Berberian Sound Studio

Hlávky květáku nikdy nebyly tak děsivé! Ostýchavý anglický mistr zvuku se zjevnou fixací na matku se ocitá v pramálo přívětivém prostředí nahrávacího studia plného sexuálně výkonných Italů. Zatímco čekáte, jestli vyprávění zvolí směr psychosexuálního thrilleru nebo gore hororu, začíná se odvíjet žánrově nezařaditelná óda na pohlcující moc giallo filmů (z nichž nevidíme nic, ale slyšíme všechno) a vy si s přibývajícími minutami uvědomujete, že tohle zvukové studio u těkání mezi skutečným hororem a pouhou hrou na něj setrvá až do konce. ___ Vzhledem k tomu, že jde o jakési giallo naruby, obrazem dovnitř, zvukem ven, jsme nuceni zapojovat představivost. Mnohem víc než při sledování standardní hororové produkce. Zesíleny jsou veškeré zvuky, kroků, klapotu psacího stroje i promítačky, kterou zas a znovu uvádí do chodu tajuplná ruka v černé rukavici. Ruka vraha? Jestli ano, kdo je vlastně vražděn, hlasivky trýzněných hereček? Co je vražedným nástrojem, zvuk? A hlavně – kdo je vrahem? Gilderoy, ten, kdo jako jediný vnímá, co zvuky skutečně vyjadřují a nechá se jimi natolik pohltit, že přestává být zřejmé, kdo promítá a kdo je promítán? Nebo prostě jen není dost sebejistou postavou (viz jeho neschopnost „spáchat“ sexuálně konotovaný zločin), aby setrval na filmovém pásu? Svůj hlas (přesněji zvuk) hrdina získává až poté, co se jedna z žen ocitne plně v jeho moci a z něj se stane skutečný SOUNDMASTER. Konečně získává kontrolu nad svou zvukovou stopou. ___ Jako scenárista Strickland snad až příliš sází na náznakovost a všeprostupující enigmatičnost. Hladkostí přechodů mezi scénami (zlověstný nápis SILENZIO funguje jako interpunkční znaménko) a atmosférou se ale tenhle striktně interiérový propad do spárů šílenství může směle poměřovat třeba se Spalovačem mrtvol (jediná exteriérová scéna představuje coby naprosto nečekaná surreálná vsuvka možná nejvíce šokující moment filmu). Se Spalovačem sdílí osazenstvo zvukového studia také výjimečný apetit (namísto věnečků a rakviček je nabízen čerstvě zmasakrovaný meloun) a smysl pro humor černý jako kouř ze spalovny (byť obsahově by se ke komparaci nabízely spíše filmy jako Rozhovor nebo Výstřel). ___ Přenesením důrazu z vizuálního na aurální (a tedy demystifikujícím upozorněním, co dělá moderní horory tak děsivými) jde o velmi originální, myšlenkově bohatý počin, který navíc se sluchátky na uších skýtá nepřeslechnutelný psycho zážitek, dávající vzpomenout na první diváckou zkušenost s Lynchem. Apendix: zaujalo-li vás podmanivé prostupování fikce a žité skutečnosti, doporučuji zhlédnout také v lecčem příbuzný kultovní španělský film Arrebato. A mimochodem – taky jste měli dojem, že režiséra Santiniho hraje Christoph Waltz? 90% Zajímavé komentáře: George Stobbart, ancientone (14.04.2015)

