Vlhká místa

Asi nebyl nejlepší nápad objednávat pizzu před tímto filmem. Ale jinak jsem si u té scény napůl cvrnkla do kalhotek záchvatem smíchu a napůl se schovávala do deky, jak to bylo vlastně nechutné.... což se mi v průběhu snímku stávalo dost často. Někdy převládla ta vtipná stránka, někdy ta nechutná... ale v podstatě celou dobu se mé pocity pohybovaly na velmi tenké hranici pobavení/nechutnost. Např. utírání záchodového prkénka svým pozadím na hajzlech, kam by nevkročila snad ani krysa? Rozhodně převládla stránka nechutnosti. Záběr, kdy olizuje kozu (nebuďme hned tak sexuálně chtiví.... mám na mysli kozu jako cvičební nářadí) už asi všem při olizování něčeho s podobným povrchem uvízne v hlavě - rozhodně stránka pobavení a taky zděšení se, aby se mi to posléze nevybavilo. Pokrevní výměna tamponů, nebo když se nabodla na židli? Bleh... u toho druhého jsem si musela zakrýt oči. Porod avokáda nebo když si ten borec vzal na oholení jejího přirození čelovku? Tak tam je to jasné - salvy smíchu. A potom přišel konec... ten hrozně přeslazený konec, který se tu absolutně nehodil a za to je velké mínus. Hrozně esteticky krásně se vyvedly přechodové záběry - řízne se při holení zadku a kape na zem krev a hned vzápětí záběr na pánev v kuchyni s kousíčky červené papriky... ach ta podobnost. A poslední věta komentáře patří její matce. Její matka byla největší p**a na světě. "Skoč" - malá asi pětiletá Helen se odhodlá a skočí... matka uhne a pak jí řekne do ucha "Nikomu nevěř. Ani rodičům. Radši rozbité koleno než později zlomené srdce." (12.02.2015)

Je pravda, že jsem se dlouho přemlouval, abych se na film dodíval - nicméně toho ale nelituji (jak toho přemlouvání, tak toho dodívání. Navíc jsem měl pocit, že už to tu někdy bylo. Pokud ano, tak v případě Pasoliniho filmu Saló. Ovšem s velkým rozdílem: tak jako jde Saló směrem ven a k cizímu, Feuchtgebiete jdou dovnitř a k vlastnímu. Možná také že oba filmy tvoří krajní body úsečky, po které se ostatní pohybují. Dalším rozdílem může být rozvernost tohoto filmu i v poměrně kritických situacích, kdežto Pasolini (který nikdy nebyl přiliš vtipný) se humoru absolutně zříká. A dalším rodinné zázemí, ať už je jakékoli, které v Saló úplně chybí - a (nejen) proto je nám perverzní ženský svět přístupnější než svět zvrhlých mužů. Pozn. 1: V principu můžeme tento film považovat za romantický. Pozn. 2: Alan Wilson alias Blind Owl by as asi divil, v jakém kontextu byla použita jeho geniální písnička „Going Up the Country“. (18.03.2018)

Fanúšikovia nechutných, úchylných a zvrátených filmov si možno prídu na svoje... Ale žiaľ (alebo našťastie?), medzi takých ja nepatrím. Aj keď treba uznať, že to bol naozaj odvážny film o rôznych úchylkách ľudskej (resp. konkrétne ženskej) intimity. Hlavná "hrdinka" mi prišla nehorázne nesympatická, či už svojim vzhľadom, no predovšetkým správaním. Najviac zo všetkého sa mi páčili tie zábery z Heleninho detstva, ktoré čiastočne vysvetľujú jej nevšedné správanie. Z mnohých scén mi zostalo mdlo, ale to bol asi aj cieľ tohto podivného nemeckého snímku. Dávam 1* za odvahu, vydarenú vizuálnu stránku filmu a zopár emočne silných dialógov, ktoré stoja za úvahu. Taký srbský film Klip, ktorý bol tématicko aj štýlovo podobný tomuto, sa mi pozdával oveľa oveľa viac. (05.01.2015)

Při odchodu z kina jsem měl pocit, který jsem po shlédnutí filmu nezažil už dlouho. Asi jako po hodně divoké jízdě na horské dráze - mozek nadšen nevšedním zážitkem, žaludek na to měl však poněkud opačný názor. Jak jsem již napsal v diskusi, jednoduše bych to shrnul jako "asi nejlepší film, který nechci už nikdy znovu vidět". Perfektní kamera, dobře uchopený scénář, který si z knihy bere to nejlepší, takže po celou dobu téměř nepřestanete smát nebo alespoň uculovat, Carla Juri v hlavní roli byla fenomenální a mnoho dalších momentů ve filmu by směřovalo k velkému úspěchu tohoto filmu. Nicméně holt jsou ve filmu scény, kde jsem se ani já nevydržel dívat byť jen přibližně směrem, kde se vyskytovalo promítací plátno a to nejspíš rapidně sráží i hodnocení tohoto filmu, protože při promítání málokdo čekal, že uvidí různé produkty lidského těla, ať již kapalné či pevné, používané takovými způsoby a v takových detailních záběrech. No, nebudu chodit kolem horké kaše, je to chvílemi prostě humus. Ale humus, u kterého jsem se nedokázal přestat smát (scéna s Pizzou byla famózní). A ono tam toho humusu ani není zase tolik a odvážným divákům to zbytek filmu bohatě vynahradí. Já dávám plné hodnocení, protože film obsahuje vše, co obsahovat má (se s tim smiřte), je dobře natočený i zahraný a hlavně vás pobaví způsobem, jako žádný jiný. Vhodné pro heterosexuálního muže: ano (14.11.2013)

Amélie z Montmartru je princeznou, Helen z Hellersdorfu prasákem. Nic proti princeznám ale tahle petarda a její duševní mindrák mi imponuje mnohem více. Helen těch nechutností napadne opravdu hodně, všechny je ale zvládá smáznout jediným úsměvem. I když mě během projekce nesčetněkrát natáhlo, stačilo vždy odvrátit zrak a nechat pracovat bránici. Filmařsky dospělý snímek, hudba, kamera, prostřihy, vše zmíněné zanechá silný dojem. Jen víc takových filmů, iniciativních.) Velice zábavný krok trochu jiným směrem. (22.09.2014)