Velbloud uchem jehly

Já souhlasím, procpat velblouda uchem jehly nejde, stejně tak jako chtít napravovat dospělce - líného spratka.. Tuším, že v žánrovém zařazení už chybí jen „pohádka“.. Nicméně koukatelné pro mě celkem bez problémů, Pavel Herbert je bulík k pohledání, Jiřinu Štěpničkovou vidím ráda kdykoli, kdekoli, no a od čokolády směle k mléku.. (14.07.2021)

Tenhle film se mi v rozporu s hodnocením, jaké tu vidím, docela líbil, takže mu ještě jednu hvězdičku přihodím. Pavel Herbert je v roli bulíčka opravdu strašně prkenný a nejsem si zcela jistý, jestli to byla jeho genialita, nebo jestli to byl vážně tak špatný herec. Adina Mandlová je jako vždy překrásná a role rozmazlené bohaté dcerušky jí vážně sluší. Jan Pivec hraje neskutečně pitomého automobilového závodníka s tak roztomilou nadsázkou, že už by sám zasloužil 5*, Jiřina Štěpničková byla ve své době poměrně sympatickým zjevem, protože i v rolích mladých zamilovaných podávala velice slušné výkony s notnou dávkou ironického humoru, což tenkrát herečky jejího typu zrovna dvakrát nenosily. Chválit Antonii Nedošínskou by bylo nošení dříví do lesa (ale když skoro pláče, kvůli tomu, že bude muset svojí dceru trošku vychovat plácačkou na koberce, to jsem myslel, že mě to položí). A last but not least, Hugo Haas. Ten patří mezi mé nejoblíbenější prvo- a druhorepublikové herce díky svému nadčasovému hereckému projevu a tomu skoro až sarkastickému humoru, který byl jeho premisou. Ale to co předvádí tady, to je naprosto dokonalé. Roli starého mrzáka Pešty si zahrál zřejmě s obrovsou chutí, která sálá z každého jeho pohybu a slova: "Nechte je. Můj otec taky." "Co?" "Kradl." "No jo, samozřejmě, má továrnu, tak..." "Ale ne, kuličky." "No jo, taky co se v mládí naučíš...." (25.03.2009)

Zdařilá česká filmová veselohra z chudého prostředí, celá natočena v Barrandovských ateliérech. Podílela se na ní dvě skutečně velká jména, v té době už slavný herec Hugo Haas a tehdy ještě víceméně začínající scénárista a režisér Otakar Vávra, oba se podíleli jak na scénáři, tak společně i na režii. Hugo Haas pak na režii debutově také. Takže pro oba dva debut, který dopadl velmi solidně-diváci ho nadšeně přijali. Haasův žebrák Pešta dokázal jak rozesmát, tak i k pláči dojmout. Jen si vzpomeňte, kolik takových prostých postav za svou hereckou kariéru sehrál? No, moc jich nebude.. Starý žebrák Dostál ve "Světě kde se žebrá", nebo pohodný Tobiáš v "Uličce v ráji". A když už tedy k takové to postavě dostal, tak vždy velmi dobře se s takovou rolí vyrovnal a bravurně ji sehrál. Mimochodem, námět a scénář vytvořil opět Haas společně s Vávrou. Ale zpět k Velbloudovi. Scéna s ukradenou stokorunou, která pak chybí v rodinném rozpočtu, byla opravdu velmi krásná. Peštova postava, figurka bez žádných skrupulí, byla skvěle ztvárněná a zahraná. Dost vidět byl např. i tehdy začínající a málo známý Oldřich Nový, tady ještě v malé roli komorníka Alfonse, a samozřejmě matka herečka Antonie Nedošinská, ta to prostě s chlapama vždycky uměla na jedničku a pak obzvlášť ve společensky chudších rodinách se vždy skvěle vytáhla..Naopak továrnice Štěpánová (Růžena Šlemrová) se jako ryba ve vodě cítila v úplně opačných rolích, v rolích spíše z nějaké společenské smetánky. Film o dobročinnosti, o opravdové lásce, pracovitosti a vážení rodinného štěstí, se spoustou zapamatovatelných scén a vtipných rozhovorů. (06.10.2007)

Hodně satircká komedie sice se štastným koncem. Úžasný je tu Hugo Haas jako chudý Pešta (ani jsem ho při prvním zkouknutí nepoznal) a jeho žena Antonie Nedošínska,která ukazuje boháčům jak vypadá bída. Naprosto na ránu je boahtý synek Bulík (či jak se jmenuje) jelikož skoro nemluví a když tak jak malý dítě ,kam ho postavíš tam ho najdeš. Nakonec je tu ještě dcera Peštova v podání Jiřiny Štěpničkové do které se onen bohatý ňouma zamiluje. ale jak už to bývá soužití bohatého a chudé holky není bez problémů a né všichni tomu přejí. (18.08.2008)

Langerova satirická hra, uváděná s úspěchem na mnoha významných pražských i mimopražských scénách, našla svého ideálního představitele v osobě Hugo Haase. Haas, který se ve filmovém ztvárnění hbitě přestrojil ve šmatlavého, revmatismem prolezlého vobejdu, který pozoruje okolí s lišáckým úsměvem a nataženou dlaní, výrazně zasáhl také do scénáře, zachovávaje přitom ironický podtext této čokoládové romance. Obvyklý stavovský střet je parodizován nejen samotným Haasem, ale také ostatními hráči – skvělou Nedošinskou, která vévodí scéně s aranžováním zaručeně pravé bídy, Štěpničkovou, jejíž lyrický vzhled přiměje zakřiknutého továrnického jelimánka k utrácení citů, Mandlovou, pro niž byl sarkasmus důvěrně známým prostředkem k ovládnutí mužů, jako vždy přesnou Šlemrovou, Pivcem, Plachtou a také Oldřichem Novým v menší, ale výrazné roli vzorného sluhy s koženým obličejem. Velbloud je svěžím odkazem prvorepublikové kultury, noblesní, hravé, vysmívající se všemu falešnému a nepravdivému. (03.10.2008)