Zátah 2

(49th KVIFF) Atmosféra ve Velkém sále byla jedinečná, přesto je pro mě druhý Zátah poměrně velkým zklamáním, které z největší části pramení z toho, že se jedná o úplně jiný žánr, než jakým byla jednička. Ta byla v podstatě hororovým survivalem, zde se Evans snaží rozehrávat jakési spletité mafiánské drama s komplexním příběhem. To se mu ale úplně nedaří, motivace se ztrácejí, celý plán je nejasný a hlavně to celé úplně otřesně nudí. Jakmile si lidé začnou dávat do držky, je se samozřejmě na co koukat. Choreografie soubojů je úžasná, ale z narativního hlediska mi to prostě moc nedává smysl. Závěrečná hodinka, když už se postavy konečně vykecaly, je zábavná, ale pachuť z úmorných předchozích devadesáti minut smazat nedokáže. Evans by se měl vrátit zpátky na zem. (12.07.2014)

Gareth Evans jednotkou v podstate len rozkopol dvere aby nám ukázal čo dokáže práve v pokračovaní. Od mierneho rozpaku v dĺžke filmu cez uspokojenie vzhľadom na kvality v úvode, že to nebude žiadny odvar, až k prekvapivej spokojnosti stále lepšie a nápaditejšie natočených súbojov. Najprehľadnejší bojový film, kde každý pohyb je pastvou pre oči, hudba perfektne graduje napätie a nervná kamera dodáva scénam patričnú energiu. Jednotka bola jednoduchým akčňákom, dvojka je bojová gangsterka akú som pred pár rokmi vyhľadával v kórejskej kinematografii keď som chcel zhliadnuť mafiánsku nakladačku. (28.06.2014)

Panta rhei pomrdej aneb Absolutní meganámrd dvakrát neuplácáš. Po ultimativním, naprosto dokonalém a velkolepém vybíjení komárů v jedničce dostal velšký pastevec orangutanů přidáno a všichni příznivci lidoopího fistingu napjatě čekali, co z něj vyleze tentokrát. No, je to rozhodně řidší a více hnědé. Místo další nekompromisní vybíjené začal zpychnuvší Garet ukájet své skorsesovské ambice, ňahňat se ve Volavkách a Skrytých identitách, a tím pádem už Auvajs tolik nebolí, protože jej narouboval do stokrát omleté klišovité bajky, jenž by se dala s úspěchem nazvat „ Přičmoudlý Leonardo umí karate“. Ale ruku na pytel, ač je toho pošťuchování v té dvou a půl hodině tentokrát docela poskrovnu, je opět fantastické, brutální a téměř neuvěřitelně natočené. Takže kdyby se méně žvanilo a více adidas, nezajistilo by to sice indonéského Putraoskara, avšak spokojenějšího verbala určitě. (01.07.2014)

Samozřejmě že se jedná o velmi podařený snímek, nicméně přiznávám, že chvalozpěvům o nejlepším akčním filmu všech dob zcela nerozumím. Respektive se domnívám, že fanoušci oceňují zejména brutalitu a přehledné souboje postavené zejména na obdivuhodných výkonech "herců" (v době, kdy už je hongkongský akční film poněkud za zenitem a akce v nekrvavých hollywoodských blockusterech stojí na kulometném střihu, to přeci jen určité osvěžení je). Vedení kamery je často velice efektní (hlavně v momentech, kdy je její pohyb motivován pohybem postav a jejich údery nebo při automobilové honičce v závěru), ale nijak výjimečným způsobem druhý Zátah natočený není. Stejně tak opěvovaný příběh se mi jeví jako dosti jednoduchý, přímočarý a neoriginální. Důraz na jeho vyprávění u mne navíc vedl spíše k nižší intenzitě okamžitého zážitku než mi dokázal poskytnou první díl, v němž se hrdina musel (doslova) prát stále s novými a novými hrozbami. (11.07.2014)

I vy lumpíci, opálení až do žluta, vy jste mi ale dali. Kromě toho, že se mi pletete (a já pak nevím, komu vlastně držet palcáty), se vám ve druhém díle zadařilo zrealizovat i rafinovanou zápletku, takže v tom mám mrdník větší než stokorunová šlápota v tělesných prohlubních. Pořád se moc fikaně bacáte a pošťuchujete, o to nic, avšak kouzlo prvotní pecky řádně vysublimovalo. Ponaučení pro mě - nevstupovat do služeb policií rozvojových států. Serou na řadové členy stylem sloním. Rada tvůrcům točeb všelikých - neobsazujte toho kreténa, co hrál mafíkovo synka. Nikdy. Nikam. Ani do animáků! (22.09.2014)