Osudový dotek

Pokud mě v poslední době nějaký film opravdu dostal, pak je to rozhodně Osudový dotek. Hodně jsem o něm slýchal, samozřejmě jen chválu, a byl jsem zvědav jakými kvalitami tento snímek s nezajímavým příběhem opravdu disponuje. První pátrání ve videopůjčovně nevedlo k ničemu, ale hned na podruhé jsem si film s radostí odnášel a netrpělivě se připravoval na možnost, že to až tak dobré nebude. Právě tahle připravenost se mi vyplatila, neboť Osudový dotek není nijak úchvatná podívaná, přesto jím jsem však okouzlen. Dojemný příběh muže, jenž se snaží zachránit sebe a své přátelé a je vždy nucen proto něco obětovat mne dokonale zasáhl. Jedinou chybou je nejspíše jeho povrchnost. 70% (04.06.2006)

Jak ochránit lásku? Zabít ji. Jak zabít historii podle Raye Bradburyho? Zašlápnout motýla do bahna. Jak zabít divákovo kritické myšlení? Zabalit tisíckrát viděné do přiměřeně pohledného obalu a ovázat pentlí o lásce osudové jako pohled Medúzy a dotek... medúzy, ne motýla. Neobeznámena s filmografií Ashtona Kutchera (a bez potřeby zvedat si sebevědomí verbálními kopanci do lidí úspěšnějších než já) a hodnocením na ČSFD jsem se bez předsudků a a očekávání mrkla a po mrknutí na ČSFD přemýšlím, kolikadenní pracovní neschopnost mě bude stát spodní čelist, která mě po tom pádu až do sklepa mezi klíčící brambory docela bolí. Dávno jsem se smířila s tím, že moje inteligence neodpovídá rodovým dispozicím zmíněným v předchozím komentáři a dosahuje právě tak té sklepní úrovně, takže mě fakt, že můj intelekt při zadání úkolu: "Koukej přestat chrápat a odpověz, co dělá v čestné dvoustovce film, co se skládá z jakž takž slibné první půlhodinky a zbytku sestávajícího z pastelového pekla, zvratů tak předvídatelných, že by je předpověděl i cvrček v kómatu, časových paradoxů tak průhledných, že moje nejnemravnější blůzka proti nim vypadá jako oděv speciálně navržený pro řád feministických jeptišek, logiky tak postavená na hlavu, že z toho bolí oči i mě, kterou kdysi při hodině výrokové logiky chtěla profesorka matematiky zavraždit, protože i vězení na Ďábelských ostrovech bylo podle jejích slov příjemnější než snaha mě něco naučit, psychologie na úrovni někde mezi telenovelou a průměrnou fanfiction, splácanin, s kterými by si 12 opic hrálo vybíjenou a Donnie Darko by si s nimi otřel... krev z nosu, hrdiny tak necharismatického, že se slovo charisma při jeho spatření dalo na útěk a zastavilo se s prosíkem u Michala Davida, aby ho vzal pod svou ochranu, hrdinky s hloubkou rozšláplé banánové slupky, po které právě v temné uličce uklouzla něčím velmi ošklivým nakažená prostitutka, přitažlivostí panáka ze slámy a vnímavostí mého kocoura poté, co se v nestřežené chvíli dostal ke zdroji pivní pěny, konce, při kterém si už scénárista natolik nevěděl rady, že nám pokaždé nabízí úplně jiný," padl na kolena, sepjal ruce a začal prosit: "Nech mě, já jsem jen takový maličký a bezbranný a na tohle nestačím, kdyby šlo o to, do jaký hospody dneska půjdem a o to, že když usnem, tak se nesmíme zapomenout probudit a že po nádechu musí následovat výdech, to už bych nějak zvládnul, ale tohle ne, to je moc těžké, to je hrozné, mě z toho všechno bolí a bojím se a chci k mamince, búúúú, áááááá...," nijak nebolí. Stará moudrost totiž praví, že člověk si zvykne na všechno a tak jsem si na to, že hodnocení některých filmů jaksi nepoberu, na debilní české názvy nejen některých, ale asi už většiny zahraničních filmů, a na to, že z nejednoho zdánlivě osudového doteku se vyklube jen zašimrání motýlích křídel na tváři a zůstane z něj v nejlepším případě vzpomínka na jedinou píseň, už docela přivykla, protože co naděláme, all of the stars are fading away. Některé až moc rychle. (01.07.2008)

Docela zklamání. Čekal jsem zajímavou podívanou alá Donnie Darko, ale kdepak to. Osudový dotek je lehce sledovatelnou báchorkou zaměřenou na nenáročné mladší publikum, přičemž hrátky s časem tu jsou pouze na efekt a nemají žádnou hloubku. Dívat se na to určitě dá, ale mojí srdcovkou se TBE určitě nemá šanci stát. (24.09.2008)

V roce 2004 a 2005 vznikly tři opravdu výborné filmy na stejnou tématiku. Svěrací kazajka, Hranice života a výše jmenovaný Osudový dotek. Podobní, ale každý naprosto o něčem jiném a proto se to nedá srovnat. Ale i kdybych musel tak bych souhlasil s tím, že tento je ze třetice nejlepší. Ashton Kutcher, herec, kterého bych si v takovém filmu opravdu nedokázal představit, ale opak je pravdou a on zahrál opravdu úctyhodný výkon, který filmu patřičně zvyšuje na kvalitě a pokud si na něj vzpomenu tak na úkor tohoto filmu. Příběh je nasnímán pro diváka opravdu nádherně a příjemně ubíhá...a dává divákovi čas na to aby si to patřičně urovnal v hlavě. Velice zajímavý film, který vtloukává divákovi hřebík do hlavy a je poté těžké ho z něj jen tak vyndat. (23.09.2006)

Na úvod dvě z filmu vzešlá ponaučení, která jsou pro nás už stejně pasé: Pokud budete v dětství říkat všem, které máte rádi, že je nenávidíte a že jim vyvraždíte rodinu, budete žít spokojený život a taky nikdy jako děti netočte nazí Robina Hooda, obzvláště ve sklepě.. Docela nadhodnocená záležitost, která každou další cestou do Evanova paralelního vesmíru ztrácí dech a nápaditost takovým způsobem, že jsem asi tak u čtvrtého "božského zásahu" už měl nutkání hodit mu ty sešitky do hořícího krbu, nicméně pěkná vězeňská hláška ("Shit on my dick, or blood on my knife.") a hlavně open ending s Oasis to nakonec vytáhli na nikterak zářivé čtyři hvězdy. A název Osudový dotek? Tak to je jen další úkladná vražda českých distributorů.. Chápu, že "Motýlí efekt" není dvakrát atraktivní, ale Osudový dotek zažil Ashton KutchMoore leda tehdy, když mu na párty, kdy se ještě osobně neznali, šáhla Demi do rozkroku.. (11.08.2010)