Šingeki no kjodžin

Tak dobře, jsme v půlce, další díly budou prý až za půl roku, tak proč si trošku nerozebrat tuhle první část a pak to na jaře doplnit o polovinu druhou... Ještě před tím, než jsem se do další série pustil jsem slyšel na pár místech, že politický arc je špatný. Nějak jsem nechápal proč, vždyť trocha toho tahání se o moc a vnitřních půtek může dávat příběhu nějakou tu hloubku, která se jako vyvážení k tomu všemu bojování podle mě i hodí... No jo, ale to načasování! Největší problém celé téhle první poloviny nové sezóny (a politického arcu) je pro mě v tom, že krásně vysvětluje význam slova "antiklimaktické", tak jak si ho představuji já. Co to znamená? Pro přirovnání si vycucám z prstu zase jednou jeden "romantický" příměr. Představte si že máte krásnou partnerku (dámy partnera), která má skoro všechno co chcete a i vás přitahuje svojí osobností a teď jdete lidově řečeno "na věc". Hrajete si poznáváte se a všechno směřuje k tomu nejlepšímu, ale v momentě vrcholu celé téhle předehry, kdy už jste nažhavení jak kovová střecha uprostřed horkého letního dne na to nejlepší (na tu pořádnou "zápletku"), vám vaše drahá polovička začne z ničeho nic povídat o riziku pohlavně přenosných chorob. Jistě s tématem to souvisí, možná to pro někoho může být i zajímavé a poučné (když se to dobře podá), ale v tuhle chvíli, když čekáte něco trošku jiného to dokáže prostě utlumit veškeré nadšení a vrátit člověka někam na zem (v horším případě i pod zem). Takže co jsem dostal v této části titánů namísto reálných titánů, informací o světě tam venku a těch druhých a pro mě zajímavějších lidech a snad už konečně rozklíčování té otázky s klíčem a sklepem? Tak hlavně lekci z Historie (z rodu Reissů)! Docela nudný převrat. Potom zjištění, že zdejší nejdrsnější lidi se nepyšní jménem Norris (protože Chuck), ale říkají si Ackerman a je jich tady tolik, že jsou snad za každým šutrem a ani nejsou nějak blízcí příbuzní. Trochu té akce, kde nejlepší scénou z prvních cca 8 dílů pro mě byla ta zakončená Leviho návštěvou v baru. Jednoho podivného titána a k němu spoustu lore ovšem o věcech, které jsem až příliš často už dávno tušil. Za pozitivní považuji, že Eren už tak neřve, on teď jen nějak hodně přemýšlí, Armin už nebrečí, on je teď... co je vlastně teď Armin a k čemu tam tuhle část sezóny vůbec byl ?!? No a Mikasa je prostě "EREN" Mikasa, tam se moc nezměnilo, i když v posledním díle měla i chvíli, kdy mi tak na minutku přišla i docela roztomilá (když se kluci prali). Ony vůbec asi jen ty poslední dva díly ve mě vzbudili vzpomínky na to, proč si myslím, že je tohle anime vlastně tak cool a to třeba hlavně díky zdejšímu "Snapovi" (propracovaný to vedlejší příběh z předposledního dílu...), emotivní i veselé párty, kdy mě zase jednou pobavila Sasha a samotnému odjezdu, který pro mě měl nějaké ty emoce a já se spokojeně usmál když Erwin zvedl svojí poslední ruku. Nebudu tvrdit, že je to propadák, pořád to byla někdy i docela zajímavá pasáž, ale nějak mě to utlumilo a začínám mít dojem, že ty super a 5* pasáže příběhu z kterých čtenáři mangy nespí už pár let přijdou, asi až ve Hře o trůny dorazí do Westerosu ta opravdická zima a řekněme si upřímně že obojí se neskutečně vleče... První polovina - 6,5/10 EDIT 1.7.2019 - DRUHÁ POLOVINA Jsem moc rád, že tentokrát mi fanoušci nelhali a že na rozdíl od jiných sérií, kde pořád čekám (třeba takové SAO), zde na ty 5* okamžiky opravdu došlo. Celá druhá polovina třetí sezóny je natřískaná akcí, dramatem, poetickými i filozofickými momenty a přináší většinu odpovědí, na které divák čekal (a z nichž si některá možná už i z části domyslel). Akce nemá chybu, drama je někdy lehce přehnané, ale budiž, poetičnost v kontrastu s tím vším potěší a filosofie? Některá důležitá rozhodnutí budou budit roztržky nejen mezi samotnými postavami a možná i vy stejně jako já nebudete s některými cestami, kterými se