Obřad

Od Chabrola jsem viděl několik filmů z přelomu 60. a 70. let, tak jsem byl docela zvědavej, jestli za těch cca 25 let u něho nastala nějaká změna, ať už k lepšímu, nebo k horšímu. A ono se nic nezměnilo. Je to pořád starej dobrej Claude Chabrol se všim, co k jeho filmům patří - mrazivá atmosféra, jakýsi minimalistický herectví a "šokující" závěr. Nunto dodat, že kdo už nějaký Chabrolovy filmy viděl, tak ho ten závěr asi tak moc nepřekvapí. Jinak v těch starších filmech to herecky obvykle táhla Stéphane Audran. Tady excelovala pro mě naprosto neznámá Sandrine Bonnaire. Pro mě asi nejlepší Chabrolův film, co jsem zatim viděl. 80% (22.03.2017)

Neuvěřitelný příběh ukazujíc nenávist, prostoduchost a schopnost ovlivňovat druhé. Krásně natočené, žádný záběr zbytečný, každá scéna má ve výsledku svůj smysl. Je zde výborně zachycen morální přerod hlavní hrdinky a její postupné sepínání se se svou přítelkyní... Závěrečná pointa je brilantní a v absolutním hodnocení mě jen utvrdila. (14.01.2008)

Upraveno v září 2020. Obřad je hraničním konfliktem nepřekonatelných třídních rozdílů, které žádná politická korektnost nevymýtí, neboť ta využívá silovou pozici diktátu a nezajímá se příliš o proces vzájemného porozumění. Knižní předloha britské spisovatelky Ruth Rendell je přímo stvořená pro Chabrolovo pojetí kriminálního thrilleru s tou nezdvořilostí černého humoru. Kritický útok není zaměřen jednosměrně, ale vychutnává si předsudky z obou stran stavovských barikád. Elita si udržuje své výsostné postavení snobismem i arogancí, a byť sebe samotnou prezentuje velkodušností, nepřijímá žádnou odchylku vlastního názoru. Spodina (sociální outsideři) je limitována vlastním duševním omezením a v třídních konfliktech přechází frustrace v až radikální zlobu a nenávist. Vina je na obou stranách neústupnosti, závěr svou zlomyslností je tedy důkazem nemožnosti konečného vítězství jednou, či druhou stranou. Hlavní postavou střetu zásadních třídních rozdílů je Sophie Bonhomme (pozoruhodná Sandrine Bonnaire), služka s pečlivě skrývanou negramotností. Nedostatek je utajován, odhalení je nutné pro troufalost potrestat, vždyť nenávist je podporována a osamělost není žádoucí. Vyrovnat se příkladné zlobě je prvořadým úkolem. Důležitou postavou je Jeanne Marchal (velmi zajímavá Isabelle Huppert), poštovní úřednice, cítící v nastaveném třídním rozdělení životní nespravedlnost. Ta musí být pošpiněna, haněna, nenáviděna a zloba se musí stát přenosně univerzální bojovou ideou. Hlavní mužskou postavou je Georges Lelièvre alias Gorgo (zajímavý Jean-Pierre Cassel), pán domu, hlava rodiny a úspěšný muž, který za každé, i nepřiměřené, situace vyžaduje preciznost výkonů práce služky. Pocit nadřazenosti se zajisté nehodlá vzdát svého očekávání. Výraznou postavou je Catherine Lelièvre (příjemná Jacqueline Bisset), Georgesova manželka a provozovatelka galerie, která má sice jisté rovnostářského povědomí, přesto ani ona není ochotna k překročení třídních bariér. K výraznějším postavám patří taktéž Mélinda Lelièvre (zajímavá Virginie Ledoyen), Goergesova dcera a vysokoškolská studentka. Má odpor ke stavovskému rozdělení, ale původ nejde tak lehce odstranit. Z dalších rolí: Catherinin citlivý synek Gilles Lelièvre (Valentin Merlet), s charitativní neurvalostí žen nespokojený farář Lelgouarc'h (Jean-François Perrier), či Mélindin milenec Jérémie (Julien Rochefort). Obřad je působivým kriminálním thrillerem na Chabrolův způsob černého humoru. Třídní úzkosti, traumata i předsudky, plamenné odhodlání i nelítostný boj omezenosti proti zpupnosti. Silný filmový zážitek! (26.12.2009)

Isabelle Huppert hraje svoji postavu mrchy Jeanne naprosto skvěle. Svoji zapšklost a nenávist postupně přenese na Sophii, která si tak kompenzuje vlastní pocit méněcennosti ze svého analfabetismu. Malé semínko závisti vyklíčí ve strom nenávist a zla, který Sophii zcela pohltí a přetvoří ji v monstrum. Úžasné ^^ (12.01.2008)

První část věty oficiálního textu distributora ("Slavnost je paralelou světa, ve kterém mentální a sociální zaostalost, závist a primitivní arogance plodí zlo" atp.) se v dalších komentářích v různé podobě často opakuje. Ale tak snadno se se Chabrolem nevypořádáme. Pod "očividným" prvním plánem leží další vrstvy, které je třeba dešifrovat, pojmenovat a uvést do celkového kontextu. Sám se o to snažit nebudu, jen se pokusím navodit některé problémy: 1. Jak vzniká a jak se projevuje sociální deprivace, 2. Jak vzniká revolta, která z obou byla motorem a která palivem, 3. Jaké reakce vzbuzuje odhalení tajemství, a jaké sdílení tejemství, 4. Jaké je akční pouto v nalezení vzájemné podobnosti a jinakosti ostatních, 5. Jakým magickým vlivem působí televize, 5. Jak vznikají lesbické vazby a čím jsou podmíněny (viz scéna, kdy se drží kolem ramen a dívají se na TV), 6. Proč se Chabrol odchýlil od standardního schématu žena a muž (Bonnie and Clyde), 7. Proč jenom otec (jak znalec opery rozpoznal falešné tóny) prohlédl nebezpečí, ale přesto jej podcenil, 8. Jak se projevují vnější vlivy, především Mozartův Don Giovanni (a autobaterie), 9. Je možno při těchto vnějších podmínkách dosáhnout nějaké stability, rovnovážného stavu, a jak. ATD. (18.06.2015)