Mank

(Varování: Komentář není určen pro W. R. Hearsty tuzemského mediálního a akademického prostoru, ani pro ty, kteří by rádi takovými byli.) Z dosavadních kritických, recenzentských i komentátorských ohlasů u nás i ve světě překvapí, že i jinak soudní lidé zastávají převládající názory, že 1.) MANK není film, na kterém by byla rozpoznatelná Fincherova poetika, 2.) jde o (manýristickou, nenápaditou...) nápodobu děl z let, do nichž je snímek zasazen - a proto 3.) jde o retro, poctu Hollywoodu. Následují obsáhlejší poznámky-postřehy k výše uvedenému._____ 1.) David Fincher sice režíruje cizí scénáře (ačkoliv do nich zasahuje a má i script doctory neuváděné v titulcích, např. Erica Rotha). Napříč jeho celou filmografií je ovšem rozpoznatelné téma výrazných osob ve vztahu ke společnosti v určitém místě a povětšinou v daném čase (a později téma vztahu paměti a médií, role médií v životě), přičemž na místo vnoření se do fikce jsou užívány postupy více či méně upozorňující na sebe. Některé z jeho počinů jsou navíc sebeuvědomělé nápodoby dřívější audiovize a jejích postupů, jenže na místo imitování dochází k nepřímému komentování a přepracovávání. (BENJAMIN BUTTON usnadňuje orientaci v jednotlivých dekádách za pomocí osvojení si jejich podoby z různých filmů klasického Hollywoodu, jenže titulní protagonista je zpasivnělý a vzhledem ke genetické indispozici jde proti proudu času; ZODIAC je semdesátková žurnalistická detektivka, u které se ale klade důraz na procedurální a psychologický aspekt, jednoznačného rozřešení se nedočkáme. Hitchcockovské a obecněji thrillerové pastiše jako HRA anebo ÚKRYT zase osvědčená schémata - ne/pravém obviněný na útěku, invaze do domu - užívaly k experimentování se spolehlivostí vyprávění a s uzavřením do jedné lokace, od toho odvislých možností zorientování se v ní.) MANK není jenom o Mankiewiczovi, potažmo jenom o předprodukční fázi vzniku OBČANA KANEA, omezenou na psaní scénáře a inspirační vlivy. Je o člověku ("Mankovi"), který je uvnitř (flashbacky) i převážně mimo (linie psaní scénáře) systém, jenž je představován vzájemně provázanou sítí médií a řetězce s nimi spojenými (kino, rádio), politiky (volby) a sociální hierarchie ve 30. letech v Hollywoodu. Paměť je utvářena médii (filmy a fake news před nimi, lživými rozhlasovými rozhovory, postavy rozumí sobě a druhým skrz literární reference), filmy jsou - komodifikovanými - vzpomínkami. Pokud v něčem MANK dosahuje mistrovství klasických hollywoodských děl, je to ve zužitkování všech představených postav a motivů s nimi spojených do soudržného celku, žádajícího akorát pozornost po dobu dvou hodin a rámcovou orientaci v kontextu._____ 2.) Fakt ale takhle filmy nikdy nevypadaly ani nezněly, přestože propagační kampaň zdůrazňující nostalgický aspekt vytváří zdání opaku. Metafikce ze čtyřicátých let sice byly eklektické, ale vždy to mělo oporu s ohledem na potřeby vyprávění (zejména protagonistovu proměnu), zatímco zde jsou rozsáhlé screwballové pasáže s kulometnými dialogy, do toho vstupují noirově nasvícené scény, na místo sit-and-deliver podání dialogů je mnohem dynamičtější walk-and-talk, příznačné pro Nový (Nový) Hollywood od sedmdesátých let dál. Obraz je černobílý (a film tak byl skutečně natáčen, nikoliv pouze postprodukčně zpracován jako valná většina monochromatických děl posledních pár dekád), ale není nostalgický, naopak je bezbolestné vzpomínání narušováno vyobrazením a vypovídáním o nepříjemném. Užívá se staromódních zatmívaček, jenže se stříhá mnohem rychleji, než jaká byla dobová norma. Nasvícení scén v interiérech je kaneovsky okázalé, s protisvětlem vrhajícím stíny a tvořící z postav siluety, avšak se zjevně natáčelo na digitál a především v exteriérech se užívá viditelných světelných zdrojů, jak by tomu nebylo při natáčení tehdy na klasickou kameru. Hudba i zvuk je sice mono a k nahrání soundtracku se používaly výhradně dobové nástroje, jenže nevím o dobově shodné kompozici s disharmonickými prvky - a v herrmanovských referencích se jde až k šedesátým letům. I stopy pro promítače (kolečka a čtverečky v pravé části obrazu) neznačí přechod z jedné cívky na druhou, nýbrž větší celky, převážně akty._____ Vztahování se k OBČANU KANEOVI na úrovni filmové