Lepší svět

Mně se líbí, jak Bierová nekriticky střílí do vlastních (ženských) řad a její dílo nenese (naštěstí) žádný stopy hloupýho feminismu, ke kterýmu mají někdy na severu blízko. Myslím tim portrét doktorky, která někdy vlastní hloupostí, komplikovaností a sveřepostí dělá věci horší, než by mohly bejt. Ale je fakt, že se jemně, žensky, ciltivě a citově, mění a učí. Učí se odpouštět, jako my všichni :-). Jinak je zase na co koukat, pani režisérka má co říct, včetně africký epizody. (13.03.2012)

Susanne Bier musela za tenhle snímek dostat Oscara a taky musela s Lepším světem, válcovat festivaly, protože do filmu zařadila dějovou linii z Afriky, šikanu a pak emotivní závěr. Tohle přesně akedemie miluje. Ještě se divím, že hlavní hrdina neměl leukémii a nebyl homosexuál. Takový krásny souhrn v jednom filmu. (07.10.2011)

Zamette, poklidte, Susanne Bierova je zpet v plne forme odpovidajici Bratrum, s hlubokym lidskym pribehem, bez citoveho vydirani, jalovych dialogu, hysterickeho rvani, litru slz a cehokoliv s motivacni absenci. Me prani, aby se vyvarovala toho, co predvedla ve filmu Po svatbe a co drive v jejich filmech patricne nebylo k nalezeni, se zcela vyplnilo. Pro me jeden z nejzaslouzenejsich Oscaru poslednich let, i Americka akademie ma sve svetle chvilky. (02.01.2012)

Prvú hodinu som mal dojem, že ide o film roka 2010, avšak akási nerozhodnosť, kam to celé nasmerovať a ako to ukončiť toto moje nadšenie tretia tretina rýchlo zmrazila. Keď sa dve postavy rozprávajú o tom, že o siedmej ráno v nedeľu nebude nikto vonku, tak hádajte ako to dopadne. No a čo na to svoje auto Lars, na ktorého sa pri rozuzlení úplne zabudlo, pričom práve on by to tuctové finále mohol poriadne okoreniť? Áno, myšlienkami Bier rozhodne boduje, aj paralelnými príbehmi, kde si jednoducho odvodíte, ako vlastne tie vojny začínajú. Lenže my vojny chceme, za chyby ich ako ľudstvo nepovažujeme, a tak nemôžeme ani hovoriť o neschopnosti poučenia sa z vlastných chýb. (10.08.2021)

Ze začátku to vypadalo, že dánská režisérka Susanne Bier chce natočit skandinávskou obdobu Klass, pak ale její Lepší svět začal pokrývat mnohem širší rámec a přede mnou se postupně odkrývalo opravdu neobyčejně vrstevnaté a působivé drama o rozpadu tradičního institutu manželství a jeho dopadu na potomky. Tentokráte nejde o sociální drama, je zjevné, že tenhle fenomén prostupuje napříč společností a nevyhýbá se ani vyšší střední třídě, tedy lidem, kteří s příkladnou protestanskou morálkou a správnými hodnotovými rámci mají zdánlivě vše a jejichž životy nemůže zdánlivě nic ohrozit. Přijde-li však zásah zvenčí (smrt, nevěra) či zevnitř (vyhoření, odcizení), má to katastrofální následky a devastuje to nejen nejen vztahy, ale i samy životy. Další významnou rovinou je motiv budování/existence ,,lepšího světa", o který se nepochybně generace rodičů ve své společenské třídě snaží, tedy místa, kde neexistuje Zlo. Z podstaty světa jde ovšem jen o chiméru, Zlo je integrální součástí světa okolo nás a ať už přichází nepozorovaně a netušeně (šikana, xenofobie, hulvátství...), nebo má podobu univerzálního zla (střet lékařů bez hranic s barbarstvím umožněným válečným běsněním), nelze ho ignorovat. Obvykle u filmů nebrečím, ale u tohoto jsem několik slz uronil... (04.03.2012)