Co kdybychom žili společně?

Tenhle den s tímto filmem považuji za sváteční, protože se dokázal tak nádherně ponořit do našeho skutečného lidství, najít si místečko v mém srdci a pak odejde s voláním: "Jeanne". Přiznávám, že jsem na konci uronila slzu a vůbec se za to nestydím jak na mě zapůsobila herecká elita minulého století s jemnými vstupy Daniela Bruhla. Chvílemi úsměvné s viagrou a za chvíli zase ty skutečně smutné, kdy jsem obdivovala Pierra, Geraldinu, Jane a ostatní a vědomím, že srdce může být mladé, ale tělesná konstrukce stárne, ať chceme nebo ne. Tak já si jdu otevřít šampaňské, myslím, že právě teď je to namístě a já to ráda udělám......... (14.12.2016)

Trochu škobrtající gerontomedie, kde ale laskavost stáří všechno vyváží. Je snazší se na stará kolena pokusit akceptovat druhé vedle sebe, anebo je lepší být sám? V každém případě, když dojdou síly, ambice i vyhlídky, je nejlepší držet pevně při sobě. Tento poslední díl Přátel funguje filmařsky i lidsky krásně. (12.04.2019)

Senioři, pětasedmdesátníci - přestože se k tomuto věku taky pomalu blížím, takové řešení bych si nevybral, ani bych vlastně nemohl. Čeští důchodci by si po 24 hodinách nejspíš vyškrábali oči. Ve Francii to asi možné bude. Když jsem byl mladý jako Dirk, prožil jsem 14 dní s důchodci (60 - 70 let) v Toulouse. Každé ráno jsme se scházeli a něco podnikali. Když jsem chtěl jet do Alby na výstavu kreseb Toulouse-Lautreca, muselo se nejspíš zajít na víno, pak podiskutovat u kafe - a teprve pak kultura. Ale k filmu - především příjemné překvapení (prvnostní nedůvěra k tématu); protože se nedívám na francouzské veselohry, viděl jsem poprvé Pierra Richarda (a moc se mi líbil, a líbila se mi i Jane Fondová). Přesto ale doufám, že seniorské filmy tohoto typu v kinematografii nepřevládnou. Ještě se chystám na Michaela Hanekeho - a pak už dost... Ono i pro stáří se spíš hodí, a to nejen ve Francii (i když Georges Moustaki je Francouz na baterky): Non, je ne suis jamais seul / avec ma solitude (se svou samotou nejsem nikdy sám). (16.04.2014)

Starnúť niekomu nestačí s dôstojnosťou, títo francúzski dôchodcovia to vedia aj s humorom, dokonca čiernym humorom na vlastnú adresu a pritom to film nepreháňa v žiadnom smere. Tak sa podarí decentne vytiahnuť aj neveru spred 40 rokov, odpustiť si, uzmieriť sa a to všetko je pred záverom absolútne nutné. Jane Fonda medzi tými starcami výzorom aj oblečením mierne vyčnieva, niektoré herecky jednoducho vedia starnúť. (06.07.2016)

Když už jste příliš starý na to, aby vás zatkli na demonstraci, je to s vámi asi dost špatné. Tohle je celkem příjemný film o pěti lidech, kteří už mají ty nejlepší roky za sebou a čekání na smrt si chtějí zpříjemnit, jak jen to jde. Nechtějí dožívat, ale chtějí žít. Bohužel přece jen tomu něco chybí. To, že jsou zde herecké legendy především z Francie, Jane Fonda je trochu výjimka (mimochodem to skutečně mluví ona, nejedná se o dabing, francouzštinu totiž ovládá plynně), byl potenciál obrovský, ale bohužel zůstal nevyužit v příběhu, kterému přece jen chybělo více nosných scén. Téma samo o sobě přitom dostatek prostoru poskytovalo. I těchto filmů o seniorech se diváci celkem snadno nabaží, když jich bude pořád více. (29.10.2013)