Giornata nera per l'ariete
The Fifth Cord
The Fifth Cord
The Fifth Cord
Režie:
Luigi BazzoniKamera:
Vittorio StoraroHudba:
Ennio MorriconeHrají:
Franco Nero, Silvia Monti, Wolfgang Preiss, Ira von Fürstenberg, Edmund Purdom, Rossella Falk, Guido Alberti, Agostina Belli, Pamela Tiffin (více)Obsahy(2)
Aby ze sebe smyl podezření, musí vraha chytit sám... Po odchodu ze silvestrovského večírku je surově zbit mladý učitel angličtiny. Se štěstím přežije, jeho napadení bylo však pouhým začátkem. Maniakální vrah v rychlém sledu znovu několikrát udeří: jeho poznávacím znamením je rukavice s uříznutými prsty zanechaná na místě činu. V hledáčku policie se ocitá novinář Andrea Bild (Franco Nero), jelikož všechny oběti patří do okruhu jeho známých. Andrea se rozhodne využít svého novinářského čichu a kontaktů a vypátrat vraha na vlastní pěst. Rozporuplná, konfliktní povaha, neurovnané milostné vztahy ani silná náklonnost k alkoholu mu ale pátrání neusnadňují... Ve vizuálně opojném detektivním thrilleru vyniká um oscarového kameramana Vittoria Storara, který s gustem nasnímal strohé exteriéry a naopak opulentní interiéry italské architektury raných 70.let. Jeho kamera zachycuje hru světla a stínu na fasádě monumentálních moderních budov, ale dokáže se mazlit i se zarostlou, zanedbanou periferií, v jejíž ošklivosti nachází útočiště záhadný vrah. Hudba pak odpovídá brutalistní architektuře v obraze – není epická a košatá, jak jsme u Ennia Morriconeho zvyklí, ale naopak minimalistická a iritující. Opakované elektronické motivy zrcadlí emocionální odtažitost snímku. Za zmínku stojí i Pamela Tiffinová v roli Andreovy přítelkyně Lou. Půvabná herečka, hojně obsazovaná do rolí naivních blondýnek ve spaghetti westernech a lechtivých komediích, zde dostala příležitost uniknout ze škatulky a zahrát si rozporuplnou a protřelou moderní dívku... Smolný den pro Skopce je reprezentativní ukázkou italského žánru giallo: jedná se o mysteriózní thrillery typické pečlivým budováním atmosféry a důrazem na vytříbenou vizuální stránku, které se nebojí krvavých scén ani odvážnější erotiky. (Česká televize)
(více)Recenze (31)
Docela obstojné a dobře vyrobené giallo, které fanouška žánru určitě zaujme svou nádhernou vizuální stránkou, perfektním osvětlením (úžasné využití světla a stínů), s tím se pojí tedy i luxusní kamera (Vittorio Storaro; "Konformista" nebo "Apokalypsa"), dále mě zaujali hezké pozdní '60 italské interiéry a jednotlivé dekorace (prostorné prosklené milionářské byty, velká schodiště atp). Scénář není nijak vyjímečný, obsahuje prvky vydírání, cizoložství a nějakých těch soukromých sexuálních přehlídek (pro žánr spíše tedy typický), vraždy nejsou násilné, natož pak krvavé, ani jich tu moc není (celkem snad 4?), herečky ale jako obvykle velmi sexy, zaujala mě především přítelkyně Franca Nera, Pamela Tiffin (tohle nebyla žádná naivní role, které ona hrála v '60 letech), místy dobrá atmosféra, děsivé sekvence a napětí, hudba od mistra skvěle vyvážená a působivá, Franco Nero ve své roli alkoholického novináře, jednající a konající na vlastní pěst, jako obvykle velký. Z jednotlivých scén se mi líbili; Ta v parku s Guidem Albertim, v podzemním parkovišti, a ta na samém konci s malým chlapcem a zabijákem v prázdném domě. Samotný konec byl pro mne ale tak trochu zklamáním, jakoby všecky nápady během filmu byly náhle vyčerpány. Suma-sumárum; Vizuální lahůdka, pastva pro oči, skvělá kamera to jsou patrně hlavní známky tohoto filmu, o žádný příkladný vzorek v žánru ale i tak nejde, fanoušci gialla ale určitě ocení nějaké ty trvalé hodnoty, které se filmu upřít nedají. Bazzoniho černobílá velmi atmosferická prvotina zůstává zatím nepřekonaná, těším se už teď na jeho třetí a poslední film v rámci žánru "Le, Orme". ()
Emocionálně odtažité, ale po vizuální stránce naprosto fantastické giallo. Kameraman Apokalypsy se nezapře. Na ty překrásné kompozice a až noirovou hru světla a stínu se budu chtít podívat i v odpočatějším stavu. Koneckonců mrkněte sami na galerii. ()
