Bůh ti žehnej, Ozzy Osbourne

Naprosto se ztotožňuju s názvem tohodle dokumentu... Jen málo lidí na Světě položilo tolik na oběť metálu, jako Ozzy. Jeho tvorbu mám docela zmáknutou, slabší je to s Black Sabbath. Zkusím se na to krapet zaměřit :o). Dokument mi dal celkem dost novejch informací. Ale jeho forma není tak svižná jako třeba Diego Maradona. Tady je to krapet zabržděný tím, že tady mluví celkem dost jeho dětí, příbuznejch, což je sice dobrý, ale mě třeba tolik nezajímalo, jak byl Ozzy fotřík. Spíš se to mělo víc zaměřit na hudbu. No, je to pořád jeden z nejvlivnějších tvůrců a i v tědlech letech točí desky a ty desky nejsou srágory... Jednou se snad dočkáme celovečeráku na způsob Bohemian Rhapsody... (18.12.2020)

Před mnoha lety jsem byl na Ozzym na koncertě na pražském Strahově, a těch rockoték a videoték, kde ho na tanečních parketech klubech hráli, ale až teď jsem se o tomto umělci něco dozvěděl. Pobavili mě některé hlášky jako "vždy o všechno přišel, o Black Sabath, ženu, děti tak to chtěl zabalit v rauši"."Pil do bezvedomi to jediné ho zastavilo". (20.12.2020)

Sedmsetsedmdesátýsedmý pokus nalézt v Osbournovi něco, co tam nikdy nebylo. Ano, tedy opět selhání. Ozzy nikdy neměl v sobě křehkou rozervanost Amy Winehouse, neochvějnou integritu Lemmyho Kilmistera či pop-kulturní osamělost Kurta Cobaina. Naopak to byl nesvéprávný šašek bez jakékoli nadstavby, zoufale potřebující někoho, kdo mu nalajnuje život místo další čáry koksu, což se mu podařilo až po přimknutí k Sharon Osbourne, která ho dokázala udržet v mezích jeho dětského pokojíku (kleopatřino pojmenování "vyplašené dítě v dospělém těle" je poměrně trefný). Dokumentaristé, očividně fanoušci, se s tím odmítají smířit a zaobalují celý film do sledování Osbournova turné po dobu dvou let, k čemuž se neváže ani desetina stopáže. Místo toho po x-té sledujeme rockerův život od plenek, přes nejznámější etudy jeho života, o kterých ví i moje bába a čím dál tím paničtěji v celém průběhu dokumentu všem dochází, že z tohoto materiálu prostě nic vymáčknout nelze. Ozzy Osbourne je člověk s bezpochyby výjimečným hlasem (jakkoli pro mě se jedná o ekvivalent čištění zubů cirkulárkou), ale opravdu ničím jiným za ním. A tedy zkrátka nebylo o čem točit. (08.11.2016)

Asi jsem čekal něco jiného. První půlka hudebně ještě tak nějak ok (dětství, vznik BS, popsány peripetie při natáčeních alb, vyhazov z BS, "restart" kariery, Rhodes...), jenže pak už se to vlastně motalo kolem Ozzyho "rodinného" života a hudbou se ten dokument spíš jeň vyplňoval. To ale neznamená, že to nebylo chytlavé, jen bych asi uvítal víc toho infa o vzniku alb. 7/10 (18.10.2020)

Všichni vesměs pějí chválu na tento dokument. Je zajímavý, to ano. Trochu vás nechá nahlédnout pod pokličku. Ale je to nahlédnutí kontrolované. Tohle ano a tohle už ne. Jak by ne, když ve štábu byli členové rodiny a kolem samí kamarádi. Takže se nedovíte nic z toho, co by vás zajímalo nejvíc, proč se rozešel se svou manželkou, proč odešel od Black Sabbath... Vše se přejde jednou větou a mlčením. Pak vidíte desetkrát jak ukusuje holubici hlavu. Existují statisíce fotografií a přesto vidíte některé dvakrát i vícekrát. Kamera je opravdu bídná, leckterý amatér by to zvládl lépe. No ano, vždyť to ten člověk dělal vlastně poprvé a nemá za sebou žádnou profesionální minulost. Těch nedostatků je ve filmu opravdu hodně. Váhal jsem mezi dvěma či třemi hvězdičkami. Nakonec jsem byl milosrdnější, protože toho není málo, co se ve filmu dozvíte. Ale třeba smrt Randy Rhoadse je také nevyjasněná. Pilot prý laškoval a přelétával nad autobusem, kde byl zbytek kapely. Křídlem zavadil o střechu a zřítil se. (24.12.2020)