Těžká váha

Tak tu máme další silný příběh o jedné nezlomné boxerské duši, a současně další významný zářez do filmové oblasti s podtitulem sportovní drama. Howard je více než zručný a zajímavý režisér, který nikdy vyloženě nezklame, a Crowe je momentálně jedním z nejlepších hollywoodských herců, kterému divák za každých okolností ochotně drží všechny palce. No a jejich spolupráce dopadla stejně jako v Čisté duši více než uspokojivě - příběh plný osvědčených, avšak povinných klišé (hádejte, jakpak to asi skončí), nesmírně sympatický hrdina, výborně natočené scény z ringu a pravé boxerské srdce, které diváka téměř donutí koupit si rukavice a zasvětit se do tajů právě tohoto ryze amerického sportu. Ano, vše je na svém místě možná až příliš a tvůrci, jakkoli precizně a obratně, předkládají divákovi jen a pouze to, co předem vidět chce. Neříkám, že je to špatně, to slovo je samo o ssobě vzhledem k předchozím superlativům neadekvátní, ale pionýrem boxerských dramat se Těžká váha zkrátka nikdy nestane, snaží se o to až moc.... (01.02.2013)

Podobné filmy, ve kterých se již odepsaný hráč vzpamatuje a všechno vyhraje a to všechno za podpory své rodiny která ho neohrožené miluje, opravdu nemusím a většinou je mi z nich špatně, i když jsou podle skutečnosti. Jenže Ron Howard to natočil dokonale a i když to místy působilo kýčovitě, já tomu všemu nevím proč věřil. Zápasy byly natočeny opravdu bravůrně a cítil jsem se jako nějaký fanoušek(a to box vůbec nemusím). Russell Crowe je jako vždy famózní a bez problémů jsem mu věřil. Lepší než on byl ale Giamatti jehož výkon byl opravdu famózní.Jediný, kdo mě tak trochu zklamal bylal Renée Zellweger, které tato role moc nesedla a já jí to moc nebaštil. Vcelku je ale výsledek výborný a Howard znovu dokazuje, že je Pan vypravěč (12.02.2006)

Druhý společný projekt dua Howard – Crowe ještě lépe odpovídá ideálnímu filmu na téma „americká osobní hrdost“. Podle nejpřísnějších akademických měřítek nejnalinkovanější film, v jehož dvouhodinové stopáži nenajdeme zbytečnou scénu, ale zároveň taky ani jednu, která by prokázala opravdové emoce. Ani jeden kousíček (natož tak celek) nepůsobí jinak, než sterilním dojmem filmu, jenž byl vyroben pouze pro potřebu amerického publika toužící opět vidět některého ze svých „historických“ hrdinů v akci. Formálně bezchybné – kamerové filtry, kostýmy, atmosféra – 30. roky (včetně hospodářské krize) jsou vykresleny výborně. Scény zápasů skvěle kontrastují s atmosférou rodinného prostředí Bradockových nejbližších – herecký koncert Russella Crowea, potažmo i Renée Zellweger, si oscarovou nominaci zaslouží. Jenomže celý film je chladný jako psí čumák a i když je podle skutečných osudů, je skvěle zahraný a výborně natočený, nedokázal mě ani jedinou scénou (ve dvouhodinové stopáži) oslovit. (04.12.2005)

Howard mi pomalu začíná lézt na nervy. Jeho sterilní akademická režie, možná přináší Oscary, ale mé uznání nikoliv. Pan režisér zde jede podle osvědčených kolejí a ve svém hrnci míchá přesně ty ingredience (odhodlání, rodina, přátelství), které tak platí na americké diváky. Ovšem potolikáté mu na to již odmítám skočit. Zručně natočený, řemeslně odvyprávěný a špičkově zahraný film, bez jakéhokoli náznaku režijní invence, který disponuje dost možná nejlépe nasnímanými boxerskými souboji, co jsem měl možnost vidět. To však proti šablonovitosti a předvídatelnosti každého druhého záběru neznamená zhola nic. (31.01.2006)

Velké uznání Ronu Howardovi za to, že mě - člověka, který nerozumí boxu ani za mák a násilí jakkoli posvěcené sportovní ideou mu nedělá dobře, přikoval k filmu o boxu a paradoxně nejvíc ke scénám z ringu, aniž by mě ale připravil o vřelost a upřímnost příběhu muže, který "bojoval o mléko". Pokud jde o herecké výkony, vedle spolehlivého Russella Crowe se mi moc líbil "ňouma" z Bokovky (tady manažer) Paul Giamatti. (30.01.2006)