„Je cosi hluboce božského v možnosti v okamžiku proměnit trpící bytost v navěky bezduchou hmotu..“ Morriconeho minimalismus s tóny psychedelie je tu jen doplňkem atraktivní formy značky Storaro. Rybí oka, voyeurismus, hra se světlem a stíny, barevná šeď brutalismu a snad v každém záběru odraz ať už v okenních tabulích, sklech brýlí, lesklých površích či azzurro duhovkách investigativce Franca Nera. Odstín jeho kruhů pod očima naznačuje, jak moc je zrovna ponořen do vyšetřování a omotáván policejní smyčkou a přitom to řešení měl celou dobu před sebou v pseudovědné rubrice plátku, pro který píše. A tímhle se dostáváme k obsahu, který ani náznakem nepřekročil žánrový stín.. ()
Slušné giallo s pomalejším rozjezdem. Napětí vrcholí v poslední čtvrtině. Vraždy nejsou příliš krvavé, i když prostor dostávají chladné zbraně. Nera mám rád, ale konec mi přišel zbytečně natahovaný na efekt. Přeci jen jsem ho měl vždy za superhrdinu a na můj vkus se s vrahem příliš matlal. Stejně jsou Italové ujetí - vášeň - chlast - nenávist - chlast - láska - chlast... Standardní Morriconeho hudba nijak zvlášť nevybočuje ze skladatelova průměru, snímek není ani vizuálně příliš vytříbený. Od půlky ale film dobře šlape a rychle uteče. Ten hloupatý hošík, co sice uměl správně zamknout celý barák, leč byl příliš pomalý, rozkošně ječel... Za poskytnutí děkuji PetruPanovi. ()
Vizualne silne, pribehove prumerne.. ()
Priemerné giallo, ktoré je viac krimi ako hororom, ale oplýva nadštandardnou kamerou a skvelou erotickou scénou, ktorá pracuje so svetlom a tieňmi. Herci sú vrátane Franca Nera hrozní. 5/10 ()
Luigio Bazzoni nepatří rozhodně mezi známé režiséry, znají ho maximálně skalní fanoušci giallo-filmů. Pro ně je určen i tento film a jde o druhý giallo zážez v jeho kariéře (dále také La Donna Del Lago a Le Orme). V rámci žánru jde o velice "klasický" kousek, tzn. využívají se osvedčené postupy a trade marky a protože snímek spadá do roku 1971, je na něm také znát dopad Argentova "Ptáka s křišťálovým peřím". Hlavním hrdinou filmu je novinář Andrea Bild (v té době velice oblíbený Franco Nero), který navštíví silvestrovskou párty. Na této akci je i místní učitel, který je po jejím skončení napaden a skoro zabit. Jde pouze o první počin maniakálního vraha, který začíná řádit, přičemž jeho poznávací znamení je rukavice s uříznutými prsty. Na stopu se mu vydává investigativní Andrea a je rozhodnout ho dopadnout za každou cenu, protože všechny oběti jsou s ním nějakým způsobem spojené a stává se tak zároveň hlavním podezřelím....A teď ještě něco k mému hodnocení. Jelikož už mám v rámci žánru hodně nakoukáno, byl jsem z filmu dost zklamán. Zde na csfd má tento snímek velice dobré hodnocení, které je dle mého názoru dost nadsazené. Jde totiž o velice průměrný film, a to především díky příšernému vizuálu, na který se v tomto žánru dost dbá. Velká část filmu se totiž odehrává v prostředí nemocnic, paneláků a vůbec dobových hnusných staveb, které mi hrozně kazily dojem z filmu. Dále také hudební složka (Morricone) byla velice nepovedená a k filmu mi vůbec neseděla. Nesmím také zapomenout na odfláknuté vražedy a unylého Nera a ve výsledku jsem chtěl dát jen dvě hvězdy. Tu třetí přihazuji za povedený a propracovaný příběh s dobrou pointou, ten byl opravdu perfektní a je velká škoda, že se této látky neujal někdo jiný. ()
Tradiční giallo. Kapku střídmější v krvavých hrátkách, přesto jsou všechny vražedné útoky učebnicovou ukázkou dokonale žlutého budování napětí. Nechybí ani erotika, byť na můj vkus možná až příliš decentní. Vítaným překvapením je pak konzistentní příběh a detektiv oplývající "kojakovským" charismatem, čemuž však zřejmě výrazně napomohl pro jednou zdařilý anglický dabing. Absolutorium si pak zaslouží finále, v němž si Bazzoni připraví na diváka skutečnou lahůdku v podobě na životě ohroženého dítěte a zužitkuje při něm všechny žánrové propriety na maximum. Připočtu-li si herecké koření v podobě mého oblíbence Franca Nera, nemohu jít níž než na čtyři hvězdy. ()
Slušné giallo, ktoré však neprekračuje priemer. Hudba i obsadenie je v poriadku, možno to chcelo zručnejšiu réžiu. ()
