To

„Time to float...“ To, jakožto Pandořina skříňka každého správného coulrofobika, sebou přináší pravidelné pulsy nepříliš děsivého strašení, jenž někdy až příliš uspěchaně ukusují z koláče dětského strachu. Způsob jeho zachycení, jakési vložení Kingova obtížně uchopitelného feelingu, je však Muschiettiho devizou. Byly to nevinné časy, kdy se z bodavého hmyzu často dělal koráb pouště, ale se svými obavami, fobiemi a nulovými společenskými statusy jste v nich bez pomoci blízkých byli jen velmi křehký a snadno zranitelný tvor. Pokud se do Part 2 přenesou životní zkušenosti dospělých, kdy je racionální strach už dávno náš dobrý známý, máme se na co těšit.. Nutno ocenit i respekt k předloze a výborný casting od dětských představitelů až po švidrajícího Švéda (na jeho místo zvažovaná Tilda Swinton už asi navždy zůstane lákavou neznámou). P.S.: Sophia Lillis je nová Scarlett Johansson! Ať sním Pennywiseův rudý balónek i se šňůrkou, jestli jí za pár let nebude Hollywood ležet u nohou.. (22.09.2017)

S několikadenním odstupem to dozrálo. Jako adaptace přebujelé Kingovy předlohy výborné, jako horor o klaunovi se zálibou v mordování malých dětí o chlup slabší. Muschietti knihu osekal o ty nejkošatější větve, ale to nejpodstatnější, tedy děti, které se přestaly bát, a vydaly se vstříc zlu, vystihl bravurně. Skvěle vedené obsazení si sedlo a i přes mnohá zjednodušení to funguje. Graduje to výborně a finální střetnutí jde dokonce za hranici pečlivě, ale jinak vlastně velmi přízemně a uctivě zfilmované knižní imaginace. Každopádně tam zásadně postrádám To, jako takové. (spoiler!) Tedy jako těžce uchopitelné zlo, které se vtěluje do hluboce zasunutých strachů. V tomhle ale paradoxně může mít zásadní výhodu druhá, dospělácká, část. Pak je možné, že vznikne horové kombo, které si neoddiskutovatelně najde cestičku do žánrových učebnic. 4 a ½. (19.09.2017)

Knížku jsem četla třikrát a zabte mě - sledovat tuhle verzi bylo jako splnění dětského snu! Kniha je naprosto boží, jedna z nejlepších, co jsem kdy četla. A mě prostě stačilo vidět všechny ty postavy, zápletky a detaily na plátně - navíc v takto skvělém zpracování. Ano, je to retro, ale já nevím, to je předloha taky a patří to k ní. Mě osobně by převod na "moderní horor" asi dost nas*al. Ale to je fuk, zpět k filmu. Dětští herci - bezchybní. Co se dalo do filmu nacpat, se nacpalo. Nejvíc mě teda mrzela absence vyhoření Černého fleku, protože v kníže je to bezpochyby jedna z nejděsivějších kapitol, ale aspoň jakýsi odkaz se do filmu napasovat dal. Prvek hlubokého dětského přátelství a prvních lásek - dokonalý. A Pennywisem jsem byla už zcela nadšená. Bill Skarsgard zaválel na plný čáře a vůbec se mu chudákovi nedivím, že měl z téhle postavy deprese a k druhé části se ani nechtěl vrátil (naštěstí - teda spíš pro diváky - se nakonec ke druhé části taky upsal, hurá!). Panebože ale využijte tu postavu víc!!! Pennywise má teda rozhodně na víc, než jenom na cukání hlavou a bububu, nechte ho mluvit, probůh! Hororovost se dá vystihnout takto: v tomto ohledu je prostě Kingova kniha lehce zaostalá, ale Muschietti z toho vytáhl maximum, co se dalo, aniž by musel sáhnout po nějakém modernismu, který by k old-school stylu neseděl. Takže to je místy pěkně hnusné i děsivé. Mám jen trochu obavy z druhé části s dospěláky, protože kniha se prolínala a ruku na srdce - "To" se mnohem lépe zúročí právě s dětmi, ale uvidíme... Rozhodně velké nadšení a nemůžu se dočkat druhého dílu. (23.07.2018)

║Rozpočet $35miliónov║Tržby USA $327,481,748║Tržby Celosvetovo $700,381,748▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA $24,535,017║ Tržby za predaj DVD v USA $17,948,584║ Retro patina 80.rokov a Stephen King začínajú byť v kurze. Po seriály Stranger Things tu máme ďalší podarený kúsok. Horor bez jedinej známejšej tváre sa stane megahit, prekoná vo svojom žánre rekordy, sila. Režisér Andy Muschietti to prevažne dosť ustojí a dávky strachu, hrozy, brutality tu máme v primeranom tempe. Je na čo pozerať, dejovo svižné, mladé osadenstvo to zvláda. Podmanivý vizuál a potešia slušné masky a triky. /85%/ (29.12.2017)

"Bohužel" se to může spolehnout hlavně na nekonečné charisma party skvěle obsazených dětí, než na invenční, intenzivní děs, třeba z ranku dvou dílů The Conjuring. Výsledek je tak hlavně velkolepou, barevnou coming-of-age empowering pohádkou, která se ani při eRkovém ratingu nechce příliš umazat, a při níž si lze jen domýšlet, co by s pasážemi denního strašení a strukturou vyprávění udělal Cary Fukunaga, nebo jak by vypadal plíživý, pro dospělé neviditelný děs třeba v podání Davida Roberta Mitchella. Také to má smůlu, že to přichází až po Stranger Things, které hrají na podobné struny nostalgie, osmdesátkových propriet a síly přátelství. Pennywise kvůli častým digi boostům trochu přepálený, neosobitý bubák. Finále dojemné. 65% (06.09.2017)