Beau-père
Stepfather
Beau-père
Režie:
Bertrand BlierScénář:
Bertrand BlierKamera:
Sacha ViernyHudba:
Philippe SardeHrají:
Patrick Dewaere, Ariel Besse, Maurice Ronet, Geneviève Mnich, Macha Méril, Nathalie Baye, Nicole Garcia, Fabrice Luchini, Maurice Risch, Maurice Biraud (více)Obsahy(1)
Předčasně zesnulý Patrick Dewaere v tragické roli nevlastního otce, který se zamiluje do své adoptované dcery. Otčím si nemůže pomoci, jeho city a touhy jsou tak hluboké, že ačkoli si je vědom svého jednání, nemůže to zvládnout a situace pomalu spěje k tragédii. (MVanis)
Videa (1)
Recenze (23)
Ve filmu je hodně klavírní hudby, protože hlavní hrdina hraje po nočních podnicích. A jeho následující milá je taky klavírní virtuózka. Příběh nevlastního otce, který po smrti své ženy vychovává její 14letou dceru. Dívka se do něho zamiluje a všemožně ho svádí i vydírá, aby se s ní miloval. Nakonec, po mnoha pokusech se to stane, a tím se roztočí kolotoč nepříznivých událostí. ()
Je "Nevlastní otec" (evropské jazyky obvykle používají dvou slov, z nichž jedno je "otec", otčím zní - podobně jako macecha - zbytečně pejorativně) vědeckou studií nebo uměleckým dílem? Nejlépe bude vzít půl z toho a půl z onoho: uměleckou studií. Nejde tu však o nějaký další pohled na "lolitu", alespoň ne na takovou, jak ji definoval Nabokov. Marion je prostě žena, i když dosud poměrně mladá - a ve své věci má jasno. Vyjadřuje se upřímně a přímo, i když její část dialogů je snad možná, ale sotva pravděpodobná. I když se její sexuální orientace vyvíjela dlouho: sama říká, že svůj vztah k Rémimu prožívala odedávna (přes svoji zesnulou matku). Aby to nebylo tak jednoduché (a aby to mohl být film), jsou tu ještě dvě zásadní postavy: Marionin otec (nakonec přece jen pevný kus země, u kterého se dá zakotvit) a Charlotte (stejně útloboká jako Marion - a jako Rémi také s dcerou, jenže vlastní). Blierovým řešením je nakonec jakýsi smír, přičemž divák sotva pochybuje, že skutečné peripetie teprve přijdou. Marion rozpoutala karmickou bouři, a sotva se dá vytušit, koho trefí první blesk. Pozn: Rémiho jsem z toho v podstatě vynechal, jejho postava mi nepřipadá příliš zajímavá, a je také lépe čitelná, i když asi právě on "to všechno schytá". ()
Jediné, co z Bliera zbylo, bylo provokující téma. Humor, nadhled, nečekaná pointa, to všechno kamsi zmizelo. Tenhle film neprovokuje a pochybuji, že provokoval v době svého uvedení. Dewaerea mám ráda v dramatech i komediích, protože vždy podal strhující výkon. Tady mě málem strhnul do propasti spánku. ()
Hmm... Ospalé hnědé oči Patricka Dewaereho, propadajícího momentální touze po čtrnáctileté nevlastní dceři, po tragické smrti její matky. Ač byl sveden, ve vztahu pokračoval a posléze se z něj snažil vymanit a pokračovat v normálním životě. Na mně až moc křehké...I když herecké výkony dobré, víc jak tři to nebude. ()
Podle obsahu jsem čekal srdcervoucí příběh a pořádně tragický konec (aspoň dvojitou sebevraždu), nedostal jsem nic jen dvě hodiny útrpné nudy s Patrickem Deawaerem, který byl na roli příliš mlád. To vztah Woodyho Allena se Soon-Yi byl vzrušujícejší. Tohle že napsal a natočil Blier? Ale jděte, na to vám neskočím. V rámci žánru za 2,5. ()
Reklama