Tereza Raquinová

Terezko, Terezko, na každé Tvé pomyslné životní křižovatce jsem byla s Tebou a s údivem jsem sledovala jedno špatné rozhodnutí za druhým.. Tedy k filmu.. příběh mladé, půvabné, bezdětné ženy, velice nešťastně provdané za rachitického mamánka, tchyňka v extra lize, mě vtáhnul a nepustil ani po závěrečných titulcích.. Simone Signoretová je tu nádherná.. (08.04.2020)

Film francouzsko-italské produkce, inspirovaný románem Emila Zoly, vyvolal na západě velkou pozornost, zejména způsobem transkripce románu. Filmoví adaptátoři totiž zacházeli se Zolovou předlohou velmi volně, jak o tom svědčí zejména markantní fakt, že přenesli děj do současné doby — ovšem zdá se, že bez hlubšího účinku na společenské zaostření díla. Tereza Raquinová je, jak říkal Zola, historií silného muže a neuspokojené ženy. V tomhle směru filmoví adaptátoři učinili, seč byli, aby toto drama vyhnali na nejzazší mez napínavosti, která však díky skvělé psychologické kresbě hrdinů není tu dosahována jen formálně, naopak je logickým výsledkem této psychologické kresby i znamenitého postižení situací. Zejména zásluhou režiséra Marcela Carného a představitelů hlavních rolí francouzské herečky Simone Signoretové a Itala Rafa Valloneho vyznívá film jako hluboké a přesvědčivé drama, překvapující mistrným odlišením a vystižením různých lidských typů -tak protichůdných, a jejich střetáváním v akcích konfliktů. — Toto dílo v mnoha směrech sporné, naše diváky zaujme, a právem, jako každé dílo, které jemně, přesně a hluboce kreslí člověka — ,Tereza Raquinová' representovala Francii na mezinárodním festivalu v Benátkách r. 1953, kde získala Stříbrného lva, nejvyšší cenu toho roku udělenou. Filmový přehled 15/1956 (02.02.2010)

Výborná adaptace Zolova románu v režii Marcela Carného. Přiznávám, že s některými Carného filmy mám kapku problém, ale to se rozhodně netýká tohoto filmu. Děj sice není nijak složitý a Zola by se nejspíš divil, jak jednoduše se dá jeho román převést na plátno, ale i když dopředu tušíte, co bude následovat, stejně to nic nemění na tom, že tohle je dost dobře natočené a zahrané. (10.04.2011)

Sílu tenhle film čerpá ze Zolova románu a zhostil se své předlohy opravdu se ctí. Všechny postavy zůstaly plastické, nic nevadilo přesazení do jiné časové roviny, neztratily se ani úvahy o společné vině, která destruuje všechny pozitivní vztahy, ve kterých už v době "po" nelze přes všechno úsilí pokračovat. Oba hlavní představitelé byli skvělí, bylo znát, že v každém okamžiku vědí, o čem hrají. (29.05.2011)

Díval jsem se na IMDb, abych zjistil, kolik modifikací a variací na "Thérèsu" bylo zpracováno. Udivilo mě, že mnoho ne. Ale jde to trochu do šířky: Émile Zola vytvořil v Thérèse Raquinové rámcový román, kteří různí spisovatelé a režiséři vyplňovali svými sny a představami. Nikdo by se asi nezlobil, kdyby se tento film Marcela Carného jmenoval jinak, a mnohé jiné filmy zase Thérèse Raquinová (třeba "Pošťák zvoní dvakrát" - a každý by jim mohl pár doplnit).... Samotným dramatem se zabývat nemá příliš cenu, je jasné, logické, perfektní. Proto jen dvě poznámky: 1. Italský herec Raf Vallone (herecky slabší ze zamilovaného páru) odmítnul nechat se dabovat a jeho part byl proto adaptován na "jednodušší verzi". 2. gudaulin ****mluví o rozvodové politice. Je to odpověď na hledání alternativního řešení pro oba milence. Zabití (zde i v knize vražda) Camille Raquina je však nezbytnou osou tohoto příběhu. A ještě jedna poznámka - 3: raroh ***** doplňuje k "Pošťákovi" navíc "Posedlost" Luchina Viscontiho (natočenou 10 let před Carném, právě v roce když James M. Cain vydal "Pošťáka"). Tak ještě jedna: 4: Podivně proslulý spisovatel Miloš Urban, dle jehož románů jsem v poslední době viděl několik filmů, by z toho mohl udělat další "nahlavupadlou" fantasy. (27.12.2018)