podívanou, která vás nenechá chladnými. Atmosféra nám sice nenabídne žádné nervy drásající pasáže, ale za to na nás čekají stupňující se krvavé hrátky (i když na můj vkus až moc „light“). Ne nadarmo se říká, že dívka by se odmítat neměla – zvláště ta, co to v hlavě nemá moc v pořádku. Ale kdo to mohl tušit, že? Je ovšem pravdou, že já bych se spíše zařadil mezi ty, jimž je povahově blíže kamarád hlavního hrdiny Jamie. Ten si na rozdíl od Brenta užívá opravdu plnými doušky, což bylo působivým paradoxem tohoto snímku. Solidně prostříhané scény mi vlily novou krev do žil (protože začátek nebyl zrovna dvakrát záživný). Nechat se ojíždět zhulenou borkou na školním plese – to by se mi líbilo rozhodně víc, než být přinucen chcát do sklenice od mléka. Přišlo mi, že tu ale opravdu „normální“ nebyl snad vůbec nikdo, takže jsem si tuhle lehce zvrácenou podívanou nakonec užil až do konce. Jak Robin McLeavy tak Jessica McNamee však měly něco do sebe. Jedna pomatená „princezna“ v růžových šatičkách a opravdu zajímavým deníčkem plným vzpomínkových fotek, druhá zhrzená dcerka policajta, které opravdu o tančení v šatičkách moc nejde. Hlavní prim tu však mělo hrát mučení, na které jsem se těšil nejvíc. Sadisti si však vystačí i s málem a hlavně mimo záběr kamery. Přesto mi to tady zas až tolik nevadilo, protože tvůrci chtěli dát především prostor divácké fantasii – no a následně nám ukázali výsledek. (13.08.2014)