příběh vydá, souhlasit (viz. zdejší diskuze plná spoilerů) ale tak o tom to asi je, dobře napsané dílo má přeci budit u diváků emoce, podporovat myšlení a vést k diskuzi! Takže i když si stojím za svým, dokážu to, že vše není tak, jak bych si já přál a jak by bylo dle mě správně, prostě přejít a přijmout tuhle Isajamovu vizi... Tahle druhá polovina by prostě na těch 5* a hodnocení někde kolem 9/10 za mě byla, ale pořád je tu ta první půlka třetí série, která mě zase až tak nechytla a tak tomu ty 4* jako hodnocení celé 3. série rozhodně nechám. Jsou to ale silné 4* - 8,3/10 (15.10.2018) (méně) (více)

Pro někoho dneska jen skončilo jedno anime, pro jiného se právě dopsala celá éra. Přestože jsem v předchozích sezónách nikdy nebyl tím největším fanouškem AoT a u každé minulé série jsem si dokázal najít nějaký důvod, proč jsem nemohl dát 5*, tady se mi to už zkrátka nepodaří a vlastně i chápu, proč je pro mnohé konec AoT tak velkou událostí. Přeci jen jde o seriál, který (stejně jako předtím Pokémoni, One Piece, Naruto a po něm SAO) stvořil celou jednu generaci nových otaku (nebo prostě jen anime fanoušků), byl vstupní bránou k anime pro nespočet lidí, kteří třeba až zde pochopili, že ne všechno kreslené je pro děti. A tenhle jejich seriál, první pravá japonská kreslená láska – skončil, musí to být zvláštní pocit… Jedinou výraznou výtkou k téhle poslední řadě, tím, z čeho jsem si dokázal sám několikrát dělat legraci, byl vysílací formát. Takhle to natáhnout, použít snad všechny možné způsoby, jak značit pokračování jedné série, a tak stvořit „final season, final part, part 2“ nebo to bylo „final season, part 3, part 2“, na tohle určitě budu vzpomínat i celou další dekádu. Ale dá se to pochopit, byla to cena za udržení kvality, čekání, díky kterému byl každý další díl tím velkým a honosným zážitkem. MAPPA nic neuspěchala, všechno si pohlídala, dokonce i to CGI (pojem při které většině anime fanoušků běhá mráz po zádech) vypadá skvěle, a tak jedinou drobností, na kterou se ale dá zvyknout, je i zde výrazné stínování postav za pomoci šrafování (takže čáry pod očima, čáry pod krkem…) a znám minimálně jednoho kolegu, který si z toho nejspíš dělá srandu dodnes. Z čeho si ale už dělat legrace nejde, je příběh. Tahle poslední série je vytěžením všeho, co si autor během sérií předchozích připravil – včetně toho, co jen ukryl v drobných náznacích. Je to rozšíření příběhu do celého světa, přidání nových rozměrů a zároveň krásné otáčení úhlů pohledu na spoustu věcí a událostí, které jsme viděli. Je to nádherné filozofování o morálce, o lidech, o nenávisti, o válce – těch témat je tam nepočítaně a nic není černobílé a vše je otázkou úhlu pohledu, protože i hranice mezi hrdinou a teroristou může být velmi tenká, nebo spíš neexistující, protože vždy záleží, kdo se na naše činy dívá… Pro přemýšlivého člověka je poslední sezóna lahůdkou, kterou si užívá, skládačkou, která konečně zapadá do sebe a obraz, který dává, je tak nádherně komplikovaný, že si zaslouží další a delší rozebrání. Fungují tu emoce, které jsou sice pořád stejně intenzivní jako v předchozích řadách, ale s tím, jak je příběh pořád těžší – zvedají se sázky, jsou naprosto opodstatněné. Na postavách mi konečně začalo opravdu záležet, nikdo tu neměl nic jisté, takže mě smrt některých z nich opravdu zasáhla. Navíc jsem nečekal, že mi ukápne slzička i za jednu, z které jsem si dokázal dělat v předchozích sezónách akorát legraci. Samotné "finále" (poslední dva díly) bylo velkolepé, filmová kvalita, zúročení všeho, vysvětlení všeho, zakončení všeho --- no to bych zrovna neřekl, jsou věci mezi nebem a zemí, co neskončí nikdy – což je taky jedním z poselství celého tohohle anime. Co napsat víc? Pro někoho dneska jen skončilo jedno anime, pro jiného se právě dospala celá éra a Jeoffrey může jen říct, že pochopil, co lidi na těch "Titánech" vidí. 9,5/10   (05.11.2023) (méně) (více)