Roger Waters: The Wall
Roger Waters: The Wall
VOD (3)
Obsahy(1)
Roger Waters The Wall je hudebně-zážitková road movie, která zachycuje světové koncertní turné zakládajícího člena legendární britské skupiny Pink Floyd v letech 2010 až 2013. Záběry, pořízené ve třech městech na dvou kontinentech, putují mezi 150 metrů dlouhým jevištěm a zákulisím, ze kterého vše exkluzivně komentuje sám Waters. Divákům se naskytne pohled na úchvatnou hudební a vizuální show, ve které nechybí pyrotechnika, bohaté projekce a před zraky rostoucí monumentální zeď. Waters při tvorbě ohromující rock'n'rollové show doslova zhmotnil vlastní imaginaci a protiválečné vize – stejně jako původní dvojalbum rockové opery z roku 1979 nese i film silné pacifistické poselství a stopuje Watersovu osobní minulost, kterou tvrdě zatížila otcova a dědečkova smrt ve světových válkách. (Aerofilms)
(více)Videa (2)
Recenze (106)
The Wall je kultová záležitosť, či už sa jedná o dvojCD alebo Parkerov film. Obe média zdobia moju zbierku a rád sa k ním vraciam. Po megaúspešnej koncertnej šnúre sa v rokoch 2010-2013 rozhodol Roger Waters ponúknuť nevšedný zážitok aj filmovým fanúšikom. Samotný film má dve roviny, jednou je samotný koncert, ktorý je famóznym audiovizuálnym divadlom. Hudba je taká ako ju poznáme, žiadne úpravy sa nekonali, potešujúci bol aj fakt, že úžasná animácia z filmu je použitá aj tu. Druhým aspektom filmu je Rogerov osobný vklad v podobe spomienok na otca a deda, ktorí padli vo vojnách a návštevy pamatníkov padlých vojakov. Ak by to bolo len o tomto, nič by som nenamietal, problémom sú zbytočné dialógy. Pocity sa mohli radšej vyjadriť vnútorným monológom. Toto je jediný nedostatok tejto show. Roger Waters The Wall je však predovšetkým fantastickou adrenalínovou jazdou plnou úžasnej hudby, protivojnovým posolstiev a likvidovaní múrov okolo seba. ()
Byl zázrak, když tehdá Pink Floyd dali dohromady The Wall, dílo které skloubilo mnoho témat ústřední Sartreovou metaforou zdi (to album sice nedosahuje hudebně ani textově úplně nejvýš z jejich diskografie, ale budiž, hodnota kompaktního díla neseného silnou myšlenkou je naprosto dostačující). Je zázrak, že jsme se dožili času, kdy technika dostihla původní představu o podobě živé prezentace alba ještě ve Watersově produktivním věku. Je zázrak, že písně z The Wall tak dobře ustály tok času a že se ten megalomanský spektákl povedlo dotáhnout do nejmenšího detailu. Během sledování záznamu nejednou naskočí husí kůže, ikdyž došlo na mnohé drobné změny v dramaturgii, je tam pořád ten zásadní duch a sdělení, který dovede Waters přenášet. Je to celé hrozivě aktuální, dobře míněné, nelze ho obviňovat ze ždímání vlastní minulosti. Waters má ale jednu vadu - nenechá si do věcí mluvit, vše chce mít pod kontrolou, a pak snadno dojde k tomu, že je v The Wall daleko víc kýče, sentimentu a pompéznosti, než jsem schopen unést. Oproti slavnému dobovému filmu tlačí (hlavně v druhé polovině) na maximální polopatičnost, aby emoce a message dolehly opravdu ke každému. Stěžuje si, že lidé nejsou schopni vzájemné empatie a porozumění nuancím, přitom sám servíruje obrazy tak jednoznačné, až to otupuje. Nemám rád když tvůrce podceňuje publikum. Projekcemi či gesty doslovně ilustruje pomalu každý verš. Nezbývá pak prostor pro vlastní interpretaci. A to ani nemluvím o těch epizodách mezi písněmi, které jsou krokem úplně mimo. Nemají filmovou hodnotu, narušují jinak skvělý spád koncertu a jen opakují již vyřčené s extra dávkou morálního kýče. A záběry na dojaté Francouze, kterak s roztékajícími tvářemi zpívají slavné refrény, si mohli také odpustit. Bylo mi při nich trapně. I přesto je príma, že to vzniklo. ()
Watersovu show som mal možnosť vidieť naživo už dvakrát. Vždy to bol neskutočný zážitok. Ten zážitok som očakával i v kine. Prišiel. Veď doma si nemôžem "vybombovať" domáce kino na plný výkon a tak som si to dokonale užil v kresle kina. Hudbu nebudem komentovať, o tej sa nediskutuje. Je to umelecká špička. Aj čo sa týka textov i celého posolstva pre ďalšie generácie. Druhá linka filmu, keď Roger Waters putuje po bojiskách prvej a druhej svetovej vojny a hľadá hroby svojho otca a deda celkom vhodne zapadla do koncepcie celého filmu, čím sa nestal len obyčajným filmovým prepisom koncertu. Slzy na tvári Watersa som mu akosi neveril. Nebolo to presvedčivé. Záverečný rozhovor Watersa a Nicka Masona bol tak trochu vtipnou bodkou za skvelým večerom. ()
Amazing! Vzpominka na uzasny zazitek The Wall (15.4.2011 live u nas). Liam Neeson a jeho par milych slov na uvod. Pak uz jen a jen Roger Waters a jeho uchvatna hudební a vizualni show. Nektere strhujici momenty, z kterych behal mraz po zadech. U Comfortably Numb, kde opet nebylo mozne nevzpomenout na Davida Gilmoura...clovek zapominal dychat, proste nadhera. Tear down the wall ! Na zaver ocekavany prijemne uvolneny dialog Rogera a Nicka Masona a odpovedi na otazky fanousku. Vzpomneli Ricka Wrighta a jeho smysl pro humor, padlo i jmeno Davida Gilmoura a Syda Barretta. Skoda jen, ze vecer je tak kratky. PF - Music meho srdce! ()
Pro fanouška PF povinnost. Pěkné připomenutí jeho turné. Efektně nasnímaný záznam audiovizuální onanie, při kterém se pravidelně dostavovala zimomriavka v zádech. Road Trip část mě bavila - hezká kamera, pěkné přechody do koncertní části. Ale ty vynucené komentáře a slzičky si mohl Roger odpustit...a ten překlad taky neberu...90% ()
Reklama