Dveře do ticha

Poslední, velice průměrný, thriller "shockera" Lucia Fulciho. Režisér na stará kolena kašle na jeho oblíbené gore-splatter scény a příběh se snaží vystavět klasicky. Bohužel, já mám na jeho filmech rád právě rád ony scény, protože Lucio není až tak dobrý vypravěč. Ve výsledku to nakonec dopadlo, tak že celý snímek sledujeme unylého Johna Savage, který jede od někud nikam. No a já se díky tomu nudil celou stopáž. Na danou tématiku raději doporučuji o několik tříd lepší Dead End. (05.10.2009)

V rámci filmografie Lucia Fulciho, sprzenej zopár shitovými horormi, ktorého ho paradoxne najviac „preslávili“ (a uvrhli do tieňa béčkového brakmejkra), sú Dvere do ticha nadpriemernou ukážkou jeho talentu vo vytváraní atmosféry a práce s kamerou a výpravou. V tomto prípade hlavne exteriérmi. Škoda, že pointa je jasná prakticky od úvodných titulkov a v poslednej tretine sa film začína vliecť. Veľa toho ale kompenzuje obstojný John Savage, z ktorého kamera prakticky nespustí oko. (13.02.2009)

Tak tohle se nepovedlo. Za mě strašně nudnej a hlavně předvídatelnej film. Navíc jeho hlavní postava Melvin(John Savage) mě neskutečně iritovala. Jde o poslední film Lucia Fulciho a za mě tohle nebylo zrona důstojný rozloučení s filmovým světem. Naštěstí má Fulci ve svý filmografii i vydařenější kousky kvůli kterým si ho budu pamatovat. Tohle je u mě jen za 1hvězdu. (11.12.2023)

Nadarmo je auto, umožňujúce pánovi Melvinovi neustálym presunom zdôrazňovať aktivitu životného behu, keď všade je to tak... rovnaké. Blokované. Nie, to nie je sen, to je zhmotnená realita snového nepokoja. Ulice zaváňajú opustenosťou, akoby mali každú chvíľu splynúť s bažinami navôkol. Všade mosty. Prechody, za ktorými je prekvapenie v podobe tej istej krajiny. Ilúzia uvoľnenia zo zovretia prašivých náznakov pomocou životodarnej sily párenia sa tiež nekoná - sexuchtivá černoška dá len prísľub budúcich objatí a pokus s prostitútkou končí zlyhaním. Pri jednej z recenzií filmu Smrť v Benátkach od Luchina Viscontiho som čítal o posloch smrti, naznačujúcich hrdinovi záver. Tento film bol preplnený poslami prechodu (či už postáv alebo vecí) do prasknutia a písať o nich by sa rovnalo detailnému prerozprávaniu deja. Fulci svojou labuťou piesňou "hravo" ukázal, prečo väčšina jeho tvorby bola zároveň niečím viac než súborom krvavých fliaskaníc. (04.09.2009)

Lucio Fulci zvolil ve svém posledním hororu netradiční ztvárnění psychického nátlaku. Neustálá blízkost smrti je tady zcela patrná. Zvlášť, když si ta " žena v bílém " svého budoucího klienta, nenápadně ohlídala.A mít neustále v blízkosti pohřební vůz v jehož útrobách se dají tušit jeho vlastní ostatky,to vůbec není příjemné,takto prožítých několik posledních hodin Melvinova života. Co proboha provedl ten muž,tak strašného,že musel tolik vytrpět? (11.11.2008)