O tom, aké je najstrašideľnejšie to, čo nevidíme, o čom sú nám poskytnuté len náznaky a obrysy a naša myseľ, presnejšie fantázia si obraz dotvorí sama sa popísalo nehorázne veľa, napr. samotný majster hororovej literatúry, H.P. Lovecraft, tento fakt veľmi rád zachytával v texte svojim častým "slovami neopísateľné". ......... A v tom spočíva báza aj funkcia celého Berberian Sound Studia. Obraz síce ostáva naďalej bohatou pastvou pre oči, prísun podmanivých obrazov oveľa prevyšuje kdejaký súčasný "čistý horor", pritom si postačí bez zobrazovania explicitných orgií alebo priamočiarych bizarností, jeho najdesivejšou charakterovou stránkou je klaustrofobický ráz - celý film sa odohráva v uzavretých tesných priestoroch, kde je svetlo vyslovene syntetickou záležitosťou a kopy zeleniny tvoria spoľahlivo makabrózny ekvivalent hororových rekvizít. ......... Ďalej sa už do popredia sunie zvuková stopa, využitá so sympatickou dávkou jak desivosti, tak čierneho humoru. je to v podstate film, ktorého jadro vychádza z iného filmu, ktorý divák pozná len z fragmentov jeho zvukovej stopy a spomenutých poznámok o jednotlivých scénach jasne narážajúcich na Argentovu SUSPIRIU a iné snímky z radov talianskeho giallo filmu, ba čo viac, niektoré z "hviezd" danej filmovej odnože prispeli do Berberian S. Studia nahratím svojho ikonického kriku - ozveny (zlatých) rokov sedemdesiatych. ......... Práve mystérium talianskeho subžánru giallo sa časom prediera do snímky samotnej, film vstupuje do filmu - Berberian sound studio sa stáva zaujímavou poctou a invenčnou hrou so subžánrom zároveň. Zachytáva klasické overené postupy filmárskeho umenia ale nepôsobí ako klišé, keďže ich ohýba do formy svojho zaujímavého kľúčového nápadu. Sledujete prienik filmu do filmu, zaujímavú viac plánovú hru a zároveň sugestívnu žánrovku, vychutnávajúcu si jej klasické fragmenty precízneho remesla , vychádzajúcu niekde z útrob psychiky - kľúčový je neurčitok. Snímka sa utápa v neistote, nepodáva divákovi veľa informácii, a rozpitej dejovej línii, ktorá sa s radosťou stráca a ponecháva miesto čistému psychologickému prenikaniu hlboko pod kožu. Vytvára vskutku husté mystérium, aj keď s deficitom redšieho scenáru. Stáva sa, že s naťahovaním plôch vznikajú hluché miesta, kam nedočahuje atmosféra a inak mimoridna sugestívnosť, ktorou je dielo vo väčšine prípadov signifikantné. (09.09.2013)

Všechen ten analogový fetiš, práce s filmovým médiem, vyprávěním a (ne)diegetickými zdroji je v mém případě jen diváckým příběhem o tom, jak propracovaná struktura umořila vola. Někdo to možná označí za esenci midcultu, ale v druhé půlce projekce jsem se už zajímal jen o to, kdy budu muset opětovně ztlumit zvuk, aby si o mně sousedé nemysleli něco zlého. (05.08.2013)

"It´s not horror film. This is a Santini´s film!" A tak nějak to ve skutečnosti je... BSS je vskutku podivná psychárna, na kterou se nekouká zrovna příjemně. Má dost melancholickou atmosféru, skoro až bizarní postavy a přes ten zajímavý námět i stagnující příběh, v němž není místo pro vysvětlovačky typu kdo, kdy nebo proč. Spíš je to pocitovka s líbivým audiovizuálem, co má blíž k dvojici Cattet/Forzani (výborná artovka Amer), než ke klasickému De Palmovi (tady se nabízí jeho Výstřel). Po celou dobu víte, že je něco špatně, jen nedokážete přijít na to co. Protože vy, jako odsunutý a do děje nevtáhnutý divák, vlastně nenahlédnete pod pokličku jakéhokoliv násilí. To pouze slyšíte v podobě křiku či zpracovávané zeleniny. Rozhodně zajímavý nápad, bohužel v mém případě se zcela míjí účinkem. Za pokus to ale stálo. (23.06.2013)

Snímek ukazující, jak se dělají zvuky, ruchy a postsynchrony k hororu, nemusí být zákonitě také horor, byť se docela nabízel. Gilderoy měl s režisérem i producentem neskutečnou trpělivost. Stále jsem čekal, kdy se jejich šikaně vzepře a oni zůstanou v tratolišti krve. Hlavně jde o zajímavý kousek s pohledem do zákulisí ve smyslu, jak se to dělá. Stále jsem přemýšlel, o jaký film šlo...Suspiria? Phenomena? Vzhledem ke Goblinovi jsem si tipoval Argenta, jehož vizáží i režisér tak trochu připomínal. Jenže kromě čarodějnické akademie se do toho začala míchat historie s inkvizicí a mučením čarodějnic, tudíž jsem došel pro sebe k závěru, že šlo o fiktivní film. Neukazovat, co se děje na plátně ve studiu, bylo sice chytré, ale já pořád čekal, kdy se alespoň kousek filmu objeví. Nakonec pár scén problesklo, ale raději bych viděl jiné. Jedna z působivých scén bylo prostoupení reality s filmem. Za srdce mne ale tenhle kousek nevzal... (11.11.2020)