Final Cut: Hölgyeim és uraim
Dámy a páni, finálna verzia
Final Cut: Ladies and Gentlemen
Režie:
György PálfiHrají:
Brigitte Bardot (a.z.), Alain Delon (a.z.), Bruno Ganz (a.z.), Greta Garbo (a.z.), Rita Hayworth (a.z.), András Kozák (a.z.), Tony Chiu-wai Leung (a.z.) (více)Obsahy(1)
Opravdový zamilovaný film vypráví příběh „opravdového" muže a „opravdové" ženy. A jaký je opravdový muž? Šarmantní jako Marcello Mastroianni v Dolce Vita, ale i svalnatý jako Brad Pitt v Klubu rváčů. Chlapecký jako Leonardo di Caprio v Titanicu... nebo spíš jako Alain Delon V Roccovi a jeho bratřích, jen trochu vyšší – spíš jako Belmondo. Ohromující jako Clark Gable, rozhodný jako Sean Connery... A jaká je opravdová žena? Určitě nevyzpytatelná a živočišná jako Lollobrigida, přitom křehká jako Audrey Hepburn. Dívčí jako Aurdey Tautou, přitom však odtažitá jako Greta Garbo. Bláznivá jako Julia Roberts, ale s úsměvem Avy Gardner. Ví, co chce, jako Sharone Stone.... Páni, co když se ti dva potkají? Film sestříhaný ze 450 děl světové kinematografie. (Současná filmová tvorba – Střední Evropa)
(více)Recenze (154)
Absolutní film. Věřím, že něco takového se v REM fázi spánku honí hlavou opravdovým cinefilům. Emocionálně i vypravěčsky jde o překvapivě funkční experiment, zdárně navozující dojem příběhové kontinuity, a dokonce schopný vyvolat jakous takous identifikaci (s archetypálními romanticko-filmovými situacemi, nikoli s postavami). Pálfiho autorský otisk je nejpatrnější v plném zužitkování situací čpících tou nejfyzičtější člověčinou (nechybí fragment "cukrové" scény ze Sweet Movie) a v podvratném nabourávání seriózních situací zcela nepatřičným záběrem Yody nebo někoho/něčeho podobného. Vlastně jde o trochu nápadnější využití techniky, kterou Tyler Durden v Klubu rváčů vylepšoval dětské filmy. Filmoví fanoušci jistě mohou soutěžit, kdo pozná více snímků (jen bych to příště prosil konat při neveřejném promítání), ale touto aktivitou se zábavností potenciál filmu podle mne zdaleka nevyčerpává. Nedivil bych se, kdyby o střihové skladbě a typech návaznosti záběrů (atmosféra, pohyb, tvar) někdo časem napsal přinejmenším bakalářku. 90% ()
Dám pět. Proč ? Protože když někdo dává filmu svou lásku, tak já mu za to vždy budu oplácet stejnou mincí. Možná by i takovému filmovému sestřihu slušela ucelenější obsahová koncepce, ale z tohoto dílka jde čístá radost z vynálezu zvaného film, že nemůžu jinak, korn když i záverečné titulky se tak krásně poslouchají ()
Vlastně ani ne film, jako 84 minut dlouhý dárek od milovníka filmů pro jiné milovníky. Obrovská síla sestříhaného obsahu, možná se ty filmy mohly jen méně opakovat, ale jinak zážitek a současně malý kvíz, u kterého si člověk vyzkouší svou paměť:). ()
Bylo mi šestnáct a za lásku na první pohled se to označit zrovna nedalo. Léta jsme se míjeli, on na první pohled uslintaný předvídatelný mamlas, s kterým mrhají čas jen ti, co neumějí číst, já předsudečný snob beze špetky rozhledu. Jenže potom jsme si dali rande na Kill Billovi a začal mezi námi dlouholetý vztah, jemuž se co do vášnivosti vyrovnala snad jen aférka Normana Batese s Amélií Poulainovou. Zdálo se to být na celý život, ale jak jinak, z něj se postupně stával čím dál víc moralizující stereotypní nudař spoléhající na minulé úspěchy a já mu po práci začala z nedostatku naplnění pravidelně zahýbat u konzolí. Pak mi ovšem na dovolené předvedl svou nevídanou schopnost udělat z Alexe DeLarge romantického gentlemana a z Yody starou chápavou matrónu a ta dřívější jiskra znova přeskočila. Tenhle počin prostě musí oslovit každého, kdo někdy třeba jen na chvíli zahořel tou šílenou nekompromisní láskou k filmu. ()
