Cézanne a já

Kniha obrazů. Košaté věty, plošné malby. Ó, titáni. Staří velmistři, přátelé hašteřiví, kteří jste si vzájemně inkoust a barvy lítě rozlili. Rozlehlé krajiny duše. Volné ruce. "Kuchařka" esence komodit. Emoce stránek rozdírající plátna imprese. Svazek lidského náboje, glórií. Kaňka, otisk aféry pamětí v prostoru soukromí univerza šťavnatých osobností zůstávají. (15.02.2019)

Dal som tomu prvú polhodinu. Vážne som sa snažil to pozerať a dostať sa do deja. Neuspešne. Toto je film pre milovníkov umenia, maliarstva, ktorý sa chcú dozvedieť niečo viac zo života toho maliara, neviem ani ako sa volá. A pre milovníkov bohémy, aby videli, ako ich hrdinovia žili. Aj keď títo umelci si žili nad pomery. ODPAD! (14.06.2019)

Film o přátelství dvou silných, múzou políbených, osobností. O bezvýhradném přátelství, které snese vzájemnou drtivou kritiku i běžné, žabomyší, rodinné třenice, však přesto dojde ke kolizi... Moc pěkný film, který více osloví diváka, který se o impresionisty a o knihy Émila Zoly zajímá. Vše podstatné se děje v rozhovorech. Guillaume Gallienne je v roli Cézanna úžasný, prostředí, v němž se natáčelo je tak typické, to vše s krásnou hudbou. (17.02.2019)

----- "Chtěl bych malovat tak, jako ty píšeš." ----- Nevím, zdali zjistíte něco zásadního o životě a díle obou umělců, ale možná se dozvíte to podstatné o jejich přátelství, které se postupem času stávalo čím dál více zatěžující ... pro obě výrazné individuality. Možná i proto, že Émile Zola pocházel z nuzných poměrů, tudíž byl daleko otužilejší vůči neúspěchu nežli Paul Cézanne, který vyrůstal v blahobytu, nedotčený nepřízní osudu. Záleží na vás, jestli se spokojíte s maličko nesoustředěným obsahem, který ze zdánlivě nahodilých, leč živoucích útržků jejich osudů skládá pestrobarevný obrázek jejich celoživotního vztahu ... tak jako slunce, které si v tvůrčím zápalu neúnavně, i když trochu roztržitě pohrává se světlem a stíny na tváři krajiny. (21.02.2019)

"Jdi malovat, já musím psát" (začnu podobně jako pakobylka **** citací) - to si dovednou říct pouze skuteční přátelé. Málo kdo však tušil (zpočátku ani Danièle Thompson ne), jak blízcí si oba po celí život byli, Jistě, přátelství, které vyrůstá v dětství je nesmrtelné. Přetrvává, i když jsou přátelé odděleni místem, společností, či smrtí. Pokud se to děje běžným lidem, příliš pozoruhodné to není. Zde se však jedná o dva umělce, spisovatele a malíře, kteří při hledání nových cest překročili běžný horizont - pokud byl Zola naturalista, pak jím byl i Cézanne (v titulcích "Cezanne et moi" chybí příslušné diakritické znaménko). Film začíná břitkou diskusí o poslední Zolově práci (L'Œuvre - Dílo, 1886), k níž se po vzpomínkách z mládí zase vrací, aby pokračoval až do Zolovy poslední návštěvy v Aix-en-Provence, kde se Cézannem vyrůstali. Pozn. 1: Cézannovo dílo je vysoce ceněno nejen milovníky umění, ale také současnými filosofy. Deleuze a Gauttari (Tisíc plošin, str. 338) například takto: "Možná až u Cézanna skály existují už pouze silami vrásnění, jež zachycují krajiny magnetickými a termickými silami a jablka silami klíčení. - nevizuálními silami, které byly přesto učiněny viditelnými. Pozn. 2: Jejich příběh je protkán několika ženami, které buď nebyly výrazně podány, nebo jsem je příliš odsunul do pozadí. Pozn. 3: Divím se, že už jsem si dávno nekoupil domek někde v Provence, nechápu, proč ho musím mít v Extremaduře. Zatím ho mám bohužel jen na Veselíčku. (26.02.2019)