Zpráva

Scott Z. Burns je v prvom rade špičkový scenárista, keď sa dá na vrch doplniť, že je i dvorným „spisovateľom” Stevena Soderbergha, ktorý sa na “Správe” podieľal, ako výkonný producent. Citovaný si dal dlhšiu pauzu, kedy až po trinástich rokoch znovu režíruje s čoraz populárnejším Adamom Driverom pred kamerou v úlohe Daniela Jonesa, čo by som v krátkosti opísal asi takto: « Viedol intenzívne vyšetrovanie v spravodajskej agentúre, spadajúcej pod Senát Spojených štátov amerických, kde uzrela svetlo sveta „Správa o mučení” , čo nebolo nič iné, než informácie o zvláštnych vyšetrovacích metódach-Ústrednej spravodajskej služby (CIA) po 11.09.2001... » Stručne by som to zhrnul nasledovne: Politická agitácia, k tomu ale riadne ukecaná, čo sa týka filmového spracovania, kde sa rozpráva do absolútneho vyčerpania, najmä, horlivá iniciatíva herca v hlavnej úlohe je priam nákazlivá, že si pravdepodobne po skončení tohto snímku samy položíte otázku: „Odvážny to jedinec, budem aj ja taký” ? Už som načrtol, že iniciátor Scott Z. Burns je najprv zaujímavý autor filmového scenára, a až potom profesionálny režisér, keď s touto druhou profesiou by mal ešte trochu popracovať, lebo v nej má menšie nedostatky, ale zase takéto dynamické flashbacky so CIA mi nadobro zavreli ústa aj so všetkými kritickými pohľadmi. A predsa i tak mal The Report niečo do seba, a to nielen iba záverečné titulky ! (12.01.2020)

Temná strana Síly republikánských agentur se svým programem výslechů, který zřejmě nebyl tím správně zvoleným nástrojem vs. pro věc zapálený Kylo Ren na straně demokratických Jediů. Chápu ten jeho idealismus a smysl pro spravedlnost, ale stačil by jeden blízký, co by zahynul rukou teroristů a stát se Sithem by nebylo tak obtížné.. Věcná konverzační smršť z kanceláří státních úředníků se společnými cíli, ale rozdílnými zájmy. Soderberghův scénárista do ní vtisknul sterilní chlad svého režiséra, nicméně tajemství atraktivity jeho stylu zatím neodhalil. Vyvrcholení s nasyceným vlkem a nepoškozenou kozou odpovídá realitě. Berme to tak, že při práci agentur potírajících terorismus jsou nejdůležitější právě ty věci, které se nestanou.. Můžeme na Ameriku oprávněně nadávat kvůli směru, kterým se vydává, ale některé demokratické principy má nastavené dobře. Jinde by třeba při pokusu sestavit podobný report vypadli z okna.. (12.05.2021)

Nie, že by boli samotné praktiky "prechádzka, ružovou záhradou", no tak nejak som očakával tvrdšiu záležitosť, ktorá ma po emocionálnej stránke zasiahne viac, pričom maximálne pomykanie ramenami asi nebude najlepšia vizitka. Hlavným znakom "The Report" je najmä slovná konfrontácia a konflikt s tým spojený. Kto začo môže, kto nie, na koho to našiť, koho obviniť, koho upratať aby bol bez viny. Proste klasická Amerika v plnej politickej kráse s jasným zámerom: "vyrobme nejakú kokotinu, na niekoho to jebneme, a potom budeme hrať mŕtveho chrobáka". (01.01.2021)

Hmmm, v poslední době mám na filmy kritizující metody zahraniční politiky USA (a nejbližších spojenců) štěstí. Official Secrets, které jsem viděl dříve, vycházejí ze srovnání obou snímků lépe, protože byly přece jen živější, The Report byl na mě přece jen poněkud suchopárný. Já tedy chápu, že se na obří hromadě papírů a sklepní kobce jen těžko staví akční thriller, ale i tak... Nikdy jsem neměl rád inkviziční praktiky, nemám rád ani náboženské fanatiky (to jde ostatně ruku v ruce) a vůbec nechápu, proč byli Američané tak překvapeni, když museli čelit teroristickým útokům. Vždyť to byli oni sami společně se Sověty, kdo vyzbrojil kdejakou bojůvku na planetě, jen aby získali větší vliv než jejich protivník. Teď se to oběma stranám vrací jako bumerang a zároveň se ukazuje, že proces v Norimberku byl jen dobovou fraškou. Zlepšení je v nedohlednu, američtí voliči sice dostanou klíčové informace, ale stejně zvolí do Oválné pracovny Velkou Hubu. 4*- (15.05.2020)

První cca polovina zabývající se především vyšetřováním na mě působila trošku suchopárně, ale když už nic jiného, člověk alespoň získal přehled o tom kdo je kdo a celkem snadno se zorientoval ve vládnoucích byrokratických kruzích. Navíc prostřihy do minulosti ukazující počátky drastických vyslýchacích metod měly něco do sebe. Druhá půlka už měla větší drajv, protože jak se blížilo vydání zprávy, začala CIA nervóznět a podle toho se i chovala. Přibylo vypjatých momentů a dialogy, na kterých to vlastně stojí, získaly patřičnou naléhavost. Problém jsem neměl ani s herci a Driver, kterého moc nemusím, tady zazářil. Přesto mi to občas přišlo trochu pokrytecké. Všeobecně se ví, že tajné služby obecně musí občas přitvrdit a pro nějaké to mučení se nikdy nešlo a ani nepůjde nějak daleko. Kor když je tu velká naděje, že přinese patřičné výsledky. Americkým potentátům šlo podle mého spíš o to, aby podobné postupy nebyly oficiální součástí procesů v rámci agentur. A téhle optiky jsem se nezbavil ani při sledování filmu. 70% (15.01.2020)