formy může klamat, pokud se zůstane u povrchních poznatků (rozpoznání odkazů a strukturních podobností), jenže i tady je víc jiného než stejného. Paralelismus - podobností a hlavně odlišností - je klíčový pro uchopení. Zatímco některé kaneovské momenty se staly ikonickými, mankovské přesazení je ukazuje v celé jiném kontextu, staví je do nových rámců významových i strukturních (opuštěná sídla, v nichž jsou jiné vztahy zaměstnavatel-zaměstnanci; upuštění těžítka jako věci spojené se záhadou kolem osobnosti postavy, naopak spadnutí flašky jako zjevného povahového rysu; reduktivní, ovšem pravdivý týdeník-reportáž po smrti vs. vyfabrikovaný týdeník ovlivňující život lidí; oslavná politická party proti oslavné politické party, která je však smutná...). Zatímco Kane je mogul (flašinetář), Mank je podvraťák (flašinetářova opička). Zatímco Wellesova klasika je odvyprávěna v retrospektivách střídajících hledisko a s hladkými přechody mezi oběma rovinami, Fincherova budoucí klasika je odvyprávěna v retrospektivách s jedním určujícím hlediskem a s přechody dávajícími najevo filmovost (titulky jakoby ze "scénáře", informující, že jde o flashback apod.). Zatímco divadelníkův celovečerní kinodebut popularizoval ve čtyřicátých letech určité stylistické postupy objevující se ve výrazně menší míře ve třicátých letech (delší záběry s velkou hloubkou ostrosti, významotvornou práci s několika plány akce a vedením pozornosti za pomocí přerámovávání), metafikce bývalého videoklipaře jde proti tomu a zůstává fincherovská (linie 40. let: kratší záběry s návodnými střihy, změna velikosti rámování pro akcentování něčeho důležitého a/či v rámci napojení na uvažování postavy; linie 30. let: místy delší záběry s velkou hloubkou ostrosti). Zatímco kaneovský narativ byl o záhadě, která i po zodpovězení nabízí řadu možných interpretací a různé informace v rozmanitých hlediscích směřují k ní, mankovský narativ staví na těch podobnostech a odlišnostech mezi oběma časovými rovinami (vliv životní zkušenosti na psaný scénář)... a na podobnostech a odlišnostech s filmem, jehož scenáristu má jako protagonistu, a podobnostech a odlišnostech mezi tehdy a teď v rámci společenského přesahu (ekonomická krize a sociální stratifikace, volby, vliv fake news, pokrytectví profesních komunit a jejich zjevná/skrývaná politická afilace)._____ 3.) Není to ale nic příjemného na (u)sledování, žádné retro zahlazující nepříjemné ani pocta či dokonce óda na průmysl a to dřívější (viz Affleckova, Scorseseho či Hazanaviciusova metafikce). Naopak cynický film, ve kterém se nejednoznačný protagonista jakožto reprezentant profesní komunity a průmyslu z této a tohoto zebleje. V doslovném i přeneseném slova smyslu. Dosavadní nejlepší film tohoto roku (následuje ofenzivník, abych se taky vyzvracel) není určen pro lidi, kteří mají místo mozku avokádo, případně audiovizi sledují prdelí a v textové podobě z nich padá to, co z pozadí většinou vychází (konec opičákova ofenzivníku). (06.12.2020) (méně) (více)

„Mank” , ak tomu už konečne správne rozumiem, tak dostal od Orsona Wellesa exkluzívnu zákazku na napísanie prvej verzie "scriptu" Občana Kanea, pričom z pôvodne určených 90 dní na túto prácu, dostal dokonca ešte i o rovný mesiac menej času, a tak sa musel vskutku poriadne zamyslieť nad tým, ako sa to vlastne celé začínalo kryštalizovať v Paramount Pictures, z obdobia roku 1930, keď bol nádejným, začínajúcim scenáristom, obklopený nemenej talentovanými ľuďmi, že trebárs jeho brat Joe, v podstate iba začínal na seba pútať väčšiu pozornosť, až samozrejme neskôr k tomu pridá i režisérsku stoličku, z ktorej bude perfektne koordinovať také kinematografické skvosty, akými bezpochyby sú: Všetko o Eve, Julius Caesar, či Suddenly, Last Summer... No, to už povedzme, dosť predbieham udalosti, keďže sa treba najprv vrátiť do roku 1940, hľa, to už máme hneď dve časové roviny, ktoré od seba delí jedna dekáda, ktorá sa postupne "scvrkáva" , aby nabrala potrebný rytmus, zároveň, aby sme sa i my diváci snáď dozvedeli, čo ho v podstate najviac inšpirovalo k vytvoreniu postavy Charlesa Fostera Kanea, ktorý má s novinovým magnátom Williamom Randolphom Hearstom, oveľa viac spoločného, než si vôbec myslíme, ale nielen s