Válečné hry

Typicka ukazka filmu z ranych osmdesatek ala pocitace. Je potreba si to zasadit do historickeho kontextu, tj. uvedomit si, ze pocitace tehdy byly super in, protoze byly novinkou a zazivaly obrovsky rozmach a oblibu. Proto bylo snadne rozhodnuti o nich tocit filmy, protoze toto tema zajimalo doslova kazdeho. Film je jinak bezna akcni (trosku scifi) podivana pro mladez. Kluk a holka se nabouraji do pocitacoveho systemu obrany USA a spusti jakousi simulaci jaderne valky s Ruskem (jak jinak, bylo zlate obdobi studene valky). A od toho se pribeh odviji. Neni to spatne, jako relikt doby je to dokonce vynikajici. Pokud je vam teda 15 let. :))) (16.06.2023)

Je to trošku směšné, všechny ty hrátky s vytáčením, počítače bez GUI, hackování, blikající světýlka bez zjevného významu atd. Film byl natočený vpodstatě těsně před obrovským skokem v počítačové technologii a těch dvacet let je na něm opravdu znát, vypadá starší než je. Scénář je zajímavý, některé myšlenky aktuální a hercké výkony úměrné věku a zkušenostem herců. (24.05.2006)

Vztyčený ukazovák Válečných Her byl ve své době asi mnohem působivější než dnes, ale jak můžete vidět kolem sebe, spoléhání se na počítačové technologie začíná přinášet své negativní plody i v dnešním každodenním životě (a nemluvím jen o "chudých duchem", co podle navigace sjedou do jezera, ale hlavně o těch, co si bez IDOSu nenajdou odjezd vlaku, a kdyby jim kasa neukázala kolik mají vrátit peněz, museli by sáhnout pro kalkulačku). Jistě, strategické obranné systémy může dnes řídit nějaká šílená umělá inteligence, ale děj filmu se točí jen a pouze kolem toho, že se v globálním měřítku musíte spolehnout na strojové pozorování namísto "vlastních očí", a že výstupy z tohoto pozorování mohou být naprosto falešné (a je jedno, jestli kvůli WOPRu nebo třeba severokorejským hackerům, kteří cíleně mají ty falešné vstupy vygenerovat). Nečekejte žádnou strhující akci, ale pokud se dokážete jako harcovníci HD grafických rozhraní nesmát tomu, co na poli techniky uvidíte v tomhle přes třicet let starém snímku (já se nesměju), můžete si užít takovou ne velkou, ne malou, laicky přístupnou porcičku filozofování o osudu lidstva, realistické nakládání s mladíkem, který se "jen tak pro zábavu" dostal do ARPANETu (nebo kdo ví co to bylo), samozřejmě taky o pár let mladší slečinku z Číslo 5 Žije, vyloženého cucáka Matthew Brodericka, a hlavně vynikajícího a pro nějaké to "fuck" daleko nechodícího generála Barryho Corbina. Tenhle člověk je velitel, jaký se na plátně dokonale vyjímá, a zastiňuje všechny ostatní. Docela mě zaujala i hudba, která velmi dobře dokreslovala atmosféru filmu a k mému překvapení to nebylo dílo žádného z velkých jmen filmové hudby (podezříval jsem chvílemi Jerryho Goldsmithe). Takže, i po těch letech jsem pro červenou zónu, a jsem ochotný se podívat ještě někdy znovu. 70% (06.09.2014)

Pre mnohých War Games rovná sa nostalgia prvého pozretia v osemdesiatych rokoch. Nebudem tvrdiť, že u mňa je to iné. Film sa omnoho desaťročí reprízoval na MGM, čím tieto príjemné nostalgické spomienky opätovne privolal späť. Ide síce o film pre mládež (možno ako z niečo z pera scenáristov štúdia pre deti a mládež ČST), avšak nejde mu uprieť napätie, gradáciu deja a ani snahu o posolstvo v dobách studenej vojny. (30.09.2023)

Tenhle film jsem viděla coby malé pískle v rámci nedělního bloku hraných disneyovek a kdo ví proč mi nikdy nevypadla z hlavy scéna hraní piškvorek. Bohužel mi vypadl z hlavy ale název filmu, takže jsem se k němu dostala po mnoha mnoha letech pěknou oklikou (více o té srdceryvné události najdete v deníčku). I po letech film baví a i po letech je aktuální téma, které řeší, a to že technologie jsou sice fajn, ale nejlepším počitačem zůstává lidský mozek (bohužel ne u všech) a že válka je hra, kterou můžete vyhrát pouze v případě, že s ní ani nezačnete. Navíc pohled na mladinkého roztomilého Matta Brodericka je srandovní, vtipy i po letech fungují, prostě za 4. (18.04.2018)