Schramm: Into the Mind of a Serial Killer
Obsahy(1)
Lothar Schramm je na prvý pohľad normálne vyzerajúci tridsiatnik, ktorý si privyrába ako taxikár. Rovnako ako mnohí ďalší, aj on zápasí s osamelosťou, plachosťou a komplexmi zo žien, aké pre uspokojenie svojich potrieb lieči neštandardne, a to fotografovaním nahých ženských tiel. Okrem tejto sexuálnej úchylky sa súčasťou jeho života stávajú tiež drogy a sériové vraždy bezmocných obetí, ktorými sú prevažne cudzinci. (Paldiny)
(více)Recenze (24)
Mrtví Svědkové Jehovovi (snad to byli oni) nahatí stylizovaní do sexuálních poloh, vagina dentata, zbaběle neprojevená láska k sousedce prostitutce ukájená při poslechu její práce přes zeď, hřebíky vrážené do toho nejnepříjemnějšího místa. Jörg Buttgereit povýšil své výrazové prostředky opět o další level výše. Možná to není obsahově tak kulervoucí jako Nekromantici a Der Todesking, ale výrazově, hlavně díky výborné kameře a dokonalému střihu, to je palba. Samozřejmostí je velmi výrazná hudba. Perfektně vybraní herci do hlavních rolí (Lothar a sousedka) podávající velmi slušné výkony už snad ani nepřekvapí. Možná tomu chybí ta šokující stránka, jež možná tolik vystrkuje do popředí jeho předcházející filmy, ale z obsahové stránky je tato sonda do mozku, duše, srdce a života jednoho sériového vraha nejpronikavější. ()
SPOILERY Obraz skorosoužití osamocených psychocyklátů. Ona (normální) prostituuje, on (míň normální) masturbuje a navíc vraždí misijní pracovníky, načež je przní, což jim taky patří. Jestli je tady něco patologického, tak právě nemožnost vztahu a absence jakékoli báze pro to, aby se vůbec dalo o něčem mluvit jako o "zločinu", natož pak "trestu", takže to taky štimuje. Závěr je ostatně dosti výmluvný. Těžko zastupitelný film, pokud jde o způsob zprostředkování tématu; obrazově i kompozičně příjemný, jen snad trochu neumně překomponovaný; taky se stále cyklí jeden řadový (byť v nejednom ohledu významný a skvěle pojatý) případ, což není dané látce (jak jsem ji stručně vyložil) adekvátní. Tři hvězdy jsou přesto minimum, mohl bych dát i víc. Doporučuji k Mechanickému pomoranči. ()
Místy zvláštně poetický, místy naturalistický pohled na osamělý život rtěnkového vraha. Televizní obraz střídají zrnité záběry představující vzpomínky z dětství a pak obrazy těžící z vizuální stránky experimentálních filmů včetně několikerého opakování tak oblíbeného u experimentů 60. a 70.let. Snímek vůbec působí, jako by vznikl na konci 70.let. Velmi dobrá je hudba - především u lyrických pasáží. Gore efekty spíše pobaví - vyndavání oka či ozubená vagina, jiné se snaží být alespoň trochu realistické - přitloukání penisu hřebíky ke stolu. Zpočátku zmateně proházené střípky vytvoří postupně ucelenou mozaiku. Konec sousedky byl očekávaný, a tudíž potěšující. ()
Nebudu tvrdit, že mě snímek „Schramm“ ohromil, že jsem z něj byl na větvi. Prostě nebyl. Jenže na rozdíl od ostatních německých autorů počátku 90. let má Jörg Buttgereit jednu velkou výhodu. Nejde mu jen o hnus samotný, ale snaží se něco sdělit. Jsou to možná myšlenky zvrácené, ale popravdě – a to je na tom to nejhorší – dovedu si představit, že podobní lidé prostě jsou, může to v nich prasknout a my pak o nich slyšíme ve zprávách. ()
Snímek kterej jsem dlouho odkládal je pro mě jedním velkým zklamáním. Celý to na mě působí tak nějak nekompaktně a přes poměrně krátkou stopáž, místy i zdlouhavě. S gore efekty je to tak na půl. Scéna s okem a zubatá frnda působí spíš směšně. Což se do tak ponurýho a depresivního snímku nehodí. Myslím si že na téma " Pohled do vrahovi mysli " už byly natočeny daleko lepší kousky. Za mě slabší průměr. ()
Galerie (8)
Photo © Barrel Entertainment
Reklama