Mysteriozní thriller zajímavý zejména až uměleckými záběry kamery, práce se stíny a dalšími pozoruhodnými prvky, které rozhodně podpořily jinak příběhově spíše průměrnější snímek, ovšem dokonale zamotaný. Rozhodně stojí za shlédnutí už pro velmi slušný výkon Franca Nera. ()
Vizuálně výborně natočené giallo s trochu promyšlenějším příběhem a vynikajícím Francem Nerem, doprovozené výbornou Morriconeho hudbou. Škoda, že Bazzoni nepřináší žádné skutečně pamětihodné scény, na jaké jsme z jiných žánrových kousků zvyklí, a místo toho "jen" vypráví příběh. ()
Můj první film, kde jsem viděl hrát sestřenici Karla Schwarzenberga Iru von Fürstenberg. Nepřijde mi teda v pořádku, že policie prakticky nekoná a musí to všechno oddřít Franco Nero. Dá se diskutovat i o některých nelogických pochodech, ale má to výbornou kameru a nervydrásající finále. ()
Franko Nero mi tam totálně nesedl. ()
Wau, nechápem ako som mohol tento film tak dlho ignorovať. Lahôdkové giallo, ktoré nejde zas tak veľmi "by the book", ale je úplne úchvatne natočené a zahrané, za podpory hudby maestra Morriconeho. Kills je málo, a nie sú veľmi grafické, t&a skoro žiadne, ale vynahradzuje to inteligentný dej a úchvatná kamera. A napätie. Je trošku poznať vplyv Argentovej prvotiny, chvíľu pred záverečnou konfrontáciou som si spomenul zasa na Argentov Deep Red(takže sa možno inšpiroval zasa majster), aj pri záberoch s vilou, kde sa ale dejú úplne iné veci, ako v Argentovom masterpiece. Pamätných záberov je tu viac... Je krásne vidieť, ako sa filmy a tvorcovia navzájom inšpirovali. Celkovo inteligentný, premyslený film, s nečakanou pointou, vecný, ale aj hravý, zábavný, povinnosť pre giallo nadšencov, a vôbec, filmových labužníkov. ()
Po další projekci tohoto filmu (a také dlouhé řady dalších giall) musím hodnocení zvýšit na 4*, zpracováním se nakonec přeci jen nejedná o tuctové giallo... Stále platí, že vizuální stránka filmu je daleko zajímavější než zápletka a společně s hudbou Ennia Morriconeho působí některé scény na smysly velmi příjemně a vpravdě umělecky. Od režiséra Luigi Bazzoniho rozhodně doporučuji jeho starší film La donna del lago, to je opravdová atmosférická lahůdka. ()
Franco Nero a Giallo. Nevídaná kombinácia. Ale po pravde, po zhliadnutí som zostal sklamaný. Hoci dávam tri hviezdy, čo u mňa znamená "film dobrý". Prvých 10 minút a záverečných desať minút je skvelo zvládnutá giallovská réžia ktorá čaruje s kamerou a hudbou ako v tých najlepších Argentovkách. Vrah zahalený do čierneho kabátu a rukavíc. Skvelá hudba v podaní Ennia Morriconeho a skvelé, estetickému oku lahodiace, zábery sú také aké mám v tomto subgenre rád. Avšak medzi týmito sekvenciami je pomerne ťažko nestráviteľných 70 minút nudy. V podstate som prvú polovicu filmu myslel že Franco je policajný inšpektor až neskoršie mi svitlo že je novinár. Akosi som sa nedokázal naladiť na tento nerozvinutý príbeh. Naťahovaná nuda ktorá ma nenútila hľadať podstatu vrážd a identitu vraha bola hrozná. Zaspal by som pritom, nebyť záverečného rozuzlenia ktoré ma znova prebralo, hoci už bolo neskoro. 2.5* ()
Ten, který není skoupý na charisma. Pouští se, "přes kopce," zlomit soumrak, který losuje. Z měsíčního prstence zvěrokruhu. Pochroumané. Protne uhelným závojem. I když sám, sem tam, koupí rány, skopí kupící se máry. Soptící tep kopaček, christieovský výkop sešlostí smutečního věnce. Neklopýtne u poslední sankce. ()
Krom známějších tvůrců jako Bava, Martino, Argento, Lenzi, tady byly i jiní, kteří v těch kouzelných 70. giallo letech dokázali obstojně ustát ve zmíněné konkurenci. Kovboj Nero v temném příběhu novináře je toho jasným důkazem. Napětí zde není nějak vrcholné, panuje filmem ve středním stupni. Snéna pod mostem, v parku a závěrečná v opuštěné fabrice stojí určitě za pozornost. V malé roli se ukáže i svatý otec z Absurda( Vyvrhač z pekel) Mistr Morricone byl v tomto období na roztrhání, ale naštěstí na to nebyl sám:-) ()
Náhodou jsem na to narazil na iVysílání a nelituju, že jsem se podíval. Ať už je to giallo nebo není, je to celkem dobré až do konce ()
Vizualne paradni v mnoha momentech, ale dejem nudne. Strucne receno bezna krimoska, ktera me nechytla. 2+ ()