Odcházeti s podzimem

“Jsem vdova po nesplněné lásce.” Lyrik českého filmu Václav Krška se pustil do dalšího díla svého milovaného autora Fráni Šrámka. Tíživý, smutný a cynický příběh o touze, nesplněných nadějích, iluzích a krutém probuzení. To vše v očích vynikající Blanky Bohdanové. Lehkomyslná kráska se smějícíma se očima si vzhledem v ničem nezadá s nejkrásnějšími hvězdami první republiky, zlé oči, plné cynismu s krutého výsměchu, ženy životem zlomené a zklamané, smutné hrdé oči plné slz ženy, která si namlouvá, že našla smysl života, a nakonec … vyhaslé oči bez naděje, probuzené do reality … Co vše lze vyjádřit očima … "Oklamal mě! On mě oklamal ..." Oklamal on mne nebo jsem oklamala já sebe? Mimořádně ďábelský svůdce Josefa Větrovce. Snad nikdy v životě, a že těch čertů a ďáblů během své kariéry něco ztvárnil, jsem neviděla, že by byl ďáblu až tak podobný… (19.03.2015)

Dramaticko-romantický film (podle povídky Fráni Šrámka), místy to na mě působilo až jako takový zdařilý secesní povídky příběh. Film líčil příběh maloměstské krasavice (Blanka Bohdanová), která vystřídá řadu milenců z důstojníků místní vojenské posádky. Avšak po smrti jednoho z nich se vpravý do role vdovy. Je to těžké dilema mezi neskutečnem-vidinou, a skutečností, mezi touhou a realitou. Asi nejlepší televizní film od tohoto slavného režiséra, scénáristy ale hlavně velkého lyrika a poety viz třeba snímky Řeka čaruje, Měsíc nad řekou, či Stříbrný vítr. Mimochodem námět tohoto filmu pocházel právě z pera Václava Kršky, který před X lety-nazpět jako filmařský začátečník společně ještě s Františkem Čápen zrežíroval podle tohoto románového námětu svůj společný debut Ohnivé Léto. (20.12.2006)

Z českých romanticko poetických filmů, rozhodně dramat, mi Krškovo pojetí vyhovuje nejvíce. Jeho romantismus určitě nepatří do červené knihovny, a jeho poetika se nevyčerpala dobou. Vztah místní (písecké) dámy Erny a důstojníka, který právě spáchal sebevraždu, je právě tím, že se neuskutečnil, pro ni skutečnější než všechny její ostatní důstojnické zálety, které skončily ve šperkovnici. Snaha potkat ho a svést ho, činit ho zodpovědným za své vztahy s jinými důstojníky, až po veletoč zaslíbení a nakonec vdovství. (27.01.2020)

Tajemství záletných romancí. Frejíři v negližé. Kavalérie noci. Portrét dámy, do jejíhož závoje zapletly se hrdličky i vrány, který orámovali Goethe s Hitchcockem. Dámy, konfrontované s "letními hosty," které nebylo přáno chlubiti se žalem nad jiskrnou, švarnou náručí. Vítanou modlou, která i mou maličkost uvedla do mdlob. Ševel šavlí, klapot naleštěných bot. Magie modravých očí, s karmínovou skvrnkou na hrudi uniformy, roztříštěná v mnoha ženských srdcích. (03.03.2020)

Zdařilá televizní inscenace, fillmové zpracování Ohnivé léto je mi svým podáním bližší. I když Václav Krška vycházel v obou případech ze své vlastní předlohy, vznikly dva naprosto odlišné formáty. V této komornější a úspornější verzi jsem ocenila především výkon Blanky Bohdanové, které se před kmerou měnila z koketérního děvčátka ve vyzrálou životem otlučenou mladou dámu. Není žádným tajemstvím, že k televiznímu zpracování se často sahalo díky finančním úsporám, což je patné i zde. Kvalitnější filmový materiál by určitě výsledku prospěl, hudba je velmi jednochudá, děj se odehrává převážně v interiérech. V rámci těchto zúžených mantinelů dopadl výsledek velice dobře. (03.03.2015)