Wolf Creek 2

Mick Taylor. Ochránce krás Austrálie, regulátor stavů vačnatců i turistů, rudokrký buran držící slovo, lovecký nůž a pušku. A snad to bylo tou převládající červenou na flanelové košili, schopností zjevit se nečekaně, či zálibou ve vulgaritách a sžíravém sarkasmu, ale taky tak trochu Freddy Krueger mimo fázi snění.. Sice kostra a kůže klasického hixploitationu, ale uvnitř maso Rodrigueze (policejní hlídka), Duelu (kamion), či No Country for Old Men (genius loci pouště) a jedno bijící srdce filmaře se smyslem pro symetrii, humor a budování napětí (je úžasné, že až na svéráznou Quiz Show se vše odehrává na otevřeném prostranství). Na další počin Grega McLeana si milerád počkám a vůbec bych se nezlobil, kdyby znova zamířil ke kráteru s podezřele vysokým počtem nezvěstných - za tím milým, žoviálním majitelem ještě delších kotlet, než si nalepují v seriálu Vyprávěj.. (22.05.2014)

,,Shit! Lítající klokani! '' ------ Čas od času dostanu chuť na něco ostřejšího a tak si dám nějaké jídlo nahusto ochucené chilli tak moc - až se z toho člověk začne potit.. A čas od času mám takovéhle chutě i filmové. Nejlepším a nejostřejším kořením a v pravdě exotickým jsou australské filmy. A jelikož jsem viděl už dříve první díl Vlčího potoka s gustem jsem sáhl po číslu dvě. A stejně jako s prvním soustem fazolí se slaninou, kdy se ústy jak požár rozlévá pekelná ale dobrá chuť papriček, zaplavil mne stejný pocit hned v úvodu filmu, kdy se na scéně objevila modrá kára se strejdou Mickem. John Jarratt se pro tuto roli musel asi narodit a kdybych si měl představit vzor rodilého Australáka, byl by to asi přesně on. Postarší chlápek se sombrérem na hlavě, zarostlý, s kotletama, v kostkované bavlněné košili, riflích, na zádech puška a pískající si Matildu. A takovej je přesně strejda Mick. Rodák z vnitrozemí, kterej po čertech nesnáší turisty a ještě více Anglány. Bere je jako plevel zamořující jeho krásnou Austrálii. A plevel je třeba vytrhávat aby zahrádka byla stále krásná a čistá! .. :-) Pokračování mají ten problém, že se tak nějak točí kolem svého předchůdce, většinou jsou uměle natahovaná a většinou to nemá tu kvalitu co prvotina. Ne tak toto. Tady se nebudete nudit ani minutu. Děj se neutále žene kupředu a tvůrci mají na vás schované jedno překvápko za druhým. Skvělé dialogy, drsné okamžiky, honičky v autech, vědomostní kvíz (fakt hustej!) a je tam i spousta humoru, hlavně z hudebního doprovodu jsem místy nemohl... U mně rozhodně dvojka předčila svého předchůdce! A tak nějak mne napadá jestli nám pan Greg McLean tímto již druhým pokračování nechtěl zanechat nějaký důrazný vzkaz... No Austrálii a oblast Wolf creek asi pro jistotu letos vynechám. A teď si jsu udělat ty fazole... dostal jsem na ně chuť! Za mne je za 5 správně zodpovězených otázek! * * * * * (02.04.2016)

,,Létající klokani? Promiň, Skippy!" Klokaní masakr za doprovodu písně The Lion Sleeps Tonight patří k jedním z mála zlatých hřebů Wolf Creek 2. Jedničku si příliš nevybavuji, takže byla průměrná. Pokračování je zábavným mixem Mad Maxe s buranskými horrory. Film chápu jako návod, jak se nechovat, jelikož nesympatické postavy - oběti se chovají jako hovada, a tak jim tu smrt přejete. Budete snad běhat po cestě, když vás honí auto? Blb samozřejmě ano... Gore efekty jsou zábavné, především když jde o hlavu... ale mučeníčko bylo hooodně slaboučké. Zastřelení staré dámy za doprovodu Straussova Na krásném modrém Dunaji mi připomnělo Mechanický pomeranč. Dal bych 3*, avšak jednu navrch za klokany, přírodu, veliké auto a ty hlavy. (03.05.2014)

Uplynula už docela dlouhá doba, co Greg McLean rozvířil vody hororového žánru svou celovečerní prvotinou Wolf Creek a hned si tento australský kousek získal velkou řadu příznivců. Mezi nimi i mou maličkost. Do té doby jsem neměl moc zkušeností s protinožci, ale Mick Taylor všechno změnil. Krokodýl Dundee pro něj není žádnou konkurencí a jediné co oba spojuje je jejich pěkný nůž a suchý humor. S láskou k přírodě je to už trochu na štíru a o zvířatech se už raději bavit nebudeme vůbec. Hláška „Soráč, Skippy“ mluví za vše. McLean však nechtěl jen bohapustě kopírovat jedničku a tak dal hlavnímu záporákovi více prostoru a především navýšil počet možných obětí. Divák si tak musí rychle přivyknout, že tentokrát to nebude jen o „mučení“ nebohých turistů (což možná někteří přivítají s nevolí), ale že Mick Taylor dá naplno pocítit svou krutost všem, kdo mu byť jen na okamžik zkříží cestu. Na rozdíl od jedničky se začátek nevleče a atmosféra tak velmi rychle začne nabírat příjemné grády. Musím sice trochu tvůrce pokárat za až moc viditelné digitální efekty, ale zas na druhou stranu se tu objeví celá škála solidních hlášek a nezapomenutelných scén. Krutosti a morbidnímu apetitu našeho zabijáka nelze vyčíst vůbec nic. Jediné co mi trochu nesedlo, bylo to vrahovo doupě a zbytečně zdlouhavý finish. Proč to vlastně tak celé dopadlo? Je mi to popravdě jedno, ale hlavně že snad bude trojka. (06.10.2014)

Po Micku Dundeem tu máme dalšího Australana, který by rád svou vlastní sérii. Mick Taylor si pro sebe krade celý film a očividně si to nehorázně užívá. A divák s ním. Tohle pokračování je totiž ve všech aspektech překvapivě lepší! Drsný Australan k smrti nenávidí policajty, turisty loví s mnohem větší chutí než minule a ještě u toho stíhá pronášet hlášky, za které by se nestyděl ani Joe Hallenbeck. Karty jsou rozdány, tudíž dvojka Wolf Creek může šlapat na plyn už od úvodní potyčky s policejní hlídkou, tempomat na stošedesáti držet přes skvěle natočenou silniční honičku a krasojízdu finišovat v Mickově doupěti s tisícem mrtvol. Drsný, špinavý, brutální, ale i nesmírně zábavný ozploitation, v němž není nouze o prostřelené či uříznuté hlavy, uřezané prsty nebo létající klokany (imho asi největší WTF scéna). Zkrátka MA-SA-KR! (23.04.2014)