Obřad

Chabrol pomalu, ale důkladně rozbíhá drama, představuje prostředí buržoázní rodiny a vnáší do dění dvě hlavní ženské postavy. Postupně zneklidňuje střípky z pohnuté minulosti, drobnými konflikty či kontrasty, stále více napíná, nechává stále více hořet plameny a doutnat, až vyrchlí v závěru na diváka přesně načasovanou, strhující bombu... Sophie, navzdory utajování svého hendikepu, se snaží kráčet po cestě dobra a poslušnosti, jenže chování a zmýšlení rodiny z jiné vrstvy i pravidelný kontakt s lehce narušenou kamarádkou vytvářejí kolem ní okolnosti, silný vliv na psychiku a přímo pro ní zkušenosti, které mají podíl na dříve jakoby zcela neuvěřitelné proměně. Slavnost je přesně ten typ skvostně napsaného a natočeného psychologického dramatu, kdy po skončení během usínání v posteli, se ještě hlouběji vracím k jednotlivých momentům či souvislostem, kde mě to nutí znovu si je v mysli promítat, zamýšlet se a vysvětlovat, a zjišťuji, že po čase jsem opět zažil úderný zásah filmem. Od Chabrola jsem byl navíc často doposud zvyklý spíše na stylizovanější kousky, zasazené spíše do některé ze starších epoch, takže přesto, že jde o Chabrolův žánrově tradiční film na poli psychodramatu s kriminální zápletkou, mě Slavnost svou civilností se zasazením do tehdejší (z dnešního pohledu pořád nedávné) současnosti i mile překvapila. Je to velký herecký koncert tří dam francouzského filmu a děj vás ke všemu brzo pohltí a nechává v napětí skutečně až do poslední vteřiny, kdy vás pak nutí čekat na ten poslední záblesk vyústění během závěrečných titulků... mistrovské. [95%] (03.06.2022)

Takto nejako to môže dopadnúť, keď sa dajú dohromady dve choré hlavy. A ešte aj výborne zahrané. To záverečné vyvrcholenie, mi ale vzhľadom na predchádzajúce chovanie Sophie a Jeanne, neviem prečo, prišlo až moc. Úplný záver filmu bol super. Apropo, Sophie mala úžasnú ofinku, presne takú istú si prihotovila moja prvorodená, keď chodila do druhej triedy základnej školy .. pochválená za to veru nebola. (19.04.2017)

Skvělá práce. Celý film pokradmu a nenápadně směřuje ke konci, kdy "se určitě něco stane". Hlavní hrdinky šíří nejistotu, ať jde o jejich možnou duševní chorobu či (proč nad tím neuvažovat) sexuální orientaci... Velmi podvratná záležitost, kdy je režisér stále o krok před vámi a v závěru se vysměje do obličeje. P.S. Isabelle Huppert vám díky podvratnému větříku dá nahlédnout pod svou sukni - no nekupte to. 90% (29.05.2008)

Každou přibývající minutou se mě víc a víc zmocňoval nepříjemný pocit. Stačilo prostě koukat a člověk tušil zlo, velký zlo, ale genialita spočívá v tom, že mě nebylo to zlo nějak podsouváno, to všechno zvládnul dokonalý herecký um všech zúčtastněných a především Sandrine Bonnaire, teda ta ženská zahrála Sophie na úrovni bohyně. I když film se snaží plynout úplně normáně a přirozeně nedovolil mě ani na minutu předrušit mou koncetraci a výtečný zpracování podrhuje závěr, protože ať čekáte co čekáte, tak tohle fakt nečekáte. (25.03.2014)

Film, který se sice v jednotlivých scénách zdá zdlouhavý, ale když skončí, rozhodně nelitujete, že jste ho viděli. Herecké výkony jsou vynikající (proměna Sophie je fascinující), ale z mého hlediska bere jednu hvězdičku Chabrolova snaha o artový zážitek. Obraz je vždy barevně vyvážen do nejmenších podrobností a umělecké hrátky se scénou (třeba zrcadlo v Jeannině bytě otvírající se vždy tak, aby zabralo Sophii) trochu ničí syrovost příběhu. Jakoby se režisér provedením neviditelně stavěl za Lelievreovy. (22.11.2008)