Zázrak v Miláně

Že Vittorio De Sica umí točil skvělá sociální drama vím už hodně dlouho. Tady jsem koukala s otevřenou pusou, že si umí střihnout i skvělou sociální komedii, která vůbec nezastrárla. Ano, automibily jsou staré, koňské povozy už tak často nejezdí, nosí je jiné oblečení, jenom ta lidská chamtivost a byrokracie ... na té se prostě dočista nic nezměnilo. Přes veškerou vážnost jde o pohodově laděný film, který vysloveně potěší. (10.01.2017)

Být to o něco kratší a nebýt místy tak levicový, snad bych i těch 5* dal. On je to opravdu hodně optimistické, a přitom to zůstává italským neorealismem. Musí to znít divně, je mi to naprosto jasné, ale je to tak. Celkem zajímavá komedie plná různých absurdních nápadů, která stylem připomíná grotesky - a musím uznat, že je povedená. Hlavní hrdina je optimista jak sviňa (strašně se mi líbila scéna, kdy vychází ven ze sirotčince, všude okolo něj je vidět ta bída a chudoba a on si tam vesel poskakuje a pomáhá lidem okolo), kde může tak pomůže a povahou mi poněkud připomínal Wandera, což chápejte jako plus. Byla tam i hromada zajímavých nápadů, třeba to bezdomovecké město, včetně těch ulic nebo ta kouzelná holubice. Akorát z toho, co mi ještě vadilo, byl ten závěr, jelikož mi přišel nedotažený. Ona se tam před koncem lehce naťukne myšlenka, že se z nich díky té holubici stali chamtiví a zapomněli na to, jak si užívali života i z minima. Jenže ta tam není dořečená a konec ji zamlčuje úplně. Nicméně i tak se jedná o dost slušný film, který je i překvapivě optimistický. 4* (22.12.2019)

Neskutečně naivní a pitomoučké. Toto se chová jednu chvíli jako geniální pedagog, ale za pár minut už jedná jako neskutečný blbec. První čtvrthodina filmu je zábavná, ale pak přijde přihlouplá didaktická výchova a oslava chudých. Najdeme tu typický pohled levicového kavárenského umělce na dělníky: stačí je naučit, že pět krát pět je dvacet pět, a pak jen sledovat, jak se z těch dětinských dospělých stává vůdčí síla země. Sorry, Vittorio, co se píše v Orwellově 1984 o prolétech? Jenže taková byla doba -a odsoudit Sicu za tento film by znamenalo odsoudit i Wericha s Voskovcem, Vítězslava Nezvala a další a další. Proletariát - opium levicových umělců. (30.04.2009)

Pozoruhodný pohádkový příběh začínající klasickými slovy: "Bylo nebylo ...". Pohádka o touze po spravedlivém světě a bohatství. Hlavním hrdinou je přátelský a laskavý mladík Toto, jenž byl jako nemluvně nalezen matkou pod hlávkou zelí. V Itálii totiž děti nenosí čáp, ale tam se děti rodí pod zeleninou. Po její amrti vyrůstal v sirotčinci a po opuštění sirotčince nalézá místo mezi nejchudšími lidmi žijícími na smetišti a stává se jakýmsi jejich vůdcem. Pohádka o království, kde pozdrav "dobrý den" skutečně znamená dobrý den ... (16.03.2007)

Rozhodně jeden z nejoptimističtějších filmů, které jsem mohl zatím zhlédnout. Plný lidských zázraků. Komediální nadsázka i dostatečná dávka absurdity velmi povedeně kontrastuje s dramatickou, drsnou realitou, ve které se vše odehrává. Totó___milý a usměvavý človíček s nelehkým osudem, ale nevyčerpatelným nadšením pro život, soucítící s každým kolemjdoucím, má-li tedy čas, a rozdávající radost i naději...tajná přání, jejichž snadné naplnění může ovšem člověka změnit. Přirozenou pokoru náhle střídá nenasytnost a každodenní životní skromnost je potlačena touhou po všem, co mají jiní. Tento rozkol zůstává ve filmu jaksi nedořešen a proto mi závěr přišel lehce ukvapený a nedotažený, nicméně celkově se jedná o velmi povedenou, morálně zábavnou podívanou s velmi milou hudbou a skvělým herectvím. (07.01.2017)