Policejní divize Rampart

Mám rozpolcené pocity, protože hlavní hrdina je TAK tupé hovado, že identifikovat se s ním je opravdu nemožné. Na druhou stranu, když to člověk neudělá, má pocit, že se musí přidat na stranu systému (všelijakých vyšetřovacích komisí, co dohlížejí na "korektnost", tj. na to, zda někdo při výkonu povolání, u nás známého pod heslem pomáhat a chránit, náhodou nemydlí negry o trochu víc než bílý...), a to je ještě horší varianta. Jako portrét světa, kde vše je špatně, to docela ujde. Ale nemám rád věci obecně a filmy už vůbec, kde neexistují východiska. (05.02.2012)

Upřímně nesnáším tyhle nezávislý rádobyumělecký mrdy, kdy si o sobě tvůrci myslí nevím co, cítící se být artovými bohy a ve výsledku pak natočí takovou, ale opravdu takovou sračku, že se nejedná skutečně o nic jiného, než o totální ztrátu času, kdy onen snímek, jako právě Rampart, nepřináší nic jiného než nudu, nudu a zase jen nudu. Tentokrát je to ovšem o to smutnější, že pan Moverman měl k dispozici poměrně slušný scénář a námět a především luxusní obsazení, ovšem jak s tím vším naložil, tak vlastně i to si zaslouží jistý obdiv, neboť to zazdít takovým způsobem, to smekám. A jak jsem již zmiňoval, mohou za to podle mě jen umělecké ambice pana režiséra, touha natočit a zpracovat ono téma a příběh jiným, netuctovým způsobem, kterým se chtěl zavděčit jistému cílovému publiku, kdy tedy sice nevím, jak moc se mu povedlo, onu diváckou obec přesvědčit, ale běžný divák to prostě nemůže dát bez újmy na duševním zdraví. Bohužel, onen nesnesitelný styl zpracování je tu navíc tak dominující, že přebije i veškerý zbytek, co se ve snímku děje a vyskytuje, tedy zápletku, herecké výkony, atmosféru, emoce, to vše kvůli tomu dře, drhne, nepůsobí, nefunguje. Spousta zbytečných, nicneříkajících keců, střídané naopak dlouhými záběry na hledící, mlčící obličeje, jedno lepší než druhý, k tomu různé mimózní kamerové filtry, tuny zbytečných scén a postav, a jako třešnička na dortu totálně uťatý závěr, bez pointy, a to taky fakt žeru! Rampart je zkrátka chladný, vyumělkovaný blábol, se kterým není skutečně dobré se seznámit a zatěžovat se jím. (22.09.2017)

Nebylo to nic přelomového, to určitě ne, ale aby se hodnocení pohybovalo průměrně pod třemi hvězdičkami? To zase ne. Celý film docela slušně utekl a divák se mohl kochat zajímavým (ač přece jen generickým) příběhem jednoho průměrného člověka, se kterým si osud nehezky pohrál. Žádný klenot, ale průser taky ne. 75% (25.01.2017)

Předesílám, že jde o opravdu těžkotonážní kalibr. Film je dlouhý, vleče se, je plný nedotažených rozhovorů, náznaků gest a člověk naprosto neví jak na tom s tím hlavním hrdinou vlastně je. Woody H. je zase naprosto dokonalý, jeho policejní "dinosaurus" zaseklý ve starých metodách a policejních přístupech, s rozvrácenou rodinou i morálními hodnotami, to je krása sledovat. Člověk má o čem přemýšlet, ta americká "multikulturní" společnost, to je lahůdka. Za dobu, co je náš hrdina ve službě, se z barevných lidí stali občané úzkostlivě chránění zákony, rasismus je noční můrou policajtů, těžko se adaptovat na nová pravidla. Jak hájit zákon a nebýt rasista, když člověk nastoupil službu v šedesátých letech? Bránit staré dobré americké ideály starousedlíků, když už vlastně není pro koho? Spousta zajímavých vedlejších rolí. 85% (27.06.2015)

Čekal jsem něco jako Ferrarův Bad Lieutenant a dočkal se alespoň srovnatelného hereckého výkonu hlavního protagonisty. To je ale asi tak všechno. Nevím, jaký byl záměr, ale měl jsem pocit, že bylo vystřiženo tolik scén (a některé poněkud zbytečné ponechány), že se prakticky nedal sledovat nějaký konzistentní vývoj (= regrese) Daterape Dana. Výsledkem je film, kdy celou dobu čekáte, že se něco stane a nedočkáte se. (13.06.2012)