Neměj strach

46th KARLOVY VARY INTERNATIONAL FILM FESTIVAL 2011 - OFFICIAL SELECTION - COMPETITION - Soutěžní sekce (No tengas miedo / DON´T BE AFRAID / Neměj strach) - Je mi až záhadou, že to co se odehrávalo v rodině uznávaného člověka neprosáklo více na povrch a (téměř) zůstalo ututláno za zavřenými dveřmi... - 2. 7. 2011 - kino Thermal - Velký sál - Karlovy Vary - 70% (12.07.2011)

Don't Be Afraid jsem vnímala jako pohled do života nejen Silvie, ale jak bylo vidět na příkladu terapeutických sezení, tak i mnoha jiných lidí různého věku, kteří se snaží sice každý jinak, ale žít dál s tímhle hrozným břemenem. A že to není jednoduché, bylo vidět právě na příběhu Silvie, která mnohdy jednala pro nás naprosto nepochopitelným způsobem. Ne vždy to končí tak, jak to vyplynulo ze závěru tohoto filmu. Chudák herec Lluís Homar, který hrál opravdu nevděčnou roli otce a i když byly všechny scény ukočírované v akorátních mezích, tak jsem ho bytostně nesnášela celou dobu, což je sice známka jeho hereckých kvalit, ale asi si ho budu s touhle rolí spojovat i v jiných filmech, které s ním ještě možná uvidím. Podobně silnou antipatii jsem měla k matce Silvie, protože jsem absolutně nechápala její sobecký a záměrně nevšímavý postoj. Faktem je, že to tak bývá i v reálu a o to víc je to strašně smutný a svým způsobem nepříjemný film. (07.08.2015)

[MFFKV - 2011] Konečně se také nějaké ty moje očekávání splnila, když už jsme se dostali na polovinu filmu, které jsme měli vyhlídnuté. Vzpomínám si, že byl zamračený podvečer a obrovská masa lidí se hrnula do velkého sálu na premiérovou projekci španělského drsného snímku Neměj strach. Předmluva režiséra a hlavního protagonisty vše přichystala a zážitek z filmu byl o to intenzivější. Neměj strach se opírá o silné téma sexuálního zneužívání ze strany otce mladé dívenky. Plus následky, které si odnesla. Po všech stranách silný snímek a jsem rád, že Armendáriz dokázal film natočit bez zbytečných nahotin a nechutin. A zároveň doplnil příběh osudy skutečných zneužívaných osob. (03.07.2011)

Celou dobu člověk tak nějak tápe v tom, co se stalo nebo nestalo a až v úplném závěru vyjde najevo dost drsná pravda. Scénář sice nebyl díky své přímočarosti nijak úžasný, ale film jako takový je dost zajímavá záležitost s důrazem na psychické trauma jednoho člověka. Španělé prostě umí a já netuším jak je možné, že mají tolik dobrých filmů. 80% (19.02.2017)

Sexuální obtěžování v rodině a jeho následky - problém, o kterém většinou všichni vědí, ale navenek jde lehce přehlédnout. Právě tak jej prezentuje i tento španělský film, a to nejen příběhem. Co vechno dokáže vyjádřit jeden, do kontextu výborně zasazený, záběr obličeje malé holčičky, co vše člověk vidí v jednom, ve správnou dobu použitém, gestu jejího otce. Jak jednoduše nám všechno dojde, i bez jediné tvrdší sexuální scény. Film se snaží zobrazit obrovské množství odboček, příčin, následků, komplikací, kombinací, které s celým problémem souvisí, ale zároveň jde příkladem a nabízí řešení problému. Vše navíc prokládá výchovnými zpověděmi z terapeutického sezení, jež používá i jako jakýsi spojovací motiv mezi jednotlivými životními etapami hrdinky. (03.07.2011)