Paradise Trips

Pro mě velmi povedené komediální rodinné drama z prostředí freečkařů. Scéna mě blízká, i když tento rave festival byl pro mě silně diskotéková záležitost, osobně mám raději radikálnější a ještě alternativnější pojetí freečkařské kultury, atmosféra je tu skvělá. Stejně tak vývoj a zakončení celého příběhu, který zobrazuje střet dvou totálně protikladných světů, jež nakonec naleznou společnou cestu, z pohledu diváka mi vše absolutně vyhovovalo. Mario už absolvoval hodně výletů, ale tento trip jeho vnímání uzavřeného světa i zorničky řádně rozšíří. Film možná také odkazuje na jakousi rodičovskou nezodpovědnost zúčastněných dredařů, pro které je nespoutaná zábava, navíc určitě plná všemožných drog, přednější než vlastní potomci (ústřední partnerská dvojice či postava Cindy). V očích široké veřejnosti se tento obraz poskládá snadno, nicméně i mezi těmito lidmi, s alternativním pojetím žití, existuje silné rodinné zázemí, možná ještě silnější než v konzumně materiálním světě, kde se štěstí a radost zhmotňuje do všemožných, stále nových výrobků, které se vlastně už při koupi mění v odpad. Lidé jsou pevně spojeni s přesně nastavenou mašinérií systému, jenž si nás pěstuje ve školách, fabrikách, na úřadech i kdekoli jinde a který nakonec poháníme tím, že si plníme prázdné a nahodilé touhy, jež nás nijak duševně neobohatí a většinou ještě zkazí již tak rozmařilý a nalomený charakter člověka, způsobený vysokým životním standardem, jehož se nikdo nechce vzdát. Tento film tak hluboko nejde, vlastně je v tomto směru dost povrchní, maminka dokonce synáčka "obohacuje" botami nike a krmí happy drogami od Coca-Coly a McDonalda, ale myšlenku v tomto směru určitě nabízí. (17.03.2018)

Mário, ktorý je jednou nohou dôchodca, si užíva posledný trip a práve ten vyváži všetky tie predchádzajúce. Nudné pravidelné cesty starších ľudí osvieži záverečný trip na hudobný festival, kde ožívajú spomienky, pocity, vzťahy, roky nevypovedané slová. Myšlienka pekná, oddychové tempo a pár prázdnych miest vytvorili priemerný film na jedno pozretie. (12.03.2020)

Na tento film jsem se dívat zřejmě omylem. Starý řidič autobusu se dostane do skupiny asociální mládeže, která jede na jakýsi festival v duchu bývalých hippies a jejímž jediným heslem je absolutní volnost, kde neplatí žádný zákon. Mario kdysi udal svého syna, který se stal drogovým dealerem v domnění, že ho nějaký čas v kriminále převychová. Nestalo se tak a došlo naopak k absolutnímu odcizení a nenávisti. Jednoznačně jsem ovšem stál na straně Mária a scénář všechnu ideu pohřbil tím, když se Mário po jakémsi fetu začal včleňovat mezi tuhle mladou sebranku. Je to asi pohled do reálií tohoto odporného zkaženého světa 21. století s jeho postojovým liberalismem... Hnus. (10.03.2018)

Hrozně mě potěšilo prostředí, ve kterém se film odehrává. Nepamatuju si totiž, že by někdy někteří tvůrci téma svého filmu situovali do psytranceového festivalu. V rámci prostředí má u mě film velké plus, díky kterému jsem měl chuť film dokoukat. Zbytek je rodinné drama, které je standardně průměrné a vůbec nikam se neposune. Závěr je třeba vysloveně na facku. (18.03.2018)

Já vlastně ani pořádně nevím, co mě přimělo ke zkouknutí poměrně neatraktivní komedie. Buď mám nějakou skrytou vášeň k filmům o autobusácích, nebo jsem byl zvědaví na další adaptaci střetu zarudlého stáří s bohémským mládím, nebo jsem prostě jen neměl na večer lepší plán. Každopádně jsem čekal něco malinko jiného, ale to bude zřejmě tím, že jsem příliš pečlivě nečetl obsah. Zpočátku jsem se opravdu dost nudil a nemálo trpěl. Na jakési rodinné drama jsem nebyl vyloženě zvědavý. Spíše jsem se hodlal zasmát. Vtipu film moc nepobral. Občas vystrkují růžky jakési záblesky černé, respektive spíše jen šedé, komedie. Nějak více vtipné byly snad pouze před závěrečné halucinace a dědkovo paření. Na jedno zkouknutí je to snesitelná záležitost, přičemž člověk alespoň nahlédne pod pokličku zemi s vůbec nejlepším filmovým průmyslem - nejúžasnější Belgii. Protože mám úžasnou náladu, tak dám šeredné dva kousky. Opravdu není oč stát. (17.06.2016)