Okamžik zkratu

Euforie není zadara-"Něco ve mě nechtělo přestat". Výlet na největší ostrov a jeho narkomafii. Pokud se vypořádali s mafii stejně rychle, jako když v roce 2008 jejich stát zbankrotoval a nyní jsou na rozdíl od Řecka v pohodě, tak klobouk dolů. I když Ďábla neobelstíš tak snadno. Pojišťovací podvody na "bouračkách" měli celkem vymakaný. Hierarchii obchodu taky, akorát sem nepochopil, proč na klíčových postech byly smažky. Jasně dají se snadno ovládat, ale jsou stejně dobře nepředvídatelní a nespolehlivý. (usmažil si mozek). A volá maminka" Našel jsem si tady fajnovou práci"...Jo a Trainspotting je jen jeden. (10.04.2015)

Islande, ty ostrove pošmourný, ty filmová děvko! Klasický propriety tohodle ostrova jako typickej humor (škoda, že postupně dost vyprchá, kam se hrabe benzín), tak syrová, hutná atmosféra. Technická stránka je výtečná, stejně tak i herci (a ano, jak zde již bylo řečeno, ten nádech tvorby z ne ostrova méně na sever tam je). Některý scény pro mě byli dosti překvapivé, takže jednoznačný klad. Co mi ovšem trošku vadilo bylo zpomalení tempa v mezičase, kdy chvílemi děj zápasil s lehkou nudou a potýkal se s jemným náznakem rozplizlosti příběhu, však brzo tyhle půtky děj brzo vyhrál a nedostatky v závěru solidně srazil na kolena. (01.05.2013)

Tí vetrom ošľahaní chlapíci veľmi dobre vedia, čo chceme. Sebakritická reflexia vzostupujúceho podsvetia 90. rokov im umožnila ponoriť sa hlboko do sveta zločinu, drog a násilia. Stopáž nedovoľuje väčší rozmach pre vytvorenie komplexnej kriminálnej ságy a tak zostáva len opakovateľne stráviteľná drsná epizóda zo života vyholených hláv a fitness nadšencov združujúcich sa pod hlavičkou miestneho überhajzla a preberajúcich rajóny. S ohľadom na koncepciu príbehu a tendenciu gradácie explicitnosti násilia v trilógii Pusher by mohol byť alternatívny názov Pusher Zero: Ako to začalo, ako najmiernejší diel série, predchádzajúci všetko ostatné a dopodrobna skúmajúci vývoj organizovaného zločinu z pouličných rybiek do masívneho akvária plného žralokov. A i keď Okamžik zkratu nemá tú charakteristickú dokumentačnú kameru, dodávajúcu dojem surovej realistickosti, nepostráda cool efekt a i keď je to narozdiel od populárnej dánskej série jasný mainstream, ničím nešetrí a spoľahlivo naň až tak rýchlo nezabudnete. Herci sú typovo nebývalo skvele obsadení, dej je slušne nadopovaný steroidmi a produkčný podpis Nicholasa Windinga Refna tam predsa len je trochu cítiť - či už je to úvodnými titulkami v podobe predstavovačky postáv, spomínaného obdobného vývoja príbehu alebo skutočne nezabudnuteľných postáv (najmä Tóti a Bruno sú skutočne trieda). Záver s trojitou montážou v jednom obraze uprený na oči antagonistov stojacich proti sebe a nožnice na stole vydarene evokuje spaghetti westerny. Náhla tma a záverečný záber nás síce ochudobnia o pravdepodobne veľmi šťavnatú scénu, ale na druhú stranu sa tým dostavuje pocit nejasného ukončenia, ktorý dáva priestor diváckej predstavivosti - teda len v prípade, že ste poriadne nesledovali, inak viete, komu tá ruka patrila. 75% (19.06.2014)

Drogy sú zlé. A na Islande ešte viac. Všetko sa to začalo nevinnou bitkou v bare a stretnutím toho správneho kamoša. Dobre natočené, skvelý príbeh. Malo to ale zopár hluchých pasáži a taký predvídateľný dej bez nejakého zvratu. Pridaná hodnota je ale vysvetlenie celej tej siete. DObrý návod ako zbohatnúť. 3 z 5 (04.01.2019)

To už je několikátý film z Islandu, kde se vraždí, berou drogy, sexuje, padají laviny, nebo pobíhá občas vyšinutý jedinec. Já tedy nevím, ale kdybych tam měla letět, tak jedině v papamobilu. Konec byl peckovní, to nemohu říct, ovšem herecká úroveň trochu nedostačující, ale sestavit něco takového je podle mě docela um, když vezmu v úvahu hrstku skutečností, kterou museli tvůrci dát do kupy tak, aby to bylo koukatelné. A za to jim přihodím jednu hvězdu. Mávat ručkou na rozloučenou vám ovšem raději nebudu:-) (31.05.2016)