Steve Jobs

Bez ohledu na osobní názor (kterým možná ani nedisponuji) nefunguje nový Jobs zcela hladce jako film. Záměrný výběr několika zákulisních prezentací a jejich následné zhuštění s osobním životem překvapivě drží pohromadě, ba naopak i relativně pohltí a vzbuzuje napětí, ale konečný efekt je zanedbatelný. Jako letmý pohled do života a práce jedné velké osoby proč ne, jenže coby dramaturgicky dobře postavený příběh ani náhodou, The Social Network je pořád o dvě třídy výš. (28.01.2016)

Výborný Boyle, ještě lepší Fassbender, nejlepší Aaron Sorkin. Poutavá dialogová smršť ze života megaúspěšného bezpáteřního bastarda, která, přestože má dost násilně uzavřený myšlenkový rámec, stylově reprezentuje hollywoodskou schopnost vyprávět o velkých lidech a jejich osobním údělu. Děj je přehledný i pro naprosté laiky v daném oboru, kvalitně sestříhaný a s velkým přehledem pokrývající patnáct let Jobsova života a kariéry, ale jeho chladná akademická upovídanost mě přeci jenom chvílemi unavovala a nebýt všech výtečných herců, těžko bych mu žral ten jednostranně emocionální závěr. Každopádně pořád luxusní, inteligentní a uvěřitelná konverzačka, splňující současně funkci velkého výpravného diváckého filmu.. (30.01.2016)

„Máte-li dost peněz na řádně agresivní marketing, v pohodě zabalíte brutálně předražené hovno do šik celofánu a prodáte jej bandě zmanipulovaných ovcí jako Mousse au chocolat.“ Štefan Práce. Prý génius a vizionář! Jeho tak zvané vizionářství spočívalo pouze v tom, že měl nebývalý čuch, jak si zaparazitovat na těch, co opravdu něco uměli a dokázali, třeba na Vozňakovi, a sem tam genitálně zneužíval marketing při prodeji pomalého a nekompatibilního, ale zato brutálně přesoleného zajíce v pytli. Zmrdi jako on nebo Vilém Brány, velkohubě proklamovávání jako pionýři počítačového pokroku, naopak s cílem ovládnutí trhu a dostatkem vaty v zádech razili od počátku heslo „Co urveš, to urvi, co neurveš to zkurvi“, a cíleně cokoliv progresivního buď skoupili a pohřbili, nebo případnou konkurenci korporátními machinacemi a intrikami zlikvidovali, jen aby jejich děravé nedodělky celosvětově monopolně dominovaly. Kdo si například kolem roku 1994, tedy v době, kdy ještě Malýahebký trapasil s třijedenáctkami, očichal OS2/Merlin, jenž si už v té době s přehledem vytíral prdel i s dnešními sedmičkami, ví, o čem mluvím. Čekal jsem proto plačtivý pomníček kultu peněz a moci, ale Danek Vře překvapil a objektivně mi naservíroval arogantního sociopatického egoistického kokota, co se neúměrně napakoval na Eplu I a II, a pak mu všechno v podstatě padalo na hlavu až do vzniku nesmyslného a marketingově vyhajpovaného kultu i-sraček! A Míša Bednář svým hereckým mistrovstvím tomu slizkému velečuráctví opravdu vtiskl duši. Tolik k nesporným pozitivům a mým dvěma hvězdám. Jinak je sledování toho psychotického dementa skutečně nuda k posrání a unylá snůška semiautistického žvanění pro mentálně vykolejené Baranoviče a další blahoslavené ufony. Ti si nedostatek zájmu stejného či opačného pohlaví kompenzují tím, že si aspoň za pětadvacet litrů koupí šrot Epla šestku, páč jsou masmédii a ostatními panici ubezpečováni, že je to ukrutně kůl, a až si ho jednou bude nějaký ten nagelovaný kluk / škaredá holka za uznalého „hmmmmm“ na rtech obdivně prohlížet, můžou jim třeba nenápadně hodit do Kokakoly roháč a KO-NEČ-NĚ si neumětelsky osahat i cizí pohlaví. A to by s pořádným, dvakrát rychlejším mobilem bez uživatelsky nepřátelského operáku za polovic, kam lze dokonce naistalovat i nějaké ty upytlačené aplikace, aniž by jim jej velký bratr bloknul, rozhodně nešlo, ne ne! (24.01.2016)

Měl jsem jisté pochybnosti, ale on nakonec tenhle scenáristický konstrukt filmu jako zákulisního dramatu o třech dějstvích funguje velmi dobře. Chameleon Fassbender vlastně není Jobsovi příliš fyzicky podobný, ale během chvilky na to zapomenete. Danny Boyle se sice drží nenápadně v pozadí a slouží textu Aarona Sorkina, ale třeba při opakovaném použití flashbacků během probíhajícího dialogu cítíte, že přesně věděl, jaký film to vlastně točí. Jen bych film neoznačoval za životopisný, byť k tomu svádí už samotný jeho název. (14.11.2015)

Aaron Sorkin je bůh, to víme všichni, a tady z pozice scénáristy vládne tak mocně, že ani režisér Danny Boyle ho vůbec nestíhá... a to je trochu škoda, protože do geniální pecky jakou bylo The Social Netvork od Finchera tu chybí právě trochu pevnější režijní vedení - i když film má fantastické tempo (dvě hodiny prakticky čistých dialogů, a uteče to rychleji než kdejaká našlapaná akční řežba), a dostává se pod povrch tak fascinující a tragické osobnosti jako byl Steve Jobs dost hluboko, nedává k jeho pravdivému portrétu nic navíc, a ke konci mu i trochu dochází dech. 8/10 (15.01.2016)