ním, vkusne ho dopĺňa a pridáva sa ďalšia (vedľajšia) postava, t. j. jeden zo šéfov štúdia Metro-Goldwyn-Mayer, Louisa B. Mayera, ktorý pre túto spoločnosť používa taktiež svoje vlastné pomenovanie: "Mayerova gance mišpocha" , čiže "celá rodina" , a tak sa dá aj navrch dodať, že celý Hollywood bol založený židovskými (európskymi) imigrantmi, ktorí potom určovali hlavný tok... Citovaný L.B. by mal teda predstavovať pána Bernsteina, čiže samotný Jedediah Leland, by mal byť tým pádom Herman J. Mankiewicz... ? Totiž, sám Mank (toto oslovenie vo filme zaznelo asi nespočetnekrát), zvyčajne, a v (ne)triezvom stave, väčšinou každému povedal, čo si na rovinu o ňom myslel, možno mal kvôli vypitým pohárikom vyššiu guráž, ale jemu nechýbalo žiadne sebavedomie, ani keď mal úplne čistú hlavu, zrejme pohár trpezlivosti definitívne pretiekol až s voľbami v roku 1934, kedy sa o post kalifornského guvernéra uchádzali dvaja kandidáti, rep. Frank Merriam a dem. Upton Sinclair, kde konečné hlasovanie skončilo v prospech republikána s celkovo 948 814 hlasov, oproti 728 653 hlasov pre demokrata, v čom mal inak prsty i W.R. Hearst a ďalší kumpáni, no falošný (politický) týždenník, asi najviac zamiešal kartami... ? Zmienka padne aj o (S)hitlerovi a postupnom "rozťahovaní sa" , a tak sa netočím vkuse iba v šoubiznise, ale aj samotné politikárčenie sa hlási o slovo... Toto všetko sú dôležité inšpirácie, a tak po dvoch mesiacoch má napísaných astronomických 327 stránok scenára, ktorý by chcel Orson následne trochu "okresať" , či si súčasne i pripísať všetku zásluhu... ? Ako sa k tomu nakoniec notorický chľastoš postaví... ? / 1. Film nie je o Orsonovi Wellesovi (Tom Burke sa tu nezdržal ani 10 minút, čo ešte asi aj menej !). 2. Film (vôbec) nie je o Občanovi Kaneovi, no prípadný (oscarový) úspech, by mohol teoreticky značiť, že by sa začalo intenzívne uvažovať nad sequelom, to jest, pozreli by sme sa priamo do zákulisia nakrúcania Občana Kanea, ale to je len moja hypotetická úvaha... 3. Ozaj, vyznáte sa v klasickom Hollywoode... ? Ak áno, tak ste vítaní, ale ak nie, tak bočte kilometrovým odstupom, lebo nepochopíte absolútne nič s tým spojené. 4. Film som videl už tretí krát, pokiaľ som napísal recenziu, s ktorou mám byť spokojný. 5. Klady: jednoznačne, "fincherovka" , ktorá je vysneným projektom Davida Finchera s brilantnou réžiou, božská, čiernobiela D_P - Erika Messerschmidta, až sa ani nechce veriť tomu, že sa jedná len o debut. Ďalej, výprava scénografa, Donalda Grahama Burta, je naprosto kľúčovou, pretože bez nej by sa to sotva mohlo obísť. Montáž, dvorného Kirka Baxtera, nemá príliš chýb na kráse. Hudba dvojky Reznora s Rossom, je podnetná. Herecké výkony: Gary Oldman je strhujúcim, a to i napriek tomu, že sa na Mankiewicza vonkoncom nepodobá, ani vo veku, čo si kompenzuje buď verbálnou komunikáciou, alebo rečou tela. Sekundantky: V prvom rade Amanda Seyfried, ako herečka (a milenka W. R. Hearsta), Marion Davis, Lily Collins, ako scénografka Rita Alexander a Tuppence Middleton, ako manželka Sara Mankiewicz. Sekundanti: Charles Dance, ako magnát William Randolph Hearst, pretože mal viacej hereckého priestoru, než Tom Burke, ako režisér Orson Welles, že by som pridal aj Arlissa Howarda, ako bossa M-G-M, Louisa B. Mayera, ktorý vystrkoval rožky. Ináč, obsadenie sa vydarilo, kedy si treba dôkladne všímať i vedľajšie postavy... 6. Zápory: Tých síce veľa nie je, ale asi tie dve časové roviny, ktoré sa medzi sebou neustále striedajú, čiže akonáhle sa zapozeráte do jednej, príde druhá. 7. Scenár otca pána režiséra, Jacka, zovšeobecňuje najmä úroveň Hermana Jacoba Mankiewicza, ako hlavného strojcu úspechu, to jest, že najmä vďaka nemu, má hotový výsledok atribúty toho, čo má mať, kedy Orson iba zlízol smotanu. Skrátka, hľadí mu ! No, pochybujem, že sa všetko stalo tak presne, ako to prezentuje tento scenár, ktorý taktiež dlhé roky ležal skladom. SUMMA SUMMARUM: Jeden z najlepších filmov roku, ale nie najlepší ! Ašpiruje na viacero ocenení, t. j. kamera, strih, či hudba. Z časti i (ne)divácky film, ktorý je určený najviac obdivovateľom starých počinov klasickej kinematografie. Je to film o filme, ktoré sú o to cennejšie, aký vzťah k ním mám. (09.12.2020) (méně) (více)