Tak dobře, Pálfi. Pokud si dáš tu práci slepit dohromady neuvěřitelný počet střípků do optimistického všeobrazu, musíš být v jádru opravdový lidumil. Taxidermia nezapomenuta, ale v nejméně očekávanou chvíli odpuštěna. ()
To takhle vezmeme 500 "náhodných" filmů a uděláme z nich jeden Final Cut, který vypráví to, co všechny filmy před tím a přeci jen trochu jinak. Střídají se obličeje, postavy, kulisy, barvy, někdy i herce zastoupí animace, popř samotný mistr Yoda... Čím více filmů rozpoznáte, tím lepší bude celkový zážitek, György Pálfi proto ohleduplně vybírá zejména ty známé kousky a většinou to funguje. Vtipnost pak logicky pramení z překroucení významu originálních scén a to je docela fajn... 7/10 ()
Docela guláš, z kterého se při sledování stala nechtěně hra na téma - odkud tenhle fragment jen znám? Dneska se taky do kina dostane všechno. ()
Mam k tomu velmi, velmi vela vyhrad, ale urobilo mi to tak velku radost, ze sa v tom radsej nechcem sparat, nech si to nepokazim. Krasny love letter filmom 9/10 ()
Vulkán obrazů, smršť střípků, nekonečné puzzle. Nejsou vynechány žádné klíčové motivy, a tak když muž zfackuje ženu, netrvá dlouho, a žena mu vše vrátí i s úrokem. Když dojde na válku a té hrůzy je moc, nevynoří se sice Švejk, ale Monty Python vše odlehčí také výborně. A sex? Je natolik obnažený, až úplně tam, leč než stačí pohoršit, je pryč. Telefony, sprchy, postele, útěky, svatby, těhotenství, pohřby ne, avšak umírání ano. A česká stopa nechybí - Ostře sledované vlaky, Lásky jedné plavovlásky, Postřižiny...Musela to být mravenčí práce s obrázky, kterou doplňuje skvělý soundtrack. Skutečný milovník filmů nemůže zůstat netečný... ()
Zhmotněný sen každého filmového nadšence. Film, který by si mohl sám sestříhat v podstatě každý, ale Pálfi to svedl v rámci zachování vypravěčské kontinuity a plynulé návaznosti tak doknale, že už si ho snad nikdo netroufne napodobit. Pravoslavná cinefilní óda, skutečný balzám na moji unavenou dušičku... ()
Něco takového může stvořit buďto naprostý blázen nebo totální génius. Romantický dopis kinematografii, orální sex pro cinefily a především kouzelná záležitost. To jak krásně na sebe veškeré ty záběry navazují, jak je Pálfi schopen vzít mnohé ikonické filmové záběry a předvést je ve zcela jiném kontextu je prostě obdivuhodný. Na anti-cinefily tento projekt nebude tolik působit, pro fanouška filmů jde ale jednoduše o vynikající podívanou. Odvážný experiment, ze kterého vzešla povinnost pro veškeré fanoušky stříbrného plátna. ()
