Vanina Vanini

Zlatý Lev - výběr (28.12.2005)

Když se mě děti ptaly, proč mají číst Stendhala v sedmnácti, řekl jsem jim, že v osmnácti už je třeba číst Dostojevského. (Vnukům si už Stendhala vůbec nabídnout nedovolím). V porovnání s románem má Rosseliniho film jiné časové měřítko, něco se v něm ztrácí a něco naopak bují. Stendhal je ve své novelce nezvykle úsporný, nepouští se do žádných teoretických úvah, nic nevysvětluje, k ničemu nesvádí. Myslím si, že to není ta pravá parketa, ze které by se Rosselini mohl odrazit. (30.04.2016)

Téma vzdoru proti systému spracovaná do nudného vizuálu a nudnej príbehovej myšlienky, v ktorej romantika hrá zbytočne veľkú úlohu. Naviac s horšími, miestami až topornými hereckými výkonmi a tiež nezaujímavými a akoby narýchlo zbúchanými dialógmi, v ktorých sa dookola prepriera tá istá téma o povinnosti, o revolúcii a o spolupatričnosti. Film postráda aj akciu či aspoň náznaky napätia. Herečka v hlavnej úlohe je síce nižšej postavy, ani nepatrí medzi krásky, ale môže sa popýšiť aspoň plnokrvnosťou, všetky ostatné postavy sú bohužiaľ mdlé a nevýrazné. (23.08.2021)

Samozřejmě, že adaptace Stendhala bude romantická v klasickém politickém pojetí 19. století, kdy sice do osudu hrdiny vstupuje vášnivá erotická láska, ale ta se ukazuje příliš sobeckou (tedy z hlediska ženy, která si chce připoutat muže, aby zapomněl na svoje ideály) proti lásce k vlasti, svobodě, lidu atd. Nezapomeňme ani na celkový kritický osten směřovaný k svatoaliančnímu přízemnímu politickému konzervativismu, jemuž sekundoval Vatikán a vysoká katolická hierarchie ochotně a ráda. Důkaz, že nejen Visconti dokázal interpretovat romantickou epochu v jejích skutečných hodnotách a zápasech. (13.04.2011)

Samá klišé vršená přes sebe, výraz herců i dialogy připomínají levnější telenovelu. Velká slova - velká gesta ve zbytečném filmu. (05.03.2011)