Insidious: Poslední klíč

Další z letošních novinek, do které jsem šel s velkými obavami. Ne, nejsem žádný strašpytel, ale pomalu uvadající kvalita jednotlivých dílů mi vysílala jasné signály. První Insidious byl velmi podařený filmeček, který si získal mé sympatie a ani dvojka nebyla vůbec špatná. Zaujal mě samotný příběh i tajemství okolo ženy v černých šatech a rovněž Parker Crane. I proto jsem se těšil na třetí díl, který už však spadl na samou hranici průměru a děj se stočil úplně jiným směrem, než by mi bylo milé. Takže do čtverky se mi popravdě už ani moc nechtělo, protože se dost často stává, že každý další díl už je jen příživníkem na slávě svých předchůdců. Tady se naštěstí ukázalo, že Leigh Whannell ještě nevypálil všechny ostré náboje a pokusil se již pomalu skomírající příběh ještě trochu oživit. Nápad s minulostí jedné z hlavních postav předchozích dílů byl super. Dokonce se mi líbila i přítomnost nové temné bytosti (KeyFace). Sice jsem se z ní neposral strachy, ale byla vcelku dobře zpracovaná a jistě nejednomu slabšímu jedinci pěkně pocuchá nervy. Dokonce jsem se tu několikrát setkal s velmi příjemnou atmosférou a nechybělo ani ono pověstné napětí. Bohužel nechybělo ani několik nezáživných pasáží a poněkud nelogických prvků. Dvojka pomocníků už nebyla tak vtipná a místy spíš připomínali páreček retardů, ale ani Specs se nevyhnul dramatickým okamžikům, což bylo fajn. Jinak co se hereckých výkonů týče, tak k těm nemám větších připomínek – většina odvedla slušný průměr – což jsem ani neočekával. Byla jen vážně škoda, že to v některých chvílích dost skřípalo. Dle mého je čtyřka na naprosto stejné úrovni jako trojka. Tudíž čistý průměr. 50% (24.11.2018)

Zkurvený děti v kině. Cinema City Pardubice, teď. Lidi jsou dobytek, zasranej, nevychovanej dobytek. A film taky slabota. Když už jsem po delší vychladnul, vrátím se k filmu jako takovému. Bez Wana na režisérské sesli to nemá po hororové stránce co nabídnout. Scénář sahá do komedie až příliš často a vzhledem k nízkému levelu strašení je to velký nepoměr. Občas mám humor v hororech rád, aby člověk při kadenci strachu měl čas vydechnout. Ale zatímco třeba v Lights Out je komediální jen jedna scéna a nahuštěné It občas rozčísne nějaká Ritchieho hláška či samotný Pennywise, tak v posledním Insidious je prakticky půlka filmu komedie v čele s hláškujícím duem lovců a strašení je sakra málo. Ani protkanost děje už není z daleka tak zajímavá, hudba neděsí a démonicky nenahaní husinu jako Bisharova pekelná nota v prvních dvou dílech. A když už se vám na chvilku sevře srdce a daří se atmoška, vteřinu na to máte buď nemístný vtip, nebo laciné finále kopírující kung-fu bordel ze trojky, kdy se s démony prostě mydlíte jak Walker Texas Ranger s laciným kaskadérem. První dva díly miluju, ale i když je čtyřka značně lepší než trojka, bez Wana to nemá šťávu a na špičku ztrácejí poslední díly s dechem. Sice se těšim na klidnou domácí projekci bez chrochtajících, křoupajích a hihňajících vypíčených puberťáků, ale víc jak 60% ze sebe stejně nevymáčknu. Mrtvá frančíza. (04.01.2018)

Snad už poslední Insidious je tu. Ne, že by mě to už nebavilo, ale není tam už moc co vymýšlet. příběh trochu skáče mezi 50. léty a současností, ale většina se odehrává v roce 2010. Opět sledujeme příběh Elise a odhalujeme její minulost. Měla opravdu těžké dětství. Zbytek příběhu je pak v Novém Mexiku. Najdeme tu i pár zajímavých zvratů a lekaček. Jinak je děj celkem obyčejný. Snad už tedy naposledy. "Odpusť mi, Anno. Zklamala jsem tě." (13.05.2018)

Je s podivem, kam až se dá recyklovat už takhle recyklovaná série o bubácích. Insidious vsadil na kartu jistoty, když hororově vyprahlému, ale zároveň také z velké části negramotnému publiku naservíroval pohádku na pokračování o lovcích duchů. Pak se není čemu divit, že v současné době jsou velebeny podobné rychlokvašné hrůzy (ještě společně s Conjuring nebo Annabelle), které zneužívají divákovy benevolence, přičemž na klasiky žánrů se neprávem zapomíná. Již čtvrtý díl tohoto večerníčku přináší v podstatě stále tu stejnou šablonu - aby taky ne, kdyby měli tvůrci potenciál přijít s něčím novým a neotřelým, asi by se nezahrabávali s touhle duchařskou frenčízou. Čili pokud jste viděli kterýkoli s předchozích dílů, zhruba víte, o co půjde. Model křivda => bubák => hledání bubáka => bloudění na onom světě => odstraňování křivdy / bubáka => zadní vrátka pro další díl, jsou zřejmě nějaké zaklínadlo, bez kterého se soudobý horor podobného ražení zřejmě neobejde. Co však musím pochválit je stále vysoce kvalitní produkce, což je téměř zázrak, neboť film byl údajně natočen za 10mega usd. K dobru rovněž připočítávám několik lekaček, u kterým jsem se lek jak zmrd. (16.05.2018)

Zas o kousek méně strašidelné, ale pořád hodně kvalitní pokračování se stále parádní Lin Shaye. Ač film až tak moc neděsí, atmosféru to umí navodit řádně hutnou a vizuálně je určitě na co koukat. Nechybí ani nenucené pokusy o humor, které to příjemně odlehčují, byť pochopím, že budou ne každému úplně po chuti. V rámci žánru to navíc není úplně nenápadité a i když twisty na zadek vyloženě neposadí, tak přeci jen dokáží diváka překvapit. (25.06.2018)