Režie:
Andy MuschiettiScénář:
Gary DaubermanKamera:
Checco VareseHudba:
Benjamin WallfischHrají:
Jessica Chastain, James McAvoy, Bill Hader, Isaiah Mustafa, Jay Ryan, James Ransone, Andy Bean, Bill Skarsgård, Jaeden Martell, Wyatt Oleff, Jack Dylan Grazer (více)VOD (4)
Obsahy(1)
V pokračování nejúspěšnějšího hororu všech dob, se do města Derry vrací zlo a členové Klubu smolařů spojují své síly na místě, kde to všechno začalo. Uběhlo dvacet sedm let. Nyní již dospělí přátelé se dávno rozešli a žijí vlastní životy. Mike, jediný, který zůstal v jejich rodném městě, ale svolává ostatní členy klubu domů. Přestože jsou poznamenaní hrůznými zážitky z minulosti, musí každý z nich překonat svůj nejniternější strach… a čelit klaunovi, který je nyní mnohem nebezpečnější než kdy jindy. (Vertical Entertainment)
(více)Videa (2)
Recenze (713)
"Možná si už jen teď chceme pamatovat víc věcí, než na kolik bychom jich nejraději zapomněli." Nekonečná bitva proti ultimátnímu zlu pokračuje, a tentokrát jde o mnohem víc než jen o v minulém díle osvědčený festival lekaček, nechutností a hruzyplných strašidel, tentokrát je to totiž osobní. Druhému TO se nějakým kouzlem podařilo být dojemným, a - co je hodně překvapivé - i pekelně nadčasovým dramatem o osudovosti nehynoucího kamarádství napříč eóny aneb nic nás nerozdělí: stěhování, staré křivdy, nové lásky, a dokonce ani smrt. Je až s podivem, jak důležitý film to vlastně je. A vůbec nevadí, že se maskuje za tuctový blockbusterový horor. Vynechání kina zase jednou zatraceně bolí, fakt ty recenze radši kolikrát nečíst... Loser and proud! ()
Všechno, co nefungovalo v prvním díle, na to lze najít odpověď tady. Což je fajn. S dospělými hrdiny si samozřejmě rozumím lépe než s dětmi. Ale celá ta vyprávěnka z prokletého městečka Derry je tak strašný bullshit, že není nic, co by to zachránilo. Je sice hezké, že se King svezl na vlně Lovecrafta, ale transponovat ty jeho klasické strachy z dalekého vesmíru do kanalizace v městečku v Maine, to je jednoduše omyl. Navíc představa, že bych musela čekat mezi filmy 2 roky je další nesmysl, který reprezentuje i zdejší pokles v zájmu. ()
Vlastně až u druhého dílu se naplno projevilo, jak problematické je přetavit těch tisíc stran myšlenkově i časoprostorově mnohovrstevného románu do celovečerní filmové podoby. Jednička se chytře držela jen perspektivy dětské party a představila To jako ztělesnění přirozených strachů, které klíčí v duši každého zranitelného dítěte. Dvojka potřebovala znázornit, co si dospělé verze hrdinů z konfrontace s jejich dávnými démony odnesly, a přemostit jejich tehdejší motivace a vzpomínky do navazujících, úzce propojených charakterových skořápek. A nedělá to úplně špatně. Je to především vyprávění o návratech. Návratech do dětství, oživujících poztrácené vzpomínky (které musí aktéři v prostřední části doslova hledat), návratech ke kořenům svých povah a strachů, které nenáviděný klaun znovu ztělesňuje skrze až překvapivě dětskou perspektivu (proto ty kritizované CGI příšery), a návratech k dávným rituálům, jež mají zlo porazit, ale ve skutečnosti jsou jen záminkou k onomu jednoduchému návratu a vymanění se z jeho svárů, stejně jako ze svárů minulosti. A všechno tohle film zvládá postihnout, aniž by jeho výstavba urážela především znalce a milovníky předlohy, jelikož jejího ducha a vztahy mezi postavami se daří vystihnout relativně dobře. K proplétání minulosti a současnosti používá Muschietti nápadité plynulé přechody a konverzační roviny pravidelně prokládá tréninky v oblasti více či méně úrodné hororové půdy. Hlavní slabiny oproti knize (která je zkrátka nedostižná) pak spočívají především v tom, že zatímco v Kingově podání a na papíře to přepínání mezi tolika postavami čtenáře nevyčerpává a naopak stupňuje napětí a zásadní informovanost, zde se často upadá do repetitivnosti a stále se opakující digitální strašení po chvíli zcela ztrácí účinek. A to se pak projevuje i v dlouhém závěru, který plnou pozornost zkrátka soustavně udržet nedokáže. Ovšem s přihlédnutím k tomu, jak obsáhlou látku se scénárista s režisérem v tomto případě rozhodli ukočírovat, se výsledek nakonec vydařil. Některé hororové momenty jsou opravdu vydařené (třeba ten úvodní u mostu) a je škoda, že většinou se jede až moc přístupně a zábavně - tady se nemělo šetřit více reálným násilím, a když už je film mládeži nepřístupný, mohlo také někoho napadnout, aby si Jessica Chastain alespoň sundala ve finále podprsenku. Jako adaptace nadknihy každopádně solidní řemeslo, ale varuji předem - komu se moc nelíbila už jednička, tady zalíbení nehledejte už vůbec. 70% ()
Pokiaľ by proti zlu stále bojovali pôvodní hrdinovia v teen veku, bolo by to oveľa zábavnejšie a pôsobilo by to ako väčšie dobrodružstvo. Lenže keď sa pozerám na hviezdy typu McAvoy a Chastain ako bojujú proti CGI béčkovým príšerám, pôsobí to pomerne WTF. Neviem, či aj druhá časť predlohy pôsobí oproti tej prvej takýmto spôsobom, ale obávam sa, že asi aj áno. Dramaturgicky to aspoň časom rastie, prvá tretina je pomerne nevydarená a treba sa dlho nalaďovať na trochu iný štýl, druhá zase príliš repetetívna, ale obstojná a strašidelná a dlhé finále je už poriadny horor so všetkým, čo k tomu patrí. Výčitky ale nepriamo smerujú aj ku Kingovi, zdá sa mi, že ide o vernú adaptáciu a TO je skrátka aj vo svojom knižnom jadre béčko. 70% ()
Neviem čo všetci tak na dvojku nadávajú, oproti jednotke síce trocha slabšie, ale stále zaujímavé a hororovo vynikajúce. V tomto smere celkom snaživé povedal by som. Kingova predloha skrátka nepustí, baviť sa môžme iba o tom, čo sa dostane do scenára a ako sa to filmovo spracuje. V tomto smere podráža snímku nohy jedine mierna uťahanosť, takých dvadsať minút preč by veľmi prospelo. Slušný nadpriemer. 80/100 ()
Galerie (46)
Photo © Warner Bros.
Zajímavosti (52)
- Scéna so svetluškou je navrhnutá tak, aby odzrkadľovala kanalizačnú scénu z prvého filmu. (EvilMatus)
- Ve filmu je řada odkazů na jiné horory. Například na filmy Věc (1982) - pavoučí nohy z hlavy, Carrie (1976) - místnost zatopená krví, plakát na film Ztracení chlapci (1987) a nápis na kině propagující film Noční můra v Elm street 5 (1989). Zazní i hláška „Yippee ki-yay, motherfucker!“ ze Smrtonosné pasti (1988). (SeBig)
- Severoamerické tržby byly 211,6 milionu amerických dolarů, celosvětové pak 473,1 mil. (NIRO)
Reklama