Hasta la vista!

Když to běželo v kinech, zaujalo mě to svým námětem, ale ne natolik, abych se přiměl na to jít do kina (co si vybavuji, odradilo mě myslím hlavně obsazení - och ano, jsem příšerně povrchní, ale od herců očekávám, že se na ně bude dát dobře koukat, což v případě tohoto filmu teda fakt neplatí o nikom). Když se nyní - po téměř 3 letech od české pemiéry - naskytla možnost to vidět, zvědavost nakonec zvítězila a film se mi vcelku líbil, ale že bych z toho byl vyloženě odvázaný, se tedy rozhodně říct nedá. Film to jistě není špatný a divácky je podle všeho velmi vděčný - (zdraví) lidé milují podobné dojemné bijáky o postižených, viz třeba fenomenální úspěch snímku Nedotknutelní z téhož roku. Mě ale zas tak neberou, protože mi přijde, že jejich tvůrcům jde spíše o to, zrovnoprávnit postavení handicapovaných a bořit klasické předsudky s nimi spjaté - jakoby "ušlechtilé" ambice přebíjely ty filmařské. Proto mi přijde, že se lidi ve vztahu k tomuto typu filmů spíše polarizují do svou skupin - jedni tyto filmy nekriticky vynášejí do nebes a upřímně se u nich dojímají, zatímco druzí dávají najevo své cynické já a těmto filmům vyčítají, že podle nich "hrají na city". Pravda bude asi někde uprostřed, ale je podle mě skutečností, že - odmyslím-li si asi záslužnou (?) skutečnost, že film otvírá velké tabu sexuálních potřeb handicapovaných - mi tento film po řemeslné stránce moc zdařilý nepřijde. Humor mi přijde spíše nevtipný, dialogy celkem slabota, závěr je dost předvídatelný, a nějaké větší emoce to ze mě nedostalo, protože jsem si k žádné postavě nenašel moc sympatií (dílem asi hlavně kvůli zmiňovanému nesympatickému obsazení). Pokud bych měl tento film srovnat s nějakým podobně laděným filmem stejného stáří, vybaví se mi snímek Vincent jede k moři, který se mi tedy líbil o poznání víc. Za mě spíše blazeované 3 hvězdy a delší zamyšlení nad tím, jestli v mém případě nebude lepší se podobným filmům do budoucna vyhýbat, protože u sebe začínám pozorovat alergii na filmy, které mi na příkladu nejrůznějších postižených a smrtelně nemocných nešťastníků předkládají tezi, že bych si měl vážit života a užívat si každého dne a toho, že jsem zdravý, blá blá - k čertu s tak neobjevnou filmařskou výpovědí, na to bych vážně sám nepřišel! Jako by to, že se budu v kině dojímat nad osudy nějakých vymyšlených postav, mělo snad změnit svět nebo můj život k lepšímu! Chovám o tom stejné pochybnosti, jako o možnosti, že by zhlédnutí takového fimu mohlo někomu vlít do žil novou chuť do života, pokud se mu jí zrovna nedostává - u sebe teda nic takového nepozoruji ani omylem, spíš naopak. Tvůrci těchle flmů si možná ani neuvědomují, co všechno s nimi mohou způsobit (představa zástupů paraplegiků, kteří se po zhlédnutí tohoto filmu začnou dožadovat svých "sexuálních práv", ještě patří k těm nejmírnějším, které mi tanou na mysli). (18.09.2015)

Veľmi rozpačitý snímok. Porovnávačke s Nedotknuteľnými sa asi nevyhne. Tamto bola tiež dobrá blbosť, ale mala viac svetlých a zábavných momentov ako toto. Tu sa veľmi ide po citoch, čo po asi hodine už prestane diváka baviť. Kopec absolútne nepotrebných scén ( sprcha) ma unudilo k smrti. Fakt kvalitne spravené bola tá atmosféra v bordeli. Herci fajn, celkom vierohodne hrali. Neviem, nejak sa ma to nedotklo. 2 z 5 (10.01.2013)

Jestliže jsem předchozímu filmu se stejně handicapovanými lidmi a se stejnou nosnou myšlenkou dala pětku, tak tady rozhodně nemůžu jít níž. Je to pech, pokud je mladý člověk postižený a je jedno jakým způsobem. Naučit se s tím žít vyžaduje hromadu vnitřní síly, což si my relativně zdraví lidé neumíme ani představit. Ale pokud to dokáže takový člověk snášet alespoň s malou špetkou humoru, kterou jsme mohli vidět v Hasta la vista, tak je ten život přece jen trochu snesitelnější. Tahle trojice mladíků na cestě do "bor...bungalovu" mně byla moc sympatická a myslím, že se belgičanům skvěle podařilo vše ukočírovat v akorátních mezích, týkajících se tak citlivého tématu. Tak jako konec byl dost předvídatelný, tak jsem ale nepředvídala, že z tak ze začátku protivné Cloude bude nakonec docela fajn sympaťačka. Výborná road movie, kterou budu určitě doporučovat. 90% (02.10.2012)

Solidní práce. Vozíčkářské Prci prci prcičky ve velmi kultivovaném duchu a se spoustou nepříjemných podtónů a minimem žebrání o soucit s hendykepovanými. Škoda trochu pracovního střihu a iritujícímu sklouzávání k sentimentální roadmovie, ale na to, jak je to předvídatelné, to vlastně udržuje obdivuhodné dekórum. Šlo z toho ale nepochybně vytěžit víc - hlavně z výtečně zahraných postav, jimž vévodí vrcholně nesympatický asociální, panovačný a frackovitý Philip. (20.09.2012)

Road movie s trojkou handicapovaných a supersize řidičem. Tak to můžu! Výlety ve filmu mají smysl pouze tehdy, když je v nich buď hromada hádek a otravných harantů, kteří kazí rodinnou pohodičku, nebo jako zde – partička handicapovaných „komiků“ vyráží zamrdat. Už to samo o sobě je docela sci-fi myšlenka, uvážíme-li, že Phillipe je kvadruplegik, a patrně jediným funkčním orgánem kromě hlavy je právě sexuchtivý genitál. Nebo možná ani to ne, nakonec totiž zjistíme, že o samotný sex v tomto snímku vlastně ani tolik nejde, protože většina toho, co vás pobaví, se děje už na cestě samotné. Mě naprosto dokonale dostal svým bezprostředním humorem a až pitomoučkým laskavým srdcem slepý Joseph, postavička komická vzhledem, hláškami a svými neustálými nehodami. Phillipe je zase sobecký neurvalý cynik a Lars dojemný hezounek s pohnutým osudem. Pro každého něco. Nějaký velký myšlenkový přesah v tom nehledejte, ale jako komedie mě to rozhodně nezklamalo. Navíc je vždycky příjemné vidět, když si handicapovaní lidé umí dělat legraci i sami ze sebe. (05.09.2012)