K2 My Way
VOD (6)
Obsahy(1)
Klára Kolouchová jako první rodilá Češka zdolala před lety Mount Everest a v loni jako první Češka a teprve dvacátá žena světa vystoupala i na druhou nejvyšší horu světa – na nebezpečnou K2. Její výstup na „Ká Dvojku“ představuje nejen nebývalý sportovní výkon a úspěch, ale ukazuje i příběh nezdolné vůle, touhy a úsilí dosáhnout vysněného cíle. Co pohání ženu, manželku a matku dvou dětí do souboje s obávaným zabijákem? Kam až dosahuje právo splnit si svůj osobní sen? Mohou být vlastně ženy při jeho plnění stejně sobecké jako muži? Odpověď na otázky a pohled na jedinečnou cestu až na vrchol K2 přináší dokument renomované filmařky Jany Počtové, autorky ceněných dokumentů Generace Singles a Nerodič. Hlavní hrdinka a režisérka spolu po dva roky sdílely období náročných příprav, pochyby, těžká loučení, krize i předchozí neúspěšný pokus. Jana Počtová společně s kameramanem zachytila atmosféru a dění expedice až do základního tábora, film obsahuje úchvatné záběry hor i Klářiny autentické záběry ze samotného finálního výstupu. (Bontonfilm)
(více)Videa (1)
Recenze (85)
Zobrazeno (odvyprávěno) celkem povrchně, i přesto, že do toho naše první žena, jež zdolala Ká Dvojku, dala hodně slz i osobní zpovědi, režijně je to velmi průměrné. Silně osobní až sobecký - jak sama horolezkyně přiznává - obraz odhodlání i naplnění čehosi, co může cítit pouze člověk, který je vnitřně nucen ve svém životě překonat zdánlivě nepřekonatelné, jaksi zůstal v základním táboře s režisérkou. U tohoto typu dokumentu divák povětšinou hodnotí samotný úspěch, jenž už se tak nějak zdokumentuje sám a to, co zde Klára předvedla, když se kouzlem střihu dostala ze svého luxusního domu do vřavy nelítostné horské přírody a společnosti ostatních bohatých horolezců, kteří nakonec vše vzdali, ocenění skutečně zasluhuje. V mém případě je to skromná hvězdička navíc, k čemuž dopomohly také chvílemi krásné, povedené záběry...i když se duch Himálají a mnou očekávané kouzlo neopakovatelné atmosféry v dokumentu také moc neprojevilo, nakonec převládla spokojenost. [Kino - Citadela] ()
No, klobouk dolů. A to ani ne kvůli tomu výkonu, kterýžto je nadmíru parádní. Ne každý dokáže kvůli svým nejhlubším potřebám takovýchto obětí, obětí ve formě docela drsného náhledu do soukromí a myšlení. Člověk riskuje úplně všechno v každém směru - ztráta života, rodiny, sebe sama a spousty dalšího. Přesto musí jít tou cestou, u které cítí, že je to správně. Nedá se svítit. Mohl bych to rozebrat mnohem delším textem, ale není to potřeba. Většina lidí asi stejně neporozumí nejen touze, co tam vlastně člověka žene, ale ani té krásné toleranci těch lidí v okolí, kteří ač neradi, tu duši musí nechat jít, protože ta duše je svobodná. A kdyby nebyla, bude jen zlomkem toho, čím by mohla být. ()
Takhle. Nemám s tím problém, když má mamka od rodiny takhle divokého koníčka a plní si tímhle své sny. Ale vlastně nechápu co mi tenhle dokument měl dát. Jakože když se chce, tak to jde? Nebo nezdolná síla ducha atd? Myslím, že z těch hi-tech záběrů vzniklo fain video pro rodinu, známé atd, ale obyčejný divák /potažmo v kině/ bude asi lehce neuspokojený. 5/10 ()
Dokument nejvíce působí vysoko nahoře pod vrcholem. Skalnatá hora vypadá děsivě. Dokument dělí Jana Počtová na třetiny, první rodinná, druhá turistická a ve třetí vynikne Kolouchová jako vrcholová sportovkyně. „Nic s tím nenaděláme, je prostě střelená,“ říká o Kolouchové její sestra. Napadlo mě jak je horolezkyně financována. Říká, že na rozdíl od ní , se tím její mužští lezečtí kolegové živí. V druhé části jde Kolouchová pěšky sedm dní 140 km, pak následuje základní kemp, kde čeká na počasí, balí a trénuje. Mluví o dřině a radosti z této adrenalinové "návykové" zábavy na hraně smrti. Kamera točící hodně zblízka působí dojmem přímého přenosu. Historka Kolouchové a mrtvém horolezci, který při poslední neúspěšné expedici prosvištěl kolem ní, je opravdu hrůzostrašná. proto málo viditelnými hrdiny dokumentu jsou šerpové, kteří si vydělávají fixováním cesty před horolezci jsouce občas zavaleni lavinami. Některé obrazy výhledů jsou krásné, jiné jako scény z ledového stanu hrozivé. Když už se zdál vrchol dosažitelný, najednou všechny námaha znovu. Počtová umí skvěle udržet pozornost kombinaci odstupu, kdy jsem si mohl dělat vlastní názor a důvěrností jako při volání Kolouchové domů. ()
Kromě pěkných záběrů na K2 zoufale nepovedené. Střípky ze života Kláry nezajímavé, bez kontextu, spíš nahodilé než filmařsky nějak rafinované. Sama protagonistka sice zajímavá a pro kameru psychologicky atraktivní, ale spíš nesympatická. Jako celek to Počtová zvládla tak za tři mínus. Dokumentaristicky hodně vlažné a vzhledem k potenciálnímu napětí celé události mi vývoj příběhu byl úplně fuk. A to asi není dobře. ()
Galerie (15)
Zajímavosti (5)
- Přestože z vrcholu K2 nahrála Klára Kolouchová své rodině dojemný video pozdrav, kde říká: „Tenhle vrchol je pro vás a už dám pokoj,“ za pár týdnů v novinovém rozhovoru říká: „Ale určitě si myslím, že jsem zdoláním K2 neřekla své poslední slovo.“ (sator)
- Podle slov režisérky Jany Počtové se pracovalo s více než 100 hodinami materiálu a jeho stříhání trvalo asi měsíc. (Dr.Ummer)
- Výprava psychicky zdecimovaná třemi úmrtími byla v podstatě na odchodu ze základního tábora domů. Když ale dorazil do tábora Nirmal Purdža, který měl v tom roce projekt zdolat všechny osmitisícovky během sedmi měsíců, dokázal je tak psychicky nabudit, že nakonec na vrchol nejtěžší hory světa vylezlo 24 lidí. (sator)
Reklama