Velbloud uchem jehly

(3 a půl) Udělala jsem chybu, protože ač jsem tenhle film už kdysi viděla, nechala jsem se v úvodu zase naladit na humor à la Pytlákova schovanka a pak jsem byla zklamaná, jak je tohle vlastně laskavé a smířlivé. Navíc cca od toho dialogu Štěpničková + Deyl děj hrozně podivně skákal a hrdinové přestávali být pochopitelní. Ovšem co tenhle snímek táhne jednoznačně nad průměr, jsou výborní herci a jejich gagy. Pavla Herberta chci domů! (11.09.2009)

Podle námětu spisovatele Františka Langera natočili adaptaci "Velbloud uchem jehly" nejprve Karel Lamač (1926), a pak Otakar Vávra a Hugo Haas (1936). Vávrův přínos vidím v režijních nápadech (např. střídavé záběry na tváře postav), Haasova stopa je naopak zřejmá v humoru, kterým oplývá jím hraná postava. A právě dílčí režijní nápady a Haasův inteligentní humor činí z "Velblouda" nadprůměrnou veselohru své doby. Na začátku je sice obvyklá zápletka "kterak chudá dívka štěstí nalezla", ta je však nezvykle rozvíjena, chudí nepřicházejí ke štěstí náhodou, ale proto, že ho systematicky a téměř mrzce vyhledávají. Herecké obsazení je na jedné straně takové, jaké ho z filmů té doby známe (R. Šlemrová jako bohatá paninka), ale na straně druhé přichází s překvapivějšími "castingovými tahy" (začínající a jako milovník ještě nezavedený O. Nový jako komorník, Haas v roli manžela Nedošínské, tedy na místě, kde jsme zvyklí vídat Pištěka, A. Mandlová sice jako bohatá dívka, ale zároveň dcera Šlemrové, jejíž filmové dcery jsou obvykle o poznání pitomější). Podobné drobné odlišnosti, které mohou zůstat méně bystrému a informovanému divákovi skryty, lze najít i v zápletce, o níž jsem mluvil jako o "obvyklé". Na první pohled banálně sepsané sblížení chudé Zuzky a bohatého Alíka (pražský německý herec Pavel Herbert ve své jediné roli v českém filmu) je obohaceno o Alíkovu málomluvnost. Tu, pravda, kazí příliš toporné herectví Herbertovo, ale přesto místy prosvítá komický potenciál této charakteristiky. Příklad: ani když chce Alík požádat Zuzanu o ruku, nechce se vyjádřit slovy a pustí gramofon se svatebním pochodem a táže se: "chcete?". Mezi svěží režijní nápady filmu, jak jsem o nich mluvil na začátku, patří například "Cesta do ráje" - film ve filmu, který je použit k vtipné kontrapunkci mezi děním na plátně a děním mezi diváky v biografu. A nebo sklepní byt chudé rodiny, okno z něhož je na úrovni chodníku, a umožňuje tak Peštovi odhadovat čas podle těch, kteří s železnou pravidelností okolo okna procházejí. Zvláštní kapitolou filmu je pak Haasova postava , typická pro jeho tvorbu u nás i v exilu v USA a v Rakousku, ale jako vždy svěží a důvtipná. Haas opět "perlí" jak na rovině kouzelné verbální komiky ("Pešto, ty už se zase válíš?" "My jsme tady tak hezky mlčeli a mně usnula noha."), tak v propracování fyziognomie své postavy. Jeho velice lidský, ale nikoliv sentimentální, přístup k postavám a herectví by vydal na celou studii. Poznámka na okraj: s Vávrou ani Lamačem (autorem němé adaptace "Velblouda") Haas výrazněji nespolupracoval. (19.01.2005)

