Co kdybychom žili společně?

Nejzábavnější ukázka stáří na filmovým plátně. Příběh odproštěný od laciných dojáčků, sázací na trefně až černě vtipné dialogy, francouzskou vyprávěčskou noblesu a vynikající herecké výkony. Zřejmě nejdelší aplaus co jsem po skončení projekce zažil, samozřejmně i já si o sebe trošku pomlátil dlaně, protože takhle zpracovaný téma neduhů staří si paci paci pacičky zasloužilo. Strašně chytře se tady podařilo zabalit smutek a trable do radosti a pohody. Navíc vidět po x letech mého milovaného velkého blondýna s jednou černou botou na stříbrném plátně, to je prostě radost. No a pokud vás k filmu nezlanařil můj bla-bla koment, tak třeba předprojekční odpověď pana režiséra na otázku, jak se mu podařilo dostat do filmu tak zvučná jména "Bylo to docela lehký, všem sem dal přečíst scénář a jim se prostě líbil". (25.11.2012)

Senioři, pětasedmdesátníci - přestože se k tomuto věku taky pomalu blížím, takové řešení bych si nevybral, ani bych vlastně nemohl. Čeští důchodci by si po 24 hodinách nejspíš vyškrábali oči. Ve Francii to asi možné bude. Když jsem byl mladý jako Dirk, prožil jsem 14 dní s důchodci (60 - 70 let) v Toulouse. Každé ráno jsme se scházeli a něco podnikali. Když jsem chtěl jet do Alby na výstavu kreseb Toulouse-Lautreca, muselo se nejspíš zajít na víno, pak podiskutovat u kafe - a teprve pak kultura. Ale k filmu - především příjemné překvapení (prvnostní nedůvěra k tématu); protože se nedívám na francouzské veselohry, viděl jsem poprvé Pierra Richarda (a moc se mi líbil, a líbila se mi i Jane Fondová). Přesto ale doufám, že seniorské filmy tohoto typu v kinematografii nepřevládnou. Ještě se chystám na Michaela Hanekeho - a pak už dost... Ono i pro stáří se spíš hodí, a to nejen ve Francii (i když Georges Moustaki je Francouz na baterky): Non, je ne suis jamais seul / avec ma solitude (se svou samotou nejsem nikdy sám). (16.04.2014)

A to som si myslel, ze s Kamenom Richardom je amen a ze komplet vyhasol. A vida, este v 77 -ke mal slusny film. Sice uz mu trochu preskakuje, ale musim povedat, ze je to dost skoro. Poznam ludi, co este v 90 -ke maju jasnozrivu pamat a dokonca este hraju aj vo filme. No nic, film je to hlavne o starobe -a ta dozenie raz kazdeho bez ohladu na to, ci sa mu to paci alebo nie. Komedialna vlozka vsak prevazuje nad tou smutnou. 70 % (05.07.2016)

Jeden z mála francouzských poetických filmů, ve kterém mě nechytla ani atmosféra, ani nálada, ani humor, ani všeobjímající radost ze života. Všechno vyjmenované režisér zakomponoval, svědomitě piplal a za pomoci skvělých herců rozvíjel. Díky nim jsem ještě v první polovině doufal, že si všechno sepne. No nesepnulo. Alespoň jsem zjistil, že Jane Fonda je krásná i po sedmdesátce a Pierre Richard ze svého komediálního talentu neztratil vůbec nic. (01.04.2014)

Začíná to narozením a končí to Alzheimerem. Nebo viagrou? Nebo růžovou rakví? Kdy to vlastně končí? Ono je to jedno, takže pojďme si užít života, dokud nás Zubatá neposune do dalšího levelu. Já jsem tedy doufal, že když se parta důchodců dá dohromady, tak z toho vznikne veselá taškařice, ale nestalo se tak. Ono se tak stát ani nemohlo, protože tohle je víc, než jen komedie. Mně by tedy ta komedie stačila, protože problémy stáří začnu seriozně řešit až tak ve druhé nebo třetí stovce let svého života. (01.10.2015)