Lví král

U nového Lvího krále jsem se cítil stejně nekomfortně jako při sledování přírodopisných dokumentů s komentářem legračně imitujícím „hlasy“ zvířat. Zároveň jde o film nepřiměřeně dlouhý (a zdlouhavý), hodně temný (hyeny by se mohly přihlásit na casting do hororu) a upovídaný, čili nepříliš vhodný pro menší diváky, kteří by mluvící faunu docenili nejspíš. Hodně mě bavila kamera Caleba Deschanela, přizpůsobující se hledisku postav, a jedna scéna beze slov, zahrnující odyseu hovnivála s kuličkou žirafího trusu, ale jinak převažoval nedobrý pocit nepatřičnosti. Když vidíte, jak si fotorealisticky animované (a mluvící) prase bradavičnaté s (mluvící) surikatou ochočí (mluvící) lvíče a udělají z něj entomofága, je to spíš znepokojivé než vtipné nebo roztomilé. Zatímco originál mě dodneška dokáže dojmout, z rebootu se mi chci brečet akorát při představě, že půjde o obrovský komerční hit a Disney bude dál chrlit takto prázdné, bezpohlavní, absolutně ničím nepřekvapující předělávky svých úspěšných filmů. Kniha džunglí měla větší spád, přesvědčivější postavy, původní film jen nekopírovala, ale smysluplně rozvíjela. Byla v něčem jedinečná, Lví král je jen bezduchá atrapa, technologicky možná dokonalá, ale umělecky skoro bezcenná. 50% (18.07.2019)

Guse Van Santa jsme kdysi za otrocký remake Psycha tepali, ale Disneymu budeme tleskat. Inu, budiž. Ale i kdybych se smířil s "pouhým" updatem (jedna nápaditější scéna s hovniválem, ač milá, to rozhodně neospravedlní), výsledek zanechává podivnou pachuť. Jde o poměrně zvláštní tvůrčí rozhodnutí udělat vizuálně realistický film, který v dobré třetině záběrů vypadá jako dokument, a doplnit ho o mluvící zvěř a rozjuchané písničky. Působí to jako prazvláštní patvar, který nechce pořádně nakročit ani na jednu stranu. První půle je díky tomu emocionálně vyprázdněná, protože i když herci hodně čarují hlasem, zvířata působí většinou ve výrazivu netečně. Hodně se to zvedne s příchodem Timona a Pumby, kde se konečně autoři trochu uvolní (hlavně v písni In the Jungle, the mighty jungle), ale pak dojde na osudové znovu setkání s Nalou (které tu z nějakého důvodu působí neupřímně uspěchaně) a je v podstatě konec. Ve chvíli, kdy běží Simba domů za vizuální montáže z National Geographic a do toho mu zpívá Beyoncé ve mně něco téměř umřelo. A pak... pak už všechno bylo jedno. Jako technologické demo je nový Lví král jednoznačně fascinující. Ale buď to mělo být více stylizované, aby písně a vůbec dialogy nepůsobily jako pěst na oko, nebo naopak ještě umírněnější. Takhle jsem se většinu času cítil dost nekomfortně, protože jsem sledoval něco hodně nepřirozeného. Úplně stejný pocit mám při pohledu na plastickou Nicole Kidman v Sedmilhářkách, ale tam jde o jeden element, kdežto tady na tom stojí celá podívaná. 50% P.S. Přijde mi trochu nefér, že u režie není uveden i Rob Minkoff, když remake řadu scén z jeho originálu vykrádá doslovně i formou záběrování. (26.07.2019)

