Stranger Things

Vzpomínám si na prastarou silvestrovskou scénku, kde měl "z voleje" hudební skladatel složit na počkání hit. Začal používat úryvky známých melodií nejrůznějších žánrů s vysvětlením, že než to posluchač pozná, musí tvůrce přeskočit jinam. Tenhle problém Stranger Things neřeší. Naopak hrdě se hlásí ke svým východiskům v podobě divácky profláklých žánrovek 80. let a atmosféře tajemnem a paranormálními jevy plných spielbergovských podívaných. A nepřekvapivě to funguje. Nadšení diváci si vyměňují informace, kolik že to poznali filmových a seriálových odkazů v tom kterém díle. Téměř nikdy jsem se nenechal unášet nostalgií, navíc spielbergovské osmdesátkové motivy a la E. T. mimozemšťan na mě dnes už opravdu nepůsobí, při pokusu zhlédnout po letech ítýho jsem se zakuckal z té přeslazenosti a naivity rodinné podívané a vzdal to v polovině. Stranger Things hodnotím jako nijak zvlášť skvěle natočenou popkornovku, která spíš mechanicky přebírá osmdesátkový styl a oblíbené motivy ze sci-fi dobrodružných podívaných, než aby s nimi nějak kreativně pracovala. Je to beze sporu řemeslně slušná podívaná, ale zjevně šitá na míru dětskému publiku a pamětníkům ovládaným nostalgií. Postava Winony Ryder, která diváky lapá na gejzír emocí, mi byla podobně protivná jako seriálovým fanouškům Breaking Bad postava manželky Walta Whita. Navíc s přibývajícími díly jsem pociťoval, že rozehraná partie se ubírá jiným směrem, než bych doufal a ocenil já. Za sebe bych si přál, kdyby celý seriál pracoval pouze s náznaky a očekáváními a neukazoval explicitně potvoru z jiné dimenze. Tři hvězdičky nechávám, protože zbytku rodiny byl seriál o poznání sympatičtější a ten pocit sounáležitosti, kdy se jednou za čas můžete sejít všichni u jednoho televizoru, není k zahození. Druhou sérii bych už ale vážně dát nedokázal. Celkový dojem: 55 % (17.02.2018)

Když To potkalo Poltergeista a urputně se snažili jít rovnou na Věc. Od kýčovitě debilního Super 8 tu podobné retro nebylo a je moc milé, že tvůrci dali tentokrát šanci předvést se před kamerou i ozářeným dětem s genetickými deformacemi. Sehnat do kupy takovou partičku malých mutantů, to určitě dalo zabrat a musím říct, že skoro všechny ty příšerky hrály přirozeně a jako o život, tíseň a občasný strach předstíraly věrohodně, asi proto, že se celé natáčení opravdu bály, aby jim Winona v nestřeženém okamžiku náhodou nevykostila šrajtofle. Ta hbitá čorkařka si jako jediná celou dobu patrně myslela, že ji konečně angažovali do Šejxpíra, tudíž je přirozená asi jako Tříska v Terminátorovi, a místy způsobuje divákovi až svědivou vyrážku. Pravdou je, že to má pár roztomile nostalgických hororových momentů, ty jsou však z větší části vyvatěny otravným infantilním čurákováním pizizubých, pydlookých a jinak znetvořených dětí, které jsou navíc mnohdy obludnější než to interdimenzionální monstrum s kousací hlavou, co se tam občas sporadicky mihne. Takže se jedná jen o retroparazitující, sterilní a anemickou kokotinku, byť hezky natočenou a až na tu chmatavou Řidičku výborně zahranou, jež si klade za cíl vybubat pár citlivých bukanýrů a kojících matek, aby tu pak z toho udělali málem nejlepší seroš evrmejd. A to je opravdu až příliš přehřáté a laktačně hysterické. (03.08.2016)

„Joyce, tohle je Hawkins, jasný? Víš, co nejhoršího se tady stalo za čtyři roky, co tu dělám? Víš, co bylo nejhorší? Když sova napadla Eleanor Gillespieovou, protože si myslela, že má na hlavě hnízdo.” Jenže Will se skutečně ztratil, toulající se vyholená holčička je skutečně zvláštní a v laboratoři tajné organizace sídlící za městem se skutečně dějí podivné experimenty. Solidní dávka odkazů na slavná díla 80. let a pocta sci-fi kouskům i mysteriózním hororům dané doby jsou tady. Hned z úvodu bylo patrné, že jde o seriál, který divák musí sjet za pár dní/večerů. S minimalistickým obsazením a na malém prostoru si s námi pohrávalo komorním postapokalyptickým survivalem Hidden bratrské duo Matt a Ross Dufferovi už v roce 2015. Mělo za sebou podíl na několika krátkometrážních horůrcích. Tímhle ovšem vyvolalo solidní humbuk. I když si pořád myslím, že dějově bychom se v případě první série vešli do pěti dílů. Určitě se objevují lehce klopýtavá klišé, opadnutí napětí někde v polovině série a hlavně několik momentů, u kterých mi prostě chybí logické souvislosti. Šerif David Harbour se v roli každopádně našel, skvostní jsou i šišlající kudrnáč, „šéf“ bandy Mike nebo „jedenáctka“ hrající očima (zasloužené skloňování jména Millie Bobby Brown). (25.09.2019)

Po 2 sériách: Odjakživa som bol skôr zastáncom názoru, že decko na javysko ani plátno nepatrý, (ajkeď som sám hral divadlo od 6tich), pretože neni emočne dosť zrelé k vyjadreniu jemu cudzích pocitov. Výnimky sa vždy našli, ale obsadenie Stranger Things môj názor úplne zmenil, pretože toľko výnimočných hereckých výkonov od detských predstaviteľov som naozaj nikdy neviel. Naviac sa tu párujú staré dobré postupy s novými technickými vymoženosťami, a výsledok je pre mňa plnohodnotný. Scenár je skvelý, a spracovanie je viac, než filmovej kvality. Chcem okamžite ďaľšiu sériu! 100% (07.11.2017)

Unikátna multižánrová záležitosť a emocionálna horská jazda plná pútavo prekreslených charakterov, ktorá je ďaleko viac ako len nadšenou poctou osemdesiatym rokom. i napriek citeľnej inšpirácii brakovými horormi a dobovými sci-fi totiž nepostráda to hlavné - vlastnú tvár a zmysluplný vývoj. Aj keby už bratia Dufferovci nikdy nič nevytvorili, som si istý, že vďaka Stranger Things sa na nich nezabudne a ostanú navždy zapísaní v pamäti divákov. (12.07.2019)