Zázraky

No, oproti geniálnímu Lazzrovi mi tohle zrovna nesedlo. Těžko říct proč, když kameru to má stejně skvělou, akorát v Lazzarovi působila víc (řekněme) snově. Něco do sebe to ale má, to musím uznat, nastíní to pár zajímavých témat (poctivá rodina vyrábějící výrobky s citem a přírodně v dnešní moderní době nemá moc naději na úspěch), ale nějaká celková myšlenka mi unikla. Přitom náznaků zde není málo a osobně si myslím, že v tom je něco hlubšího, než jen příběh včelařské rodiny, která se snaží finančně přežít. Ale tak po filmařské stránce je to dost zdařilé, pár scén je opravdu jak z jiného světa (i když je to možná přehnaně řečeno), jenom se mi ten film prostě netrefil do noty. Možná kdyby to bylo trochu svižnější. 3* (21.02.2020)

Na rozdíl od Díry u Hanušovic obsahují Zázraky motiv vzpoury dospívání, podpořené vpádem zvenčí. Do neměnných starosvětských rituálů celého kraje totiž vtrhne televizní reality show Zázraky venkova, slovy těžko popsatelný, neskutečně bizarní pořad, jakými jsou italské obrazovky proslulé, a dívka začne objevovat jiný svět. Otec, který se v ní zhlíží, náhle ztrácí svůj vliv na ni, těžce se vyrovnává s poznáním, že si jeho nejmilejší dcera možná zvolí jinou dráhu než tu, kterou jí poněkud romanticky vštěpoval. Pravda je, že poetická až snová krása nejprostších úkonů na půdě chudé „biofarmy“ jako z jiného století se prudce sráží s karnevalovým rázem přezdobené televizní estrády, který některé diváky ruší. Ale bez ostré konfrontace obou světů by Zázraky ztrácely na síle okamžiků, k nimž patří třeba výjev, kdy moderátorka podá okouzlenému děvčátku svou stříbřitou paruku.Ve Variety o filmu napsali, že připomíná raný impresionistický náčrt, který potřebuje trochu více pozornosti a možná i vhodnější rám. To je přesný postřeh, protože překrásně nasnímaný sled obrazů svým sklonem k fantasknímu vidění skutečnosti diváka poněkud odhání, než si zvykne na přirozenou existenci velblouda mezi včelíny. Nicméně konec starých časů po italsku, v němž režisérka čerpá i ze svých raných zážitků, dovede alespoň drobné zázraky vykouzlit, počínaje dětskými herci a konče náladou mísící prvky trapnosti, smutku, touhy. A jestli hrdinovu důstojnost ničí televize, nebo jeho vlastní zoufalá snaha udržet si dcerku, zůstává na rozhodnutí diváka. (15.06.2020)

Film "o ničom", ktorý je ale plný pocitov, symbolov, bizardných scén vyvolávajúcich asociácie. Skvelá práca s kamerou, dialógy, ktoré neplytvajú slovami. A do toho všetkého fatalizmus... smútok, krásny smútok. Alice Rohrwacher majstrovsky zvládla aj svoj druhý film, ďakujem! Vidieť hrať jej sestru bol pre mňa vítaný bonus. (09.01.2015)

Všude se teď meduje. Z filmů jsem si mohl udělat medařský slovník, protože i překlady s medařskou tématikou se nyní častější než jindy. O to je ale lépe postaráno na internetu. V Zázraku či Zemi zázraků se medařská termonologie sice moc neprobírala, zato života kolem medu tu bylo hodně... Němec Wolfgang se přižení to Itále a s rodinou se uzadí někde v Umbrii či Toskánsku. Zplodí několik dcer a touží po synovi. Snaží se řídit rodinu, ale i přes svoji strohost a přísnost, se mu to příliš nedaří. Život by přesto šel svým zavedeným způsobem dál a dál, kdyby jim do života nevpadly dvě události, které rodinu na určitou dobu polarizovaly a atomizovaly - televizní šou "Zázraky venkova" (kterou režisérka nechává rozehrát se vší brutalitou) a pohyt mladého delikventa z Německa, přiděleného do rodiny "na převychování" (naopak velice citlivá záležitost).... Nic moc, ale přitom docela hodně. Především se mladé režisérce Alici Rohrwacherové podařilo "vtáhnout diváka do rodiny a nechat ho podílet se na osudech všech jejích členů" - pro mě to byla sympatická rodina, i s jejím velbloudem. (Připomnělo mi to příhodu z brněmského ZOO; k ohradě s bizony přiběhnul hošík a nadšeně vykřikl: "Takové malé vemblódek!"). Pozn. 1: Film trochu trpěl řežijní nevyrovnanosti. Pokud ale Alice Rohrwacherová natočí ještě další podobné filmy, pak se dočkáme buď jednoho majterštyku nebo všechny budou dokonalé ve svém celku. Pozn. 2 - po dvou týdnech: v zahradě mi kvetou, všechny stromy najednou, třešně, hrušky švestky, bez jediné včelky. Gelso! Přijeď sem. S celým svým vejchystem. (13.04.2018)

Jeden z těch filmů, kde bych zřejmě potřebovala projít filozofickou fakultou jako Alice, pak bych mnohé viděla zřetelněji a dokázala si všechny ty události hravě pospojovat. Žel, se tak nestalo a docela mě to mrzí, protože tam bylo mnoho momentů a záběrů kamery, které by stálo za to, aby mně, obyčejnému divákovi byly trochu srozumitelněji předložené. Je to spíš pocitová záležitost, kde na mě padla mírná deprese a beznaděj, ale taky vděk za to, že žiji tam, kde žiji. (28.02.2015)