Zuřící býk

Ani ne tak film o boxu, jako spíše o boji citově nevyrovnané duše s okolím a posléze i se sebou samým. Příběh graduje zvolna a postupně, aby pak dosáhl emocionálního vrcholu ve scéně souboje s Rayem Robinsonem. Zde La Motta, obtěžkaný výčitkami svědomí, vykupuje své špatné skutky prostřednictvím dobrovolně přijímaných ran boxerskou rukavicí soupeře. Krev stříká na všechny strany a divák trne hrůzou a úžasem. Scorseseho režie je prostě fantastická, De Niro fenomenální, ale bylo by nefér nezmínit i skvělý střih a kameru. A v neposlední řadě Joe Pesciho, který je De Nirovi rovnocenným hereckým partnerem. Zuřící býk je film, který si diváka možná nezíská bezprostředně, i díky pomalejší první půlhodině, ale o to déle v něm později doznívá. (27.06.2004)

Výtečná stavba, jedinečné zpracování a skvělá pointa. Scorsese předkládá vlastní pohled na zákulisí boxu a vypráví prostý příběh o úspěšném člověku. Čím výše na vrcholu, tím strmější pád - o tom Zuřící býk je, to se snažil režisér divákům vzkázat. Životní story jako každé jiné, okořeněné navíc tématikou populárního sportu. Mnohačetným srovnáváním s Rockym nerozumím, tohle je zcela jiný snímek - mě připomínal spíše gangsterské filmy s Al Pacinem, anebo sérii Kmotra. De Niro výborný, Torturra jsem přehlédl (to si nikdy neodpářu), ale nekoukal jsem úplně střízlivý, takže... Jinak český dabing totálně otřesný, myslím, člověk se asi musí stále přesvědčovat o tom, že originál je prostě ORIGINÁL. (15.01.2011)

Prvotřídní životopisné psychologické drama. Syrové, emocemi nabušené, s precizní dobovou atmosférou a sugestivně natočenými boxerskými zápasy. Scorsese po celou dobu vykresluje LaMottu (úžasný De Niro) hlavně jako namachrovanýho a nechutně žárlivýho hajzla, ale divákovi to stejně nedá a musí ho mít svým způsobem rád (jako člověka, který není zlý, ale trpí duševní nevyrovnaností, což bohužel není nic neobvyklého) a fandit mu až do konce (i když si to vlastně ani nezaslouží). Přese všechnu tvrdost a nesmlouvavost velice upřímný film, z něhož srší Scorseseho typická životní protřelost a zkušenost. 90 % (27.05.2005)

Mám být k tomuto bezpochyby kvalitnímu snímku přehnaně shovívavý anebo zbytečně kritický? Ani jedna možnost metamorfovaná do podoby hvězdiček ale zdaleka přesně nevyjádří můj zážitek z filmu. Nakonec jsem se rozhodl pro druhou možnost. Možná to bude tím, že poslední dobou sleduji filmy s více procenty a jsem tak zmlsán, ale ačkoliv mě film bavil, zaujal a k La Mottovi jsem si vytvořil upřímnou sympatii, nakonec mi vychází počin, po jehož skončení jsem měl prázdno v ústech. Ne ale proto, že bych měl nadšením otevřenou pusu a všechno mi postupně vykapalo do klína. Čekal jsem nějakou pointu, vrchol, něco. Jasně, že je to podle skutečnosti a tvůrci si nemohou jen tak cokoliv vycucat z prstu. O důvod víc, proč být k filmům s nálepkou: "Podle skutečné události" rezervovaný. K samotným zápasům a tréninku mám také svůj názor. Místy mi přišly parádně reálné a bezvadně nahrané a zahrané, často z toho však byl podfuk hodně cítit (klasické uhýbání těsně před ránou). Jinak to byl ale opravdu dobrý film, přesně na 70 procent s několika velmi dobrými záběry (především v ringu) a hereckými výkony (mimo Roberta byla hodně dobrá i Moriarty), ale jak jsme se s rodinnou shodli, podobně kvalitních životopisných filmů je hodně. (05.01.2007)

Jak hodnotit film, jehož hlavní postava mi nebyla příliš sympatická (nesnáším italské typy) a děj mi nepřišel nějak zvlášť zajímavý - avšak na druhou stranu jehož způsob zpracování, kamera, režie.. mě naprosto uchvátily? První část, ve které jsou ukázky zápasů, mi přišla zajímavější než ta druhá - různé vychytávky v záběrech (např. zaostření na zvlněný horký vzduch nad ringem byla naprostá lahůdka!), větší spád, atp. - avšak na druhou stranu, úplný konec mě opravdu dostal (při závěrečných titulcích jsem měla náběh na slzy, ani pořádně nevím proč...i když...)! Byla jsem si téměř jistá, že za tu úžasně odvedenou řemeslnou práci budu moct dát krásné 4*, ale po tom silném závěru jsem trochu na rozpacích - k 5* schází tak málo... (05.01.2007)