Jeden z mých nejoblíbenějších prvorepublikových filmů. Terminus se k němu už vyjádřil poměrně vyčerpávajícím způsobem. Za sebe bych dodala, že i obsazení a pojetí ženských postav se vymyká tehdejšímu hlavnímu proudu (až na obvyklou šarži Růženy Šlemrové). Antonie Nedošínská zachází v tradiční roli matky do extrémějších poloh, než u ní bývá zvykem. K dceři se hlavně na začátku filmu chová dost ostře (fyzicky trestat dospělou dceru bylo asi v té tobě a v dané společenské vrstvě celkem obvyklé, ale rozhodně nebylo obvyklé zobrazovat to ve filmu). Její vztah k Peštovi (z filmu ani jasně nevyplývá, že by byli manželé!) je daleko méně bodrý a asexuální, než bývá ve dvojici s Pištěkem. Dcerka z bohaté rodiny Adiny Mandlové je evidentně inteligentnější, emancipovanější a "poťouchlejší", než by divák očekával. Hlavně její nonverbální komentování nejrůznějších situací je výborné. Je vidět, že své konkurentce spíš závidí její nezávislost a jedině kvůli své ženské hrdosti (ne kvůli touze dostat se pod čepec) se snaží získat Alíka. No a konečně Jiřina Štěpničková. Výborná herečka, která dokázala v každé své roli zabránit případné schematičnosti. Její ráznost, s jakou začne dirigovat Alíkovu domácnost, láskyplné, ale přesto dost zlomyslné napodobování jeho výslovnosti, nejrůznější variace oslovení "Bulíčku". No a kdo kdy slyšel, aby chudé děvče odmítlo nabídku k sňatku od továrníkova syna s tím, že ho k sobě nechce poutat?! Velbloud uchem jehly zkrátka stojí za pozornost z mnoha důvodů. (28.03.2006)

Velice prijemne prekvapeni ( s ohledem na hodnoceni zde ). I kdyz je mi proti srsti ruzne zneuzivani zivotnich situaci ( jake tady predvedla vynikajici dvojice Haas-Nedosinska ) a namet neni nicim originalni v nasi mezivalecne tvorbe, film se mi velice libil a misty jsem se skutecne bavil. Nejvice jsem se smal u historek automobiloveho zavodnika, zaujala ale i mlada Mandlova v roli Niny, klasicky vyborna Ruzena Slemrova, jiz zminena Antonie Nedosinska s Hugo Haasem ( postava stareho Pesty mi ale nebyla moc sympaticka ), nenapadny Plachta i zajimave zahrana postava Herbertova ( jak na konci v mlekarne rekne otci, ze venku bude hezky... me dostala do kolen ). A tak jedinym mym nenaplnenym ocekavanim zustava Jirina Stepnickova, ktera na me pusobi strasne neprirozene. Myslim si vsak, ze se jedna o jeden z nasich nejlepsich predvalecnych filmu. (22.04.2009)

Trochu naivní komedie o tom, jak chudé děvče Zuzanka (Jiřina Štěpničková) ke štěstí přišla. A když měla příležitost v podobě bohatého ženicha Alíka (skoro pořád mlčící Pavel Herbert), zasekla drápek a vhodným manévrováním nakonec dosáhla svého. Díky postavám nevlastního otce Zuzany, žebráka Pešty (výborný Hugo Haas) a pánů ředitelů Bezchyby (Jindřich Plachta) a Andrejse (František Roland) je také příjemně vtipná. Samozřejmě museli bojovat proti nepřejícnosti těch, kteří si to nepřáli, proti Alíkovu otci, továrníkovi Vilímovi (Rudolf Deyl), Alíkovo nastávající snoubence Nině (Adina Mandlová), kterou začal zajímat až tím, že na ní vyloženě prděl, a její matce Štěpánkové (krásně sebestředná Růžena Šlemrová). Nemohla chybět přísná Zuzančina matička Peštová (Antonie Nedošínská) a zobrazení dekadentní zkaženosti zlaté mládeže, kde ženy se zajímají o mužské věci a muži o ženské s nádherná postavou samolibého Freda (vynikající Jan Pivec). Sice jednoduchá, ale příjemně zábavná s kvalitními hereckými výkony. (07.03.2010)