Utøya, 22. července

Nejsilnější zážitek z letošního filmového festivalu Cinematik. Autentický, depresivně a hlavně technicky a herecky překonává další filmové standardy. Technicky kamerou na jeden záběr, bez jediného střihu a hlavně herecky (neherci podávají emocionálně zdrcující výkony). Andrea Berntzen překonává herečku Laia Costa z Victoria (2015). Nepamatuji takové ticho v kině v závěrečných titulcích a odchodu z kina. Síla. [MFF Cinematik 2018] (16.09.2018)

Věřím, že o událostech v Norsku před sedmi lety lze natočit myšlenkově obohacující a formálně odvážný film, který divákem pouze neotřese, ale zároveň jej donutí přemýšlet. Utøya, 22. července takovým filmem opravdu není. Sice oceňuji sázku převážně na realistickou motivaci scén (byť je to u filmu s fiktivními postavami poněkud nadbytečné), ale ta sama o sobě dobrý film nezaručuje. Naopak vede k tomu, že většinu stopáže tvoří dlouhé, napínavosti prosté záběry několika postav schovávajících se a vyčkávajících někde v lese nebo pod skalnatým útesem. Autenticita je navíc nabourávána nevkusnými melodramatickými berličkami (matka volající své mrtvé dceři, mikrozápletka s chlapcem ve žluté bundě), napovídajícími, že hlavní a možná jedinou (cynickou) ambicí tvůrců bylo vyždímat z diváků nějaké emoce, trošku jim rozdrásat duše exploatací reálného teroru (tenhle úmysl je ostatně s jistou bezelstností naznačen větou, kterou Kaja v úvodu pronáší při pohledu do kamery, když telefonuje se svou matkou: „Nikdy to nepochopíš, prostě mě poslouchej"). Vyprávění je ale příliš přímočaré (pro doklad, že to jde důmyslněji, viz Van Santův skládačkovitý Slon) a ve hře je příliš málo proměnných, které by nás vtáhly do děje, takže Utøya nefunguje ani jako „zážitkový“ survival horor. Můžeme si klást otázku, zda Kaja přežije, nebo nikoliv, zda najde svou sestru, nebo nikoliv, ale to je tak všechno. Poppe spoléhá na naše napojení na protagonistku, ale zapomíná, že film není videohra, u které strach o život postavy zesiluje hráčova kontrola nad jejím jednáním. Udržet nás bez možnosti vydechnutí v přítomném okamžiku a zároveň podat komplexní výpověď o určité tragédii přitom lze, jak nedávno ukázal Saulův syn. Utøya je oproti tomu paradoxní rekonstrukcí události, o které se vyjma úvodních a závěrečných vysvětlujících titulků skoro nic nedozvíme. Jde pro mne o prototyp zbytečného filmu bez přidané hodnoty, který byl natočen hlavně kvůli vyvolání mediální odezvy. Filmu, na němž lze obdivovat akorát sportovní výkon představitelky hlavní role a kameramana (jakkoli personalizovaná kamera, reagující občas na okolní podněty nezávisle na postavách, vytváří zavádějící dojem, že sledujeme found footage záběry). 50% (09.07.2018)

Neuvěřitelně intenzivní masakr kterej mě od chvíle vypuknutí tý šílený paniky chytnul a nepustil až do konce. Greeangrassova verze byla tak nějak celkovým shrnutím té údalosti. Tohle je jen část z ní z pohledu hlavní hrdinky kdy to, ale muselo bejt fakt peklo když člověk neví co se děje okolo něj umírají lidé a jenom se modlíte aby jste nebyli další. Chápu, že spousta diváků má problém s tím konceptem a i já uznávám, že ke konci už to bylo trochu stereotypní a za to nedám plný počet, ale že bych se nudil? Tak to ani náhodou.90% (03.06.2023)

Jsem názoru, že tento film vzniknout neměl, neboť jen jitří staré rány pozůstalým, přiživuje Breivikovu nechvalnou proslulost, a může inspirovat další choré mozky, aby udělaly něco podobného. A pokud už vzniknul, mělo se tak dít jinou formou. Toto zpracování, kdy v celém filmu není ukázán ani Breivik a v podstatě ani jeho oběti (ono tam není vlastně ukázáno téměř nic a zastřelených těl i krve je ve filmu naprosté minimum), a namísto toho sledujeme celou dobu v reálném čase jednu postavu, která se buď někde schovává nebo někoho zachraňuje (tak trochu Mirek Dušín v ženském podání), je podle mě hodně nešťastné a filmařsky i divácky nezajímavé. Očekával jsem krvavá jatka, psychický teror a šíleného střelce, zkrátka film, který by mě nechal prožít tu hrůzu, která se tam tehdy stala - místo toho jsem dostal nejnudnější film pod sluncem o holce, která se věčně válí někde v jehličí - aby ji - SPOILER alert - Breivik v samotném závěru nakonec zastřelil - takový konec považuji téměř za podvod na divákovi. Souhlasím s Mattym, že je to zbytečný film - nechápu, proč vlastně vzniknul. (22.09.2018)

Film sa nepokúša nič vysvetliť. nie je v ňom tipická dejová stavba- chýba záver a meno útočníka a mimo 1 vety ani jeho motivácia sa vôbec nezmieňujú. Možno tým pán režisér chcel poukázať na nezmyselnosť podobných činov, neviem. Čo je skoro isté, je že americký remake bude lepší ako tento film, lebo on nepochybne bude viac pracovať s emóciami divákov. Toto mi prišlo ako čistý a morbídny voyerizmus. Do kina sa na to neoplatí chodiť. (19.09.2018)