Až po znovuzhlédnutí původního filmu mi dochází, o jak moc “špatný” remake jde. Ano, realistická lvíčata jsou totálně ťuťu ňuňu roztomilá. Vizuálně je to nádherné. Ale když dostanete původní scénář do ruky a pozměníte jen pár věcí věrné současným trendům, udělejte to pořádně! Nevadí mi, že zvířata nemají mimiku. Příliš zahořklý Scar? Rodinná minulost? Politická minulost s hyenami? Příliš vážné a děsivé hyeny? Nepříliš vážný Zazu? O to mi vůbec nejde. Spíš mi vadí, že u své scény s Rafikim Simba příliš nevzdoruje a k prozření prostě dojde jen tak. Timon a Pumbaa se téměř chovají jako homosexuální pár, což bych jim i ze srdce přál (Simba měl původně v remaku být, ale k tomu na nátlak diváků nedojde), ale už to nejsou “doslova” odpadlíci, ale mají ve své džungli spoustu zvířecích (i hmyzožravých) přátel, aby si nějaký SJW tweeb nestěžoval na segregaci. Jsou vtipní i v tomto komickou složkou vyprázdněném remaku, ale skutečná klíčová duše původního filmu chybí. Nala dabovaná Beyoncé je tady hodně “sassy”, což jde s dobou, třeba u scény “Aha, tak spletla jsem se, sbohem”, její dějová linie však ten film jako jedna z mála věcí obohacuje, např. úprk ze Lví skály nebo konfrontace s Shenzi po letech. Obával jsem se, že když to bude vypadat realisticky, děti se v kině podělají strachy, ve skutečnosti je to tak na půl. Viděl jsem to s titulky na projekci, takže si nemyslím, že jde o ztrátu času, ale přesto z 50% nebo více jedno velké repete. P.S. V titulkách příjemně překvapila původní píseň “Mbube”, která konečně dostala svůj kredit po tom, co Solomon Linda zemřel v chudobě, když si zasloužil miliony. A píseň “He lives in you”, díky které jsem se musel po letech podívat i na druhý díl původního snímku. (07.08.2019)

Čekám, že na další projekci dostanu kamenem, ale nemůžu jinak. Hraný (?) "Lví král" je 99% kopií originálu, a to nejen příběhově, ale i co se jednotlivých záběrů týče. Objektivní přínos tohoto filmu se tedy rovná nule, nehledě na to, že připisuje zásluhy tvůrcům, kteří akorát slovo od slova a záběr od záběru přetočili něco, co už dávno existuje. Pak je tu ale subjektivní přínos a musím říct, že poprvé v životě po dokoukání "Lvího krále" necítím rozpaky. Čert vem neskutečnou animaci, protože vždycky budu inklinovat spíše ke klasickým kresleným Disneyovkám, ale konečně jsem neměla problém se "šup-šup, honem, nestíháme" tempem a naplno se do příběhu ponořila. Hraná (?) verze si sice narozdíl od animáku nemůže dovolit popírat fyzikální zákony, což se odráží na ne-tak-velkolepých muzikálových vložkách, na druhou stranu se jí ale otevírají nové možnosti v oblasti emocí. Například Scarova démoničnost je tak dovedena k absolutní dokonalosti, a i když může zpracování jeho nového vzhledu chvíli trvat, tak ve finále proti němu nemůžu říct ani popel. (18.07.2019)

V roku 1994 vyprodukovali ľudia z Walt Disney Studios kreslenú rozprávku "Leví kráľ" (The Lion King). Bol to hit. Kino trhák. Zarobilo to milióny dolárov, preto boli natočené aj ďalšie dve celovečerné pokračovania: "Leví kráľ 2: Simbov príbeh" (1998) a "Leví kráľ 3: Hakuna Matata" (2004). V roku 2019 sa Walt Disney Studios opäť vrátilo ku leviemu kráľovi. Do kín prišiel moderný, bombastický remake prvej časti. Čo sa týka príbehu, tak je to takmer navlas totožné so svojím starším predobrazom. Avšak zábavnú, pestrofarebnú kreslenú animáciu, nahradil realistický počítačový vizuál. Možno je to pre súčastnú mladú generáciu divákov zaujímavá, príťažlivá forma, mne sa však omnoho viacej páčil pôvodný film. ** (06.12.2020)