Kovbojové

Zase trochu jiná póza francouzského filmu, která je v tomto případě vážnější, více mezinárodní a krásně časově nevymezené. Sledujete western, který se odehrává v současnosti a který akcentuje současné světové problémy, ale přitom je to jen hledání jednoho člověka. Bylo tam do hluchých momentů, ale Francouzi umí i vážnou polohu. To říkám jen poroto, že v poslední době jsem viděl hlavně francouzské komedie. (01.04.2016)

Film nejspíš moc lidí neuvidí, ale nedivil bych se kdyby byl nařčený z tendenční muslimské tematiky. Byl poprvé uveden na Cannes festivalu 2015, scénář tedy musel být kompletní minimálně rok předem. Poté jsem narazil na interview s Bidegainem, kde říká, že na scénáři začal pracovat před 5 lety, tedy v době kdy konotace slova muslim byly úplně v jiných sférách. -- Brilantně vystavěný epický scénář, který může svou strukturou připomenout několik let starý vynikajicí americký indie film (prozrazení názvu by mohlo naznačit dějový zvrat) umírněně zrežírovaný bez laciných emocí nebo násilí. Francois Damiens a Finnegan Oldfield jako otec a syn jsou vynikajicí a pětadvacetiletého Oldfielda si dokážu představit jako evropskou hvězdu budoucnosti, netuctový obličej, který na svůj věk působí mnohem dospěleji (trochu mi připomíná Toma Hollanda). Bidegain je expert na scénáře, které se odehrávají během delšího časového úseku a zametl se mnou i ve svém režijním debutu. Dokázal bych si ten film představit ještě o 15 minut delší. Poslední scéna bude při bilancování patřit mezi to nejlepší, co jsem letos viděl a Bidegain hrdě vystoupil ze stínu Jacquese Audiarda a minimálně v souboji s jeho Dheepan u mě vyhrál. 9/10 (25.03.2016)

Zajímavě pojatý film, který se hlavnímu tématu obrovským obloukem vyhnul a řešení nechal zcela na divácích. Proč šestnáctiletá Kelly opustila (jednou pro vždy) nejen svoji rodinu, ale i svou civilizaci (tu ovšem jen z části). Znaky, ze kterých to můžeme vyčíst či alespoň vytušit, k nám vysílá jednak chování jejích příbuzných (nekompromisní posedlost otcova, distancovanost matky a pokornější hledačství synovo, který sice převezme otcovu štafetu, ale vběhne na jinou závodní dráhu) a vzájemná interakce obou komunit, které už nelze nazvat jinak než francouzsko-muslimská a muslimsko-francouzská. Vrcholné setkání sourozenců proběhne v očekávaném duchu: nepopiratelná radost ze shledání, při němž by slova byla více rušivá než zbytečná, a návrat k rodině; on ke své muslimsko-francouzské a ona k francouzsko-muslimské. Jedna (bílá) kovbojka odjela na koni a druhá (snědá) na něm přijela zpět; v podstatě se tedy nic nestalo. Nebo snad ano? (18.12.2021)

Kovbojové jsou jednou z četných variací na téma rozpad rodiny. Nezletilá Kelly zmizí uprostřed veřejné slavnosti a rodiče zjišťují, že za tím stojí románek s muslimským mladíkem, který koketuje s fundamentalismem. Útek z domova má vyřešit rozpor mezi přízemním světem rodičů a vysněným světem islámské komunity žijící v duchu těch nejlepších tradic muslimské obce. Dvojice zmizí v nepřehledném terénu islámských skupin roztroušených po Evropě. Zatímco matka se po zjištění, že dívka odešla dobrovolně a je naživu, s odchodem dcery záhy smíří a dokáže se těšit s vnoučat, které nikdy neviděla, pro otce se stává hledání dcery a její vyrvání ze spárů svůdce životní posedlostí, které obětuje postupně přátele, manželku, majetek i veškeré zázemí. První část vyprávěná z pohledu otce je realistická, hořká a působivá - s dovětkem, že nejméně sympatickou postavou je právě arogantní, frustrovaný, násilnický otec, který se celou dobu chová jako slon v porcelánu. Bin Ládin by byl bezpochyby příjemnějším společníkem a větší empatii by snad měl i Mulla Omar. V druhé části přebírá otcovo poslání syn a děj se přesune do vzdálených končin Středního východu až na afghánsko-pákistánské pomezí, kde jsou frekventovanými slovy Al-Kaidá, Taliban a džihád. Tahle část je divácky atraktivnější, ale zároveň v mnoha ohledech výrazně nedůvěryhodná, zjevně přitažená za vlasy. Rychlost, s jako je Kid osloven specialistou na vyjednávání ohledně obětí únosů a jak bleskově se stane jeho společníkem, musí v těch, kdo mají aspoň minimální povědomí o tom, o jak delikátní a nebezpečné prostředí se jedná, kdy jediná chyba může zničit mnohaměsíční úsilí, vyvolat maximálně shovívavý úsměv. Kovbojové se řadí do tohohle proudu francouzské kinematografie, která se pokouší vyrovnat s novou etnickou a multikulturní situací ve Francii. Pravda, ne úplně přesvědčivě, ale když nic jiného, aspoň nastoluje nové otázky. Osobně jsem měl ne snad zásadní, ale přece jen problém s útržkovitým způsobem vyprávění, kdy se přeskakovalo o několik let a nemohl jsem se vyvarovat pocitu, že to nejdůležitější se stále řeší mimo objektiv kamery. Existuje řada titulů, která se s podobnou problematikou vyrovnává po umělecké i obsahové stránce lépe. Doporučit se dá Bez dcerky neodejdu, Boží koně a mnohé další. Celkový dojem: 55 %. (12.09.2018)

Chvíli mi trvalo, než jsem si zvykl na formu vyprávění, která neznatelně posunovala čas klidně i o roky dopředu, aby odvyprávěla do konce už dost tak komplexní příběh. U něj jsem se opět ubezpečil, že Francie je aktuálně nejaktivnější zemí, která filmově zbrojí proti Muslimům. Zřejmě je to to poslední, co si vůči situaci v jejich zemi můžou dovolit. A tady se s tím opravdu nesrali, to se musí nechat. Nicméně klobouk dolů za to, že režisér se nebál snad takových 20 let vyprávění smrsknout do necelých dvou hodin a ještě příběh vyprávět nejen ve Francii, ale i na Blízkém Východě a zahrnout do příběhu jednu výraznou hereckou americkou persónu, která do filmu velice zajímavě vstoupila, aby z něj zase velice nenápadně vystoupila. Nebýt sem tam zbytečně dlouze rozvleklých scén, bylo by to na pět hvězd. To jsem si ale uvědomil až v závěru, který mě totálně sejmul. Konečně tedy zase Francie, která na plno odvedla svojí práci. (22.10.2016)