Keď som hodnotil, bolo to s poradovým číslom 100. Teraz píšem komentár s poradovým číslom 20, a i keď ho píšem o viac než mesiac neskôr, som stále rovnako nadšený, ohúrený, šokovaný a... uspokojený. Najveľkolepejšia predohra, akt a vyvrcholenie všetkých čias (a kto sa odváži odporovať, bude na mieste popravený, pribitý na kríž, sťatý a upálený). Pálfi zvysoka kašle na všetky konvencie a zákonitosti, kašle na autorské práva, kašle na legálnosť, kašle na peniaze, kašle na maďarský filmový fond, na štúdiá, na hercov, na spoločnosti, na distribútorov, na celé ľudstvo a odovzdáva sa jedinému - divákovi a jeho ultimátnemu pôžitku. Naprieč časom, priestorom, dimenziami, snom, realitou, bez uzákonenej postavy, herca, doby, miesta, príbehu či dialógu hrá na strunu nostalgie a čírej, úplnej a dokonalej filmovosti. Len za pomoci nelegálne stiahnutého materiálu zo stoviek filmov tvorí jemnú štruktúru zhola nového metapríbehu, lepšie povedané metaromance. Okrem toho pred divákom okázale a elegantne rozvíja históriu a dejiny filmu, predstavuje najzásadnejšie snímky, tvorcov, hercov a ešte omnoho viac. Pekelný film s nebeským účinkom. Film zhotovený s nulovým rozpočtom, pri ktorého uvedení do distribúcie by sa Pálfi nedoplatil. Film-Báseň. Film-Paradox. MetaFilm. Alebo niečo úplne iné... Pokiaľ je Spielberg velikán, Kubrick titán, Lumet neprekonateľný a Lang najväčší filmový priekopník, György Pálfi je poloboh, ktorý dokonale ovláda filmové plátno, klame divácke zmysly, hrá sa s formou a obsahom, a ja mu to hltám. Konceptuálny audiovizuálny, tvarový, mechanický, kamerový, kvantový, pohybový, rázový, ideologický, individualistický rozmerový masaker. Už viem, čo budem rozoberať v diplomovke... Best of 2012. 100% P.S.: Tento film je možné sledovať v akomkoľvek stave vrátane konzumácie alkoholu, drog či iných omamných a psychotropných látok a halucinogénov, rovnako je možné ho sledovať úplne bez zvuku, alebo minimálne bez titulkov, bez znalosti čohokoľvek (čím menej o svetovom filme všebecne viete, tým lepšie), stačí len pohodlne sa usadiť, zapnúť a nechať sa unášať na vlnách kúzla vytrhávajúceho zo stereotypu všednosti. ()
Pocta hercům, herečkám a vlastně filmu jako takovému všeobecně. Okořeněno skvělým soundtrackem. Mám k tomu snad jen jednu výhradu. Já chci víc. Tentokrát bych klidně bral i delší stopáž. Tohle musí ocenit snad každej milovník filmu. 5hvězd ()
Oslava filmu. Veľká filmová koláž, ktorá svojou vlastnou rečou rozpráva príbeh o láske a komplikovanosti vzťahu medzi mužom a ženou. 85/100 ()
Naprosto geniální záležitost, u které jsem oněměl úžasem a vydechl překvapením - přesně něco takového jsem si už před léty vysnil v literatuře (jaké by to asi bylo vytvořit knihu, která by celá sestávala výhradně z citací jiných knih, které by na sebe smysluplně navazovaly), a najednou se úplnou náhodou dostanu k někomu, kdo to realizoval ve filmu. Takový nápad samozřejmě není bez rizika - v tomto konkrétním případě jsem se velmi obával o uhlídání správné délky jednotlivých záběrů, přehnaného výskytu notoricky známých scén či opakování různých scén ze stejného filmu - Pálfi naštěstí vše ukočíroval naprosto brilantně, délka jednotlivých záběrů správně kolísá a nikdy nepřesáhne několik vteřin, takže žádný záběr na sebe nestrhává zbytečně velkou pozornost a výsledný dojem z filmu je velmi dynamický a osvěžující; notoricky známé scény se zde takřka nevyskytují - výběr scén a záběrů z jednotlivých filmů je naopak velmi promyšlený a ukazuje překvapující podobnosti mezi jednotlivými filmy, které - navzdory tomu, že jsou časově i tematicky zcela rozdílné - často obsahují neuvěřitelně podobné scény; a nepotvrdila se ani má obava, že by se opakovaly scény ze stále stejných filmů nebo že by Pálfi pracoval jen s filmovým mainstreamem - tomu prvnímu předešel pravidlem na zahrnutí maximálně dvou záběrů od stejného režiséra (s výjimkou Lynche) a tomu druhému skutečně pestrým výběrem z filmů od tak rozdílných tvůrců, jako Kar-wai Wong, Rainer Werner Fassbinder či Michelangelo Antonioni, abych jmenoval alespoň tři své oblíbence, které za mainstream nelze považovat ani omylem. Fanoušky českého filmu může potěšit, že se zde objeví i záběry z několika českých filmů. Při naběhnutí závěrečných titulků, kde jsou všechny použité filmy vypsány, jsem si s velkou chutí očima prolítával jejich přehled a s uspokojením konstatoval, že jsem většinu filmů identifikoval správně - tenhle "film" je něco jako splněný sen každého cinefila, a spolu s podobně geniálním snímkem The Artist je to asi nejhezčí pocta filmovému umění, jakou znám. ()
Dokonale vymazlené vyznání lásky, roztomilé hudební fórky, dokonce i na český film zbylo místo. Já být kočka, tak u toho celou dobu předu. ()
Na divákovu počáteční otázku „kam mě to berete režisére?“, G. Pálfi (ne)jednoznačně odpovídá...na malou (filmovou) nostalgickou procházku. _Upřímně, celou první třetinu snímku, jsem se (neoprávněně) strachoval, aby se to nezvrtlo, v chladnou poznávačku bez emocí, zneužívající filmové klasiky, abych posléze definitivně rezignoval na vše a nechal se (včetně mého cynického já) volně unášet emotivním příběhem, starým jako lidstvo samo. _Názorný příklad toho, že v jednoduchosti je krása resp. síla a zejména ukázka, jak počáteční handicap přetavit v přednost. Říkám to pořád, nedostatek financí podporuje resp. podněcuje tvůrčí svobodu a představivost. Úsměvné, hravé, sympaticky drzé, překvapivě pospolu držící a inovativní, kdy Pálfi využívá (neplést si se zneužívá) klasické scény, následně je používá v jiných situacích a tím jim (i s vydatnou pomocí překvapivě voleného hudebního doprovodu) dává nový, netušený rozměr a spojuje (na první pohled) neslučitelné. Nic na tom nemění ani skutečnost, že mé (filmové) snění, by bylo, v dosti případech, od režisérova, odlišnější. Nevadí. I v tom tkví totiž kouzlo resp. síla Pálfiho experimentálního, podnětného snímku. Divák si do té mozaiky, může dosazovat „ty svoje“ snímky, postavy, scény.... a utvářet si tak, svůj final cut. 90% ()
Takí sme boli ()
Z počátku jsem byl nadšenej a tleskal nejen Maďarům, ale i sobě, jakej jsem pašák, kolik jsem toho už viděl a co všechno poznávám. Je to fajn prácička pro milovníky filmu, ale přece jen mi ta forma postupem času zevšedněla, neudržela moji pozornost a bylo po velký zábavě. ()
Nechápu jak mi tohle mohlo 10 let unikat. Absolutní film, Film všech filmů, a podobné komenty. Film, ve kterém hraje snad každý herec a herečka, která kdy existovala, takže jsem se na tento film mohl kdykoliv prokliknout. Došlo k tomu až dnes, přes Patrika Swayzeho, jakožto proklik na jeho poslední film. Akurát že Swayze zemřel v 2009 a film je z 2012. What? Hned mě to začlo zajímat. Takže nejdřív jsem byl nadšen, má to super začátek, hned první záběr mě rozseknul, film začíná posledním záběrem z Avatara, how cool! Dál to jede skvěle, scény na sebe dokonale navazujou, a velice snadno se na to kouká, je to tak dokonale sestříhané, že i pohyby postav z filmů vzdálených od svého vzniku desítky let navazují, jako by to bylo z jednoho filmu. Jenže po čase se to okouká, střih přestane být tak precizní, dějová linka se velice roztáhne a začne být často neurčitá, a najednou to přestane mít takový magický flow. Potom jak to má první slabší místa začnete přemejšlet, proč právě do tohoto místa nedali daleko ikoničtější záběr z jiného filmu, vždyť tady se přece hodí Julia Roberts jdoucí po ulici z toho filmu o šlapce! A tady se hodí bojová scéna z Vojína Ryana, jak kurnik mohl zapomenout na Vojína Ryana? Na Tanec s Vlky? Vzpomínky na Afriku? Na Terence Hilla když se tam chlapi rvali o ženskou? Proč nedal Rockyho? Proč nedal víc z Jarmushe, než ty 3 vteřiny? Kde je střihoruký Edward, nebo Gilbert Grape? Batman s Keatonem? Film je v prvé řadě romantický, kde je kurnik Před soumrakem, Před úsvitem? Kde je Osobní strážce? A tady si asi řeknete, že navrhuju totální kraviny, jenže film nabízí přeskoky z vážných filmů, fantasy, scifi, přes komedie, až ke skečům Monty python a k Hvězdným válkám! Není žádné omezení nebo kritérium pro přiblblost původního filmu. Postupně jsem došel k závěru, že bych vyměnil asi 80% záběrů za daleko lepší, ikoničtější, slavnější, známější, romantičtější, vtipnější, všechno.. !! Chápu, že režisér z toho nechtěl udělat uplně holywood (potěšily i dva české filmy), a také potřeboval držet nějakou linii příběhu, čímž se výběr scének a filmů dost omezí, ale výsledek je prostě daleko slabší, než si já dovedu představit, že by to tímhle stylem šlo udělat. Říkal jsem si proč používá tolik záběrů ze starých filmů, který už jsou při vší úctě dobré na vystavování v muzeu? Asi je to starší pán ten režisér, je mu tak 60?, tak chápu, že se nimrá ve starý době. Po filmu kouknu do infa, a ne, on je prakticky stejná generace jako já, v době natáčení, teda střihání, mu bylo pouze 38 let. Nadruhou stranu, film doporučuju shlédnout - jedná se o velice zajímavou látku, která vyplodí nové pocity a desítky nových otázek. Například, v běžném filmu se vás režisér a herci snaží přesvědčit, že nic nehrajou, a je to reálný příběh. Vy ale víte že to není reálné. Ve Final cutu víte, že daná scéna je z nereálného filmu, použitá do dalšího nereálného filmu. Koukáte na dvojitě nereálný film :D Nevím jak to vysvětlit, ale je to zvláštně odtažité, a zároveň dráždivě vtahující. Metafyzické. Co mě ale přišlo naprosto boží, že jednu scénku často sestříhali z povícero filmů. Tím, že znáte všechny použité filmy, a víte jaký pocity vás u toho doprovázely, dokážete během několik vteřin vystřídat všechny tyto pocity a zažít tak zajímavý koktejl pocitů, který v klasických filmech podle mě umí jen Sorrentino (Mládí, Velká nádhera), teda jemu tyhle koktejly prostě baštím naplno. Nutno podotknout, že tyhle pocitové koktejly byly ve Final cut použity velice málo cíleně(což je fakt škoda), ale možná to tak vnímám i proto, že jsem spoustu použitých filmů neznal. Nejvíc se jim to dařilo pro komické vyznění scének, kde po sobě následovaly úseky filmů s opačným vyzněním, a působilo to velmi komicky (házení svatební kytice do liduprázdné pouště..). Určitě by podobným stylem šlo udělat Film všech filmů, Absolutní film, ale netrvalo by to asi 3 roky, nýbrž celé desetiletí. Nevadí, instaluju Torrent na stahování filmů, a začínám hned zítra, Těšte